20 CO 8/2022-97 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mělníku (soud prvního stupně) shora uvedeným usnesením nařídil prodej zástavy – nemovitých věcí ve vlastnictví zástavního dlužníka, a to pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] - rodinný dům a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve výši 3 292 099 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 3 292 099 Kč od [datum] do zaplacení, představující kapitalizovanou částku po zesplatnění úvěru, pohledávky ve výši 329 210 Kč představující smluvní pokutu podle čl. IV. odst. 7) písm. c) smlouvy o úvěru a pohledávky ve výši 4 938 Kč denně od [datum] do zaplacení, představující smluvní pokutu podle čl. IV. odst. 7) písm. d) smlouvy o úvěru, jakož i k náhradě nákladů tohoto soudního řízení ve výši 11 534 Kč, které mohou být uspokojeny pouze z výtěžku z prodeje zástavy. 2. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání zástavní dlužník (dále také odvolatel), který namítal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závěry soudu prvního stupně nemají oporu v provedených důkazech. Soudu prvního stupně vytýkal, že mu nedal prostor k vyjádření k žalobě, kterou považoval za odporující dobrým mravům z důvodu, že zástavní věřitelku několikrát žádal o odložení splátek dluhu z důvodu, že jeho podnikání bylo ochromeno probíhající pandemií COVID-19. V doplnění odvolání zdůrazňoval, že mu nebyl doručen žalobní návrh zástavní věřitelky a nebyl vyzván, aby se k němu vyjádřil, a opětovně poukazoval na to, že jako dlužník přestal dluh splácet z důvodu probíhající pandemie, a soudu vytýkal, že nezohlednil jeho aktivní snahu o řešení situace, k němuž se zástavní věřitelka nepřipojila. Namítal, že mu soud prvního stupně neumožnil se k věci vyjádřit a navrhnout důkazy, a vzhledem k neprovedení důkazů (které ani nemohl navrhnout) tak bylo rozhodnutí zatíženo tzv. zmatečnostní vadou. V rámci odvolacího jednání doplnil, že nebyly předpoklady pro rozhodnutí bez nařízení jednání, a namítl zkrácení svých procesních práv s tím, že neměl možnost v řízení před soudem prvního stupně uplatnit své argumenty. Dále namítal, že soud prvního stupně se věcí nedostatečně zabýval, zejména z pohledu existence zajištěné pohledávky, smluvních pokut, zesplatnění a celkovou situací v souvislosti s pandemií Covid-19, což je zřejmé z odůvodnění napadeného usnesení. Odvolatel měl dále výhrady proti rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení zástavní věřitelce ve výši 11 534 Kč, kdy poukazoval na platnou judikaturu Ústavního soudu ČR, zejm. nálezy II. ÚS 114/06 a sp. zn. I. ÚS 28/14, podle kterých je porušením práva na spravedlivý proces a principu rovnosti účastníků, pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy, současně s vyhovujícím výrokem, rozhodnuto o nákladech řízení s tím, že o nich má být rozhodováno až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude výsledek řízení o soudním prodeji zástavy postaven najisto. Odvolatel navrhoval zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně se závazným právním názorem odvolacího soudu ohledně dalšího postupu. 3. Zástavní věřitelka s odvoláním nesouhlasila a považovala ho za neopodstatněné. K argumentaci zástavního dlužníka, že mu nebyl doručen žalobní návrh a neměl možnost se k němu vyjádřit, ve vyjádření k odvolání uvedla, že uvedený postup soudu prvního stupně byl v souladu s ust. § 356 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních s tím, že podmínky podle uvedeného ustanovení byly splněny, a proto nebylo třeba, aby soud nařizoval jednání ve věci samé. Procesní postup soudu byl tedy v souladu se zákonem. K dalším tvrzeným skutečnostem uvedla, že obligační dlužník v souladu s ust. § 6 odst. 1 zák. č. 177/2020 Sb. o některých opatřeních v oblasti splácení úvěru v souvislosti s pandemií COVID-19 využil ochrannou dobu a po dobu jejího trvání měl v souladu se zněním zákona hradit smluvní úrok odpovídající sazbě sjednané v úvěrové smlouvě. Tuto svoji povinnost však řádně neplnil, a proto byl úvěr zesplatněn. Od doby zesplatnění úvěru (tj. od ledna 2022) zástavní dlužník ani obligační dlužník situaci neřešili, pouze opakovaně zástavní dlužnici sdělovali nemožnost placení v důsledku pandemie COVID-19, aniž by vznesli jakýkoliv návrh na věcné řešení situace, na způsob umořování a splácení dluhu apod. Zástavní věřitelka původně navrhovala potvrzení napadeného usnesení; v průběhu odvolacího řízení (v souvislosti se specifikací nároků) žalobní návrh částečně omezila a potvrzení nařízení prodeje zástavy požadovala ve vztahu ke specifikovaným nárokům (viz dále). 