20 CO 149/2021-339 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-východ shora uvedeným rozsudkem určil, že žalobce a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky rodinného domu [adresa], stojícího na pozemku parc.č.st. 193, nacházejícího se v katastrálním území Záluží u Čelákovic ([číslo]), obec Čelákovice ([číslo]), zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha – východ, a to každý v poměru jedné poloviny (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízené (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podali včasná odvolání žalobce i žalovaná. 3. Žalobce nesouhlasil s rozsudkem v části určení spoluvlastnických podílů účastníků na předmětném rodinném domě, každého ve výši jedné poloviny. Soud sice správně shledal neplatnou dohodu účastníků o majetkovém vypořádání, podle které měla nabýt žalovaná do vlastnictví nemovitosti získané za trvání manželství (uzavřenou účastníky jako součást dohody o rozvodu uzavřené v Thajsku), a správně rozhodl, že rodinný dům je v podílovém spoluvlastnictví účastníků, ale při určení spoluvlastnických podílů nezohlednil, v jakém rozsahu se účastníci na pořízení rodinného domu podíleli. Provedenými důkazy žalobce považoval za prokázané, že na stavbě (pořízení) domu se podílel v rozsahu 2 287 947,07 Kč a žalovaná v rozsahu 325 658,87 Kč, čemuž měl odpovídat jeho spoluvlastnický podíl ve výši 2 287 [číslo] 613 606 a podíl žalované ve výši 325 [číslo] 613 606. Dále nesouhlasil s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení s tím, že s ohledem na výsledek řízení, mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení. V tomto smyslu navrhoval změnu napadeného rozsudku. 4. Žalovaná nesouhlasila s rozhodnutím o určení spoluvlastnictví účastníků k předmětnému rodinnému domu, který považovala za své výlučné vlastnictví. Dohodu, podle které nabyla do svého výlučného předmětný rodinný dům, považovala za platnou a měla výhrady proti tomu, že se soud zabýval financováním stavby rodinného domu a investicemi žalobce. Navrhovala změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta a bude jí přiznána náhrada nákladů řízení. 5. V průběhu odvolacího řízení účastníci uzavřeli ve výroku uvedený smír, jehož schválení navrhli, a Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 občanského soudního řádu /o.s.ř.) se zabýval tím, zda jsou předpoklady pro jeho schválení. 6. Podle § 99 o.s.ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem (odst. 1, věta prvá). Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy a v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v řízení (odst. 2). Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru (odst. 3). Vzhledem k ust. § 211 o.s.ř. lze smírem skončit i odvolací řízení, pokud to připouští povaha věci. Jestliže odvolací soud neshledá smír v rozporu s právními předpisy, napadený rozsudek podle ust. § 220 odst. 2 o.s.ř. změní tak, že smír schválí. 7. Soudní smír je procesní dohoda účastníků, která může mít, týká-li se uplatněných soukromoprávních nároků, právní důsledky v oblasti práva hmotného; zpravidla jde o narovnání mezi účastníky řízení sporných právních vztahů (§ 1903 obč. zák.). Právní úprava umožňuje uzavření smíru tam, kde to připouští "povaha věci", to znamená, že soudní smír lze platně uzavřít ohledně všech práv a povinností, u kterých strany mohou ujednat jejich zánik (§ 1981 obč. zák.), změnit je (§ 1902 obč. zák.), uznat (§ 2053 obč. zák.), apod. Předmětem soudního smíru mohou být podle konstantní judikatury nejen práva závazková, ale i věcná práva. Jediným zákonným hlediskem, podle kterého soud obsah smíru posuzuje, je jeho rozpor s právními předpisy. Není vyloučeno, aby účastníci vypořádali soudním smírem i jiné otázky, než které jsou předmětem řízení, konkrétně judikatura již v minulosti zaujala názor, že smír může svým obsahem překročit rámec předmětu řízení; vždy však z něho musí být patrno, jak byly vypořádány nároky, které byly předmětem řízení. Obsahem přípustného smíru je dohoda, kterou se upravují hmotněprávní vztahy, jež jsou předmětem řízení, ale nelze vyloučit, aby byly upraveny i jiné vztahy, než vymezené předmětem řízení. Podmínkou přípustnosti smíru je, aby povaha věci uzavření smíru připouštěla, a pokud tomu tak je, i když smír svým obsahem upravuje vztahy nad rámec dosavadního předmětu řízení, jde o smír přípustný, neboť tu jde o disposici s předmětem řízení účastníky řízení, kterou soud schválením smíru připouští (srov. např. rozhodnutí NSČR publikované pod R 16/87, na které je odkaz např. v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 5170/2007). To znamená, že v souvislosti se smírem uzavřeným v rámci jednoho soudního řízení, mohou být odstraněny i sporné otázky, které jsou předmětem již zahájených jiných řízení nebo by mohly vést k zahájení jiných soudních řízení. 8. V projednávané věci, v průběhu probíhajícího odvolacího řízení, účastníci upravili sporné záležitosti mezi nimi, včetně sporného vlastnictvím k rodinnému domu [adresa], na pozemku parc. č. st. 193 v kat. území [obec] u [obec], obci [obec], dohodou o narovnání dle § 1903 obč.zák. a v souladu s ní – v rámci odvolacího řízení – uzavřeli smír, jehož schválení odvolacímu soudu navrhli. Účastníci se dohodli na sporném vlastnictví k označenému rodinnému domu, které bylo předmětem řízení tak, že jeho výlučnou vlastnicí je žalovaná, a v souvislosti s tím se dále dohodli o finančním vypořádání vzájemných závazků souvisejících s jejich dosavadními právními vztahy, o užívání předmětného rodinného domu (s přilehlými pozemky ve vlastnictví žalované) a o jeho vyklizení žalobcem, do [datum]. 9. Povaha dané věci umožňuje skončení řízení soudním smírem, neboť charakter práv a povinností, o nichž se v řízení jedná, nevylučuje uzavření dohody účastníků ve formě smíru. Uzavřený smír pak neodporuje právním předpisům, neboť jeho obsah není v rozporu s požadavky hmotného práva na platnost právních úkonů, včetně srozumitelnosti a určitosti (tj. obstojí i z hlediska materiální vykonatelnosti), a nepříčí se kogentním ustanovením zákona ani je neobchází. Skutečnost, že uzavřený smír řeší nad rámec předmětu daného řízení i další sporné otázky v poměrech účastníků, neměla z hlediska posuzování předpokladů pro schválení smíru žádnou relevanci, neboť – jak bylo výše uvedeno – uzavření a schválení smíru i nad rámec předmětu řízení, judikatura i soudní praxe připouští. 10. Z těchto důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 2 o.s.ř. napadený rozsudek usnesením (§ 223 o.s.ř.) změnil tak, že schválil smír účastníků. Účastníci se dohodli i v otázce náhrady nákladů řízení tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení a nákladový výrok tedy odpovídá jejich dohodě a je v souladu s ust. § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (§ 224 odst. 1,2 o.s.ř.)