21 CO 245/2022-214 — Krajský soud v Praze

1. Ve shora označené věci soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud žalované uložil povinnost zaslat písemnou omluvu na adresu [adresa]. Já, [jméno] [příjmení], [datum narození], jsem matkou [jméno] [příjmení], [datum narození]. Omlouvám se své prvorozené dceři [jméno] [příjmení], [datum narození], nejen za fyzické týrání v jejím dětství, za bolest, kterou jsem ji tím způsobila svým neuváženým jednáním, za posměch spolužáků při nutnosti nošení oblečení, aby zakryla své modřiny na těle. Omlouvám se dceři [jméno] za stálé lživé nařčení a její obviňování před svým druhým manželem, jejich potomků, syna [jméno] a [jméno] [příjmení], i jejich bývalých zaměstnanců. Omlouvám se dceři [jméno] za nepravdivé nařčení z jejich lží, které se nezakládaly na pravdě, tvrzení, že se snažím ji takto vychovávat, aby z ní byl slušný člověk a nebyla jsem si vědoma, že mé chování bylo neuvážené a mé pohnutky měly být na adresu jejího rodného otce. Omlouvám se své dceři [jméno] za všechna příkoří, která jsem jí zavinila v jejím dospívání a upřednostňovala její mladší sestru [jméno]. Omlouvám se dceři [jméno], v době jejího prvního těhotenství, za okamžité vystěhování k jejímu budoucímu manželovi, přesto, že jsem nevěděla, zda u něho může během těhotenství bydlet. Omlouvám se dceři [jméno], že jsem měla psychický problém dát jejím dětem najíst v případě jejich návštěv. Omlouvám se i za to, že jsem ji fyzicky napadla, i před jejím starším synem, kdy toto mé chování bylo společně s pomluvami, obviňováním, spojené i s fyzickými ataky i před mým manželem [jméno] [příjmení]. Omlouvám se své dceři [jméno] za mnoho ponižování, pomluv, i obviňování před jejími dětmi a následně jejími manželi. Své dceři [jméno] se omlouvám a mrzí mě mé neuvážené chování, které pro dceru [jméno] mělo za následek její onemocnění - [anonymizováno] a strachem z autorit, které jsem svým chováním a jednáním v ní od dětství pěstovala.“ (výrok I.) a zaplatit jí částku 30 000 Kč (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 27 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.). 2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku se žalobkyně domáhala poskytnutí morálního zadostiučinění ve formě omluvy a zadostiučinění v penězích ve výši 30 000 Kč z titulu ochrany osobnosti proti zásahům žalované do cti žalobkyně. Žalovaná coby matka žalobkyně o ní měla od jejího dětství pronášet dehonestující tvrzení, že je stejná svině jako její otec, měla ji nutit pod pohrůžkou fyzického násilí chodit pro uhlí, fyzicky ji trestala, nesměla si vzít bez svolení žalované nic k jídlu, držela ji v neustálém strachu. V době těhotenství žalobkyně ji žalovaná nutila na interrupci a vyhodila ji na ulici. V dospělosti žalobkyně ji žalovaná odmítala pomoci v nouzi a tolerovala nepřístojné chování včetně bití ze strany tehdejšího manžela žalobkyně. Před prvým i druhým manželem hovořila žalovaná o žalobkyni jako o svini a neustále ji pomlouvala, např. v roce 2010 o ní pronesla, že se nikdy nestarala o svou dceru, což se nezakládá na pravdě. 3. Žalovaná proti žalobě namítla, že skutečnosti uváděné žalobkyní jsou směsicí nepravd, polopravd a fabulací, kdy se jedná o další z řady šikanózních návrhů, trestních oznámení a jiných udání z její strany, a to v souvislosti s péčí o dceru žalobkyně [jméno] [jméno] [příjmení], svěřenou do péče otce. Žalovaná poukázala na zdravotní stav žalobkyně, která trpí závažným neuropsychickým nevyléčitelným onemocněním [anonymizováno], jak plyne z lékařské zprávy ze dne [datum], jehož vedlejšími projevy jsou úzkostně-depresivní porucha a posttraumatické změny osobnosti. Podle znaleckého posudku, který byl opatřen v rámci opatrovnického řízení, není osobnost žalobkyně z psychologického hlediska dobře komponována a hrozí riziko dekompenzace psychiky. Závěrem žalovaná vznesla námitku promlčení práva na náhradu nemajetkové újmy žalobkyně. 4. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované doplnila, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 4. 