4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu /dále o.s.ř.) - v rámci nařízeného odvolacího jednání - přezkoumal podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. napadené usnesení, jakož i postup soudu prvního stupně, který jeho vydání předcházel, a dospěl k závěru, že odvolání proti rozhodnutí ve věci samé není důvodné. 5. Hmotněprávní úprava zástavního práva je zakotvena v ust. § 1309 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 1309 odst. 1 o.z. při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. Podle § 1359 odst. 1 věta první o.z. jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona. 6. Podle § 358 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále z.ř.s.) soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Procesními předpoklady pro nařízení prodeje zástavy je tedy doložení (osvědčení) zajištěné pohledávky, zástavního práva k zástavě a osoby zástavního dlužníka (§ 358 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních). 7. Zástavní věřitelka se žalobou podanou k soudu prvního stupně domáhala nařízení soudního prodeje zástavy – nemovitých věcí, zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek] pro pohledávky (nároky), a to a) kapitalizovanou celkovou částku ve výši 3 292 099 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od [datum] do zaplacení, b) jednorázovou smluvní pokutu dle čl. IV. odst. 7 písm. c) smlouvy o úvěru ve výši 329 210 Kč, c) denní smluvní pokutu dle čl. IV. odst. 7 písm. d) smlouvy o úvěru ve výši 4 938 Kč denně od [datum] do zaplacení s tím, že výše smluvních pokut je v součtu limitována částkou 3 100 000 Kč. Napadeným usnesením soud prvního stupně žalobnímu návrhu zcela vyhověl, kdy rozhodl – bez nařízení jednání (s odkazem na ust. § 356 zákona o zvláštních řízeních soudních) – na podkladě skutkových zjištění z listin předložených zástavní věřitelkou (zejm. smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění dodatků, zástavní smlouvy ze dne [datum], vyrozumění o zesplatnění úvěru s výzvou k zaplacení ze dne [datum], výpisu z katastru nemovitostí), jimiž považoval za osvědčené všechny předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy dle § 358 zákona o zvláštních řízeních soudních (z.ř.s.). 8. Odvolateli lze přisvědčit v tom, že nebyly zcela splněny předpoklady pro rozhodnutí bez nařízení jednání dle § 356 z.ř.s., neboť jen některé soukromé listiny, jimiž byly osvědčovány předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy, byly - a to ještě jen zčásti - legalizovány (ověřením podpisu toliko zástavního dlužníka [jméno] [příjmení]), přičemž účastníci řízení se práva účasti na projednání věci nevzdali, ani s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasili (nebyli k tomu soudem vyzváni). Nejednalo se však o vadu, kterou by nebylo možno v odvolacím řízení napravit (provedením listin, jimiž zástavní věřitelka osvědčovala předpoklady pro nařízení prodeje zástavy v rámci nařízeného odvolacího jednání), a nebyl proto důvod pro zrušení napadeného usnesení za použití ust. § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. Námitka zástavního dlužníka, že mu nebyla doručena žaloba, byla obsahem spisu vyvrácena, neboť podle doručenky založené ve spise (potvrzení o dodání a doručení do datové schránky) mu žaloba byla doručena do datové schránky spolu s usnesením o nařízení soudního prodeje zástavy dne [datum] (což je standardní postup v případě rozhodnutí bez nařízení jednání). Pokud zástavní dlužník namítal, že mu soudem prvního stupně nebylo umožněno k věci se vyjádřit, v odvolacím řízení měl možnost se vyjádřit a namítnout nesplnění (nedoložení) předpokladů pro nařízení soudního prodeje zástavy, ať již v rámci podaného odvolání nebo po provedení listin předložených zástavní věřitelkou v rámci odvolacího jedná