21 CO 251/2021 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – východ svým rozsudkem č.j. 22 C 169/2020 – 201 ze dne 4. 6. 2021 rozhodl tak, že výrokem I. zamítl návrh na přerušení řízení, učiněný podáním žalovaného doručeným soudu dne [datum] a výrokem II. uložil žalovanému povinnost na vlastní náklady odstranit stavbu, zděný plot ze spárovaného cihlového zdiva, postavenou na pozemku ve vlastnictví žalobce parc. [číslo], v k. ú. [obec] u [obec], obec Petříkov, zapsané na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. byla zamítnuta žaloba s návrhem, aby byl žalovaný povinen na vlastní náklady odstranit stavbu, zděný plot ze spárovaného cihlového zdiva, postavenou na pozemku ve vlastnictví žalobce parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], obec Petříkov, zapsané na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Výrokem IV. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Žalobkyně se svou žalobou, podanou k soudu prvního stupně dne [datum], domáhala vydání rozsudku, jímž by byla žalovanému uložena povinnost odstranit na vlastní náklady výše specifikovanou stavbu. Tvrdila, že žalovaný zřídil na jejích pozemcích zděný plot ze spárovaného cihlového zdiva s vjezdem a vchodem s betonovým základovým pásem, přestože od ní neměl souhlas a neuzavřel nájemní smlouvu za účelem nájmu zastavěných pozemků, ani jinou smlouvu. Přestože byl žalobkyní opakovaně upozorňován, že zřizuje plot na cizím pozemku, tak jeho stavbu dokončil s tím, že jej vystavěl na svých pozemcích. Žalovaný nesporoval vymezení vlastnických vztahů k pozemkům žalobkyně a sktečnost, že vybudoval zděný plot ze spárovaného cihlového zdiva s vjezdem a vchodem. Vyslovil ale nesouhlas s tím, že by tak učinil s vědomím, že plot je na pozemku žalobkyně. Tvrdil, že předmětný plot je řádně umístěn na jeho pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] že jej postavil v dobré víře, když nedošlo k vybudování oplocení nového, ale o rekonstrukci stávajícího na témže místě (drátěné oplocení). 3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami, výslechy svědků a žalobkyně tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl m.j. k závěru, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [obec] u [obec] a žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [obec] u [obec], přičemž pozemky ve vlastnictví žalovaného jsou v hranici s veřejně přístupnou veřejnou komunikací, silnicí, pozemek parc. [číslo] k. ú. [obec] u [obec], vlastnictví Středočeského kraje a dále jsou v hranici s pozemky žalobkyně, když tato skutečnost nebyla spornou. [příjmení] nebylo taktéž, že žalovaný zrealizoval stavbu plotu ve zděném provedení ze spárovaného cihlového zdiva s vjezdem a vchodem. Předmětný plot počal žalovaný budovat v druhé polovině měsíce prosince 2019 a k dokončení stavby došlo v únoru či březnu 2020. Žalobkyně proti stavbě brojila v zásadě ihned, jakmile se o stavbě dozvěděla a žalovaný věděl, kde je vedena hranice mezi pozemky žalobkyně a pozemky žalovaného. Na pozemku [číslo] je odchylka od hranice pozemku žalovaného téměř jeden metr a na pozemku [číslo] není odchylka takto znatelná, částečně vede stavba plotu po hranici pozemku. Stavba se od hranice pozemku počíná odchylovat v průběhu hranice s pozemkem [číslo]. S ohledem k rozmezí odchylky lze usuzovat na to, že u odchylky na tomto pozemku, která není markantní, mohl být stavitel v dobré víře, že stavbu provádí na hranici svého pozemku. V případě pozemku [číslo] je však již odchýlení do té míry zásadní, že stavitel v dobré víře, že staví na svém pozemku, být nemohl. 4. Soud prvního stupně po právní stránce věc posoudil podle ust. § 1085 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o.z.