2011, č. j. 50 P 120/2010-161, byla nezletilá dcera svěřena do její výchovy, právní zástupce žalované (otec) se proti němu odvolal a k odvolání předložil několik zfalšovaných zpráv. Tvrzení žalované, že se žalobkyně není schopna o dceru postarat, se nezakládají na pravdě. Žalovaná žalobkyni pomlouvá, uráží a ponižuje jak před rodinnými příslušníky, tak před státními orgány, což vedlo k tomu, že byla dcera žalobkyně svěřena do péče otce. Jednání žalované probíhalo prakticky po celý život žalobkyně. Žalobkyně v průběhu řízení upřesnila některé skutky tak, že s druhým manželem žila do roku 2002, po toto období docházelo k různým pomluvám ze strany žalované. V létě 2018 při návštěvě staršího syna se před ním žalovaná měla o žalobkyni vyjádřit, že je gambler, že lže a že se o děti nestará a nikdy nestarala. Dále ji pomlouvala před biologickým otcem, že má sklony chovat se jako děvka, že chlastá a že je stejná jako on, k čemuž došlo zhruba ve věku 17 let žalobkyně. Před starším synem žalobkyně o ní žalovaná uvedla, že je bohatá teta z [země], od narození dcery žalobkyně se špatně stará o děti a je volnomyšlenkářská. V letech 2007 - 2008 jel s žalobkyní její mladší syn k žalované vyzvednout nezletilou dceru a po jeho žádosti o jídlo na něho začala žalovaná řvát, že je stejný jako žalobkyně a pořád by žral. V letech 2017 - 2018 starší syn žalobkyně navštívil žalovanou a ta mu sdělila, že je žalobkyně naprosto nezajímá a nechtějí se o ní bavit. V roce 2018 žalobkyně zavolala po mnoha letech mladšímu synovi se slovy„ [příjmení] [jméno], tady Tvoje babička“. Mladší syn jí sdělil, že nikoho takového nezná a telefonát ukončil. V roce 2021 se žalobkyně seznámila s několika zfalšovanými zprávami od žalované a jejího právního zástupce z let 2008, 2009 a 2010. Žalovaná žalobkyni šikanuje i prostřednictvím dcery žalobkyně, s níž odpírá žalobkyni styk. Žalobkyni není známo, jaké pomluvy ze strany žalované na adresu žalobkyně zazněly, když škola opakovaně odmítla styk žalobkyně s dcerou a žalobkyně předpokládá, že z ní dělá žalovaná před zaměstnanci školy blázna. Žalobkyně poukázala na řadu nepravdivých informací v čestném prohlášení žalované z roku 2010, které posloužilo k odebrání nezletilé dcery žalobkyni, včetně informace, že žalobkyně propadla hernám a kasinu. V letech 1973 - 1980 žalovaná hovořila o žalobkyni, že je hajzl, že je celý svůj biologický otec, že má volnomyšlenkářské myšlení a že je prolhaná svině jako její otec. Žalobkyni častovala výrazem„ svině“ i v jejích 18 letech. Po narození dcery žalovaná pomlouvala žalobkyni tvrzením, že se o dceru nestará a vše musí dělat žalovaná, že je špatná matka a žije bohémským životem. Před [anonymizováno] [příjmení] měla žalovaná v roce 2015 pronést, že žalobkyně je pofidérní osoba, přičemž v rámci psychologického vyšetření uvedla, že dcera je od dětství lhavá, trpí bájnou lhavostí, byly s tím problémy od útlého věku, kdy líčila věci jinak. Před [anonymizováno] [příjmení] uvedla, že žalobkyně jen dělá, že se stará. 5. Žalobkyně nesouhlasila s námitkou promlčení s tím, že žalovaná jednala vždy s úmyslem ji poškodit a v maximální možné míře jí ublížit, proto se uplatní promlčecí doba v délce 15 let. Žalovanou vznesenou námitku promlčení označila za rozpornou s dobrými mravy, neboť žalovaná svým jednáním zasáhla do osobnostních práv žalobkyně. 6. Soud I. stupně vyložil, že předmětem žaloby je série skutků, které se měly odehrát jak před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), tj. před 1. 1. 2014 (v takovém případě je rozhodným právním předpisem zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník /dále jen„ obč. zák.“ /), tak po tomto datu (zde je rozhodným právním předpisem zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Na zjištěný skutkový stav jsou přiléhavá ust. § 11 odst. 1, § 13, § 100 odst. 1, 2, § 101 a § 106 odst. 1, 2 obč. zák. a § 81 odst. 1, 2, § 82 odst. 1, § 612, § 619, § 620 odst. 1, § 629 a § 636 odst. 1, 2 o. z. Nicméně v důsledku dlouhého časového odstupu od porušení či ohrožení práva nemůže již morální zadostiučinění splnit svůj účel. V takových případech proto není na poskytnutí soudní ochrany a tím ani na žalobě právní zájem, což nelze dovozovat z hmotněprávní úpravy, nýbrž z principu, podle něhož úspěšné uplatnění každého práva vždy nutně předpokládá existenci právního zájmu (Knap, K. a kol.: Ochrana osobnosti podle občanského práva. 4. podstatně přepracované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 198). 7. Soud I. stupně rovněž vysvětlil, že dospěje-li soud k závěru, že škůdce neoprávněně zasáhl do práv poškozeného chráněných ustanoveními první části občanského zákoníku, a porušil tak § 81 o. z., ukládají § 82 a § 2956 o. z. v souladu s § 2894 odst. 2 o. z. škůdci, aby odčinil nemajetkovou újmu; § 2951 odst. 2 o. z. pak stanoví způsoby, jakými lze nemajetkovou újmu odčinit. Podle posledně citovaného ustanovení, vznikne-li poškozenému nemajetková újma, má právo na přiměřené zadostiučinění (satisf