19 CO 189/2022-100 — Krajský soud v Praze

1. Usnesením Okresního soudu v Benešově č. j. 6 EXE 992/2012-11 ze dne 7. 8. 2012 byla nařízena exekuce na majetek povinných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podle vykonatelného elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Benešově č. j. 304 EC 33/2012-28 ze dne 19. 3. 2012 k vymožení pohledávky oprávněné ve výši [částka] s úrokem ve výši 4,80 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, pro náklady předchozího řízení ve výši [částka] a pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny. Provedením exekuce soud pověřil soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha, se sídlem [adresa]. Usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci dne [datum]. 2. V průběhu exekučního řízení, podáním ze dne [datum], navrhla první povinná [jméno] [příjmení] zastavení exekuce jednak proto, že v rámci vypořádání SJM přisoudil Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. 22 Co 390/2015-862 ze dne 5. 4. 2016 všechny hypotéky, úvěry a půjčky druhému povinnému [jméno] [příjmení], který následně zažádal o insolvenci a dluhy splácí. Je přesvědčena, že tímto soudním rozhodnutím byla od placení dluhů osvobozena. Dále namítala nemajetnost, tedy důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. s tím, že je [anonymizováno], je v invalidním důchodu, kdy pracovní schopnost jí byla snížená o 45 %. Nevlastní žádný majetek, nepracuje a má pouze nepostižitelný příjem z invalidního důchodu. Exekuce je v jejím případě nevymahatelná, a proto navrhla její zastavení. 3. Oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila, když uvedla, že neshledává žádné zákonné ani logické důvody pro zastavení exekuce vzhledem k tomu, že povinní jsou v souladu se smlouvou o úvěru a exekučním titulem povinni plnit dluh věřitele společně a nerozdílně a práva věřitele nemohou být dohodou či rozhodnutím soudu o vypořádání SJM dotčena. Na provedení exekuce proto oprávněná nadále trvá. 4. S ohledem na nesouhlas oprávněné předložil soudní exekutor věc k rozhodnutí exekučnímu soudu, ve svém vyjádření předložil přehled příchozích plateb od povinných s tím, že dosud bylo vymoženo a rozúčtováno [částka]. Současně předložil přehled plateb od povinných za dobu od [datum] do [datum], z něhož vyplývá, že v posledním období bylo na dlužnou pohledávku plněno částkami od první povinné [jméno] [příjmení] Poslední platba dne [datum] pak činila částku [částka]. 5. Okresní soud v Benešově usnesením č. j. 6 EXE 992/2012-42 ze dne 19. 5. 2022 návrh povinné [jméno] [příjmení] na zastavení exekuce zamítl. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že exekuční titul v dané věci je pravomocný a vykonatelný a zavazuje oba povinné společně a nerozdílně. Jakákoliv dohoda ani rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů nemá na tuto skutečnost vliv a je důsledkem pouze oprávnění toho z bývalých manželů, kterému dluh nebyl přikázán a plnil jej, vymáhat náhradu takového plnění po bývalém manželovi, kterému takový dluh byl přikázán. Soud poukázal na ustanovení § 150 odst. 2 obč. zák. účinného do 31. 12. 2013 (zákon č. 40/1964 Sb.), podle kterého práva věřitelů nesmí být dohodou manželů o vypořádání společného jmění dotčena. Není tedy správný názor první povinné, pokud se domnívá, že rozhodnutím o vypořádání SJM je od dluhu vymáhaného v této exekuci tzv. osvobozena. Tento tvrzený důvod povinnou k zastavení exekuce vést nemůže. Pokud pak povinná namítá svoji nemajetnost, soud poukázal na to, že úkolem soudního exekutora je majetkové možnosti povinné zkoumat a vyhodnocovat a teprve na základě jeho vyjádření lze o zastavení exekuce pro nemajetnost povinného uvažovat. Nelze tak vycházet z pouhého sdělení povinné. V dané věci nebylo prokázáno, že by povinná [jméno] [příjmení] byla dlouhodobě nemajetná a je na soudním exekutorovi, aby se věcí náležitě zabýval a učinil všechny dostupné úkony ke zjištění majetku povinné. Protože soud neshledal ani důvod pro zastavení exekuce uvedený v § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., návrh povinné ze dne [datum] na zastavení exekuce zamítl. 