“), s přihlédnutím k závěrům rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 325/2000 a Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 234/2011. Konstatoval, že soud v tomto řízení řeší oprávněnost stavby z jiného právního titulu, nežli je řešeno ve správním řízení, kdy soud v tomto sporu posuzuje oprávněnost stavby, což je jiná situace, nežli posuzování toho, zdali byly splněny veškeré náležitosti pro provedení výstavby. Uvedl, že hodnotil především dobrou víru stavebníka, s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, mimo jiné otázky hospodářské ztráty, charakteru stavby a zdali je jí uspokojována bytová potřeba. Konstatoval, že u pozemku [číslo] je zřejmé, že stavba je zahájena při hranici pozemku, odchyluje se postupně, přičemž na tomto pozemku je odchylka nepatrná. Uzavřel, že s ohledem k rozsahu stavby lze dovozovat, že vlastník pozemku mohl být v dobré víře o umístnění na pozemku ve svém vlastnictví. U tohoto pozemku hodnotil částku na odstranění stavby jako nepřiměřenou s tím, že při hodnocení všech okolností věci přihlédl i k tomu, že žalobkyně prokázala záměr v místě vybudovat chodník. Uvedl, že ve vztahu k pozemku [číslo] je odchylka do té míry minimální, že na případné vybudování chodníku by neměla mít vliv. Konstatoval, že předmětná stavba je plotem a proto se kritérium účelnosti odstranění stavby z hlediska obydlení neuplatní. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), s ohledem na 50% úspěšnost každé procesní strany. 5. Proti výrokům III. a IV. tohoto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a namítala, že samotná menší míra odchylky na předložené situaci nemůže osvědčit dobrou víru žalovaného, když tvrzení o dobré víře odporuje notářskému zápisu sp. zn. N 9/2021, NZ [číslo] ze dne [datum], notářky Mgr. [jméno] [příjmení] a geometrickému plánu [číslo] 2002. Konstatovala, že je z nich zřejmé, že si byl žalovaný vědom, že staví oplocení mimo svoji vlastnickou hranici, na úkor obou dotčených pozemků žalobkyně. Zdůrazňovala, že žalovaný nadzemní část stavby prováděl zejména v únoru a březnu 2020, tedy již v době, kdy si byl vědom, že je vedeno řízení o odstranění stavby a kdy byl vyrozuměn o provedení místního šetření. Dovozovala, že zásadní část nákladů tedy žalovaný vynaložil již v době, kdy věděl, že staví na cizím pozemku a přesto v provádění stavby pokračoval, čímž na sebe vědomě přenesl riziko vynaložit náklady na její případné odstranění. Poukazovala na to, že si žalovaný před zahájením stavby neověřil průběh vlastnické hranice a proto tato skutečnost nemůže svědčit v jeho prospěch a osvědčovat jeho dobrou víru. Navrhla změnu výroku III. rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě i v této části vyhověno. 6. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že navrhoval potvrzení napadených výroků jako věcně správných s tím, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, zejména pokud jde o odchylkách umístění stavby předmětného plotu od hranic pozemku žalovaného a pozemku žalobkyně. K otázce dobré víry připomínal zákonnou úpravu s tím, že tato se předpokládá a není třeba jí osvědčovat, ale naopak případně vyvrátit, k čemuž ale nedošlo. Pokud žalobkyně odkazovala na notářský zápis a geometrický plán z roku 2002, tak tyto důkazy měly podle jeho názoru sloužit toliko k tomu, aby bylo prokázáno původní vedení oplocení u sporných pozemků. Ve shodě se závěry soudu prvního stupně je označil za nadbytečné, a to vzhledem k přesným skutkovým zjištěním o aktuálním stavu hranic pozemků a umístění stavby, které byly zjištěny z jiných důkazních prostředků, ze kterých nevyplývá, že by si žalovaný měl být vědom, že staví oplocení mimo svou hranici. Označil za absurdní, pokud by se mělo usuzovat na absenci jeho dobré víry z téměř dvacet let starého geometrického plánu, který již žalovaný ani nemohl vést v patrnosti. Pokud jde o jeho náklady na odstranění stavby, tak připomněl, že je prvostupňový soud zohlednil jen částečně, a to ohledně hranice u pozemku [číslo] kde shledal částku k odstranění stavby jako nepřiměřenou, když ohledně hranice u pozemku [číslo] tento faktor nehodnotil pro zjištěný nedostatek dobré víry žalovaného. Zdůrazňoval, že žalobkyně zaměňuje občanskoprávní rovinu, založenou na občanskoprávním titulu k zahájení stavby a veřejnoprávním řízení o jejím odstranění, přičemž řízení o odstranění stavby může být zastaveno a stavba dodatečně povolena, ale může být také zahájeno z důvodů nedostatku veřejnoprávního povolení stavby, a nikoliv toliko z důvodu, že by stavebník neměl občanskoprávní titul (vlastnictví) k pozemku na kterém staví. K otázce dobré víry poukazoval na to, že si vlastnické právo a přesné hranice pozemku před zahájením stavby oplocení ověřil, přinejmenším ve vztahu k oplocení stavěnému podél hranice s pozemkem [číslo] když tuto hranici respektoval. Protože není ve věci odborníkem a z dostupných nákresů nedokázal s přesností na jednotky centimetrů stavebním dělníkům trasu oplocení podle hranice vytyčit, tak ve vztahu k