6. Proti tomuto usnesení si povinná podala včas odvolání, které odůvodnila tím, že důvodem jejího návrhu je marnost a nevymahatelnost dlužné pohledávky. Je nemajetná, žije v podnájmu a opakovaně se nachází v dlouhodobých pracovních neschopnostech pro vážnou psychickou poruchu. Nyní se její [anonymizováno] stav ještě zhoršil a trpí úzkostí. Jakýkoliv stres, tlak a nátlak tuto [anonymizováno] a prožívání velmi zhoršují. V pracovní neschopnosti je od [datum], nepracuje a byl jí přiznán invalidní důchod, kdy její pracovní schopnost byla snížena o 45 %. Exekuce je vedena déle než 10 let a dosud nebyla vymožena částka, která by pokryla třeba náklady exekuce. Na zastavení exekuce pro svoji nemajetnost proto trvá, přičemž znovu zopakovala, že rozsudkem Krajského soudu v Praze bylo vypořádáno společné jmění manželů povinných a na základě tohoto rozhodnutí byly veškeré dluhy přikázány k úhradě druhému povinnému [jméno] [příjmení]. Ten požádal o insolvenci a je předpoklad, že úvěr splácí a tento již byl splacen. Na svém návrhu na zastavení exekuce proto nadále trvá. K odvolání připojila i posudek o invaliditě ze dne [datum]. 7. Oprávněná ve svém vyjádření k podanému odvolání navrhla usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit. Nadále se zastavením exekuce nesouhlasí, když uvedla, že zastavení exekučního řízení pro nemajetnost povinného je možné pouze na základě zjištění pověřeného soudního exekutora, nikoliv na základě sdělení povinného. Tvrzení povinného nelze považovat za relevantní zdroj pro posouzení, zda je či není naplněn důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. V této souvislosti oprávněná poukázala na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 3118/2010 ze dne 31. 5. 2012. Poukázala i na další rozhodnutí, podle kterých se ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. vztahuje především na provádění exekuce prodejem movitých věcí, případně i nemovitostí. Ostatní způsoby provádění exekuce na peněžité plnění obsahují speciální ustanovení. Při rozhodování o zastavení exekuce nelze podle oprávněné přehlížet to, že exekuce je krajní a poslední prostředek oprávněného k vymožení pohledávky, kdy oprávněný navíc často vyvine nemalé úsilí, čas a prostředky k vymožení své pohledávky, včetně opatření exekučního titulu. Měly by být tedy učiněny veškeré úkony k uspokojení jeho pohledávky v rámci probíhající exekuce. Oprávněná poukázala i na to, že povinná je stále v produktivním věku a lze očekávat, že její finanční situace se časem zlepší. Oprávněná se pak ztotožňuje s právním názorem soudu prvního stupně ohledně vypořádání společného jmění manželů povinných a jeho vliv na probíhající exekuční řízení v návaznosti na ustanovení § 150 odst. 2 obč. zák. účinného do 31. 12. 2013. Poukázala i na to, že povinná nebyla účastníkem insolvenčního řízení, nesplnila oddlužení a nemohla být tedy ve smyslu § 414 insolvenčního zákona osvobozena od placení dané pohledávky. Navrhla proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. s. ř.) za použití § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 254 odst. 8 o. s. ř. za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Z předloženého exekučního spisu sp. zn. 6 EXE 992/2012 a exekutorského spisu sp. zn. 081 EX 21751/12 odvolací soud zjistil, že soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha byl pověřen vedením exekuce usnesením Okresního soudu v Benešově č. j. 6 EXE 992/2012-11 ze dne 7. 8. 2012 pro pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím. Exekuce je vedena proti povinným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Exekučním titulem v dané věci je elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Benešově č. j. 304 EC 33/2012-28 ze dne 19. 3. 2012, kterým tehdy žalovaným (nyní povinným) byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni (nyní oprávněné) společně a nerozdílně částku [částka] s 4,8 % ročním úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 7,75 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a na náhradu nákladů řízení částku [částka]. Z obsahu spisů pak bylo zjištěno, že rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 390/2015-862 ze dne 5. 4. 2016 bylo rozhodnuto v rámci vypořádání společného jmění manželů povinných, že dluh vůči ČSOB, [právnická osoba], [IČO], byl přikázán povinnému [jméno] [příjmení]. Tato okolnost však neznamená, že by v rámci probíhajícího exekučního řízení dlužná pohledávka nemohla být vymáhána po povinné [jméno] [příjmení]. V tomto směru lze odkázat na odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, který se s námitkou povinné ohledně přikáz