21 CO 300/2021-283 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně svým rozsudkem č.j. 6 C 48/2018 – 251 ze dne 15. 9. 2021 rozhodl tak, že výrokem I. uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 950 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. jí dále uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 166 131 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 2. Žalobce se domáhal této částky s tím, že se žalovanou, svou tehdejší manželkou, uzavřel dne [datum] kupní smlouvu, kterou měl v úmyslu na ni převést vlastnické právo k domu [adresa] postavenému na stavební parcele p. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětné nemovitosti“) za částku 2 350 000 Kč. Tvrdil, že mu žalovaná měla část kupní ceny ve výši 950 000 Kč zaplatit v hotovosti, což neučinila a proto ji dopisem ze dne [datum] vyzval k úhradě této částky, což žalovaná odmítá s tím, že smlouva obsahuje prohlášení, že tuto část kupní ceny již uhradila v hotovosti. Žalobce v žalobě dále tvrdil, že text ve smlouvě o tom, že žalovaná zaplatila na úhradu kupní ceny 950 000 Kč ve čtyřech splátkách, není pravdivý. Uvedl, že kupní smlouva byla uzavřena proto, aby mohla žalovaná čerpat úvěr, kterým by účastníci zaplatili dluhy váznoucí na předmětných nemovitostech, pro které hrozil prodej předmětných nemovitostí v dražbě, čímž by účastníci přišli o své tehdejší rodinné bydlení. Tvrdil, že žalovaná na uhrazení této části kupní ceny neměla finanční prostředky. Žalovaná předně tvrdila, že částku 950 000 Kč žalobci uhradila v plné výši s tím, že vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem byl v její prospěch proveden dne [datum], přičemž žalobce proti tomu nevznesl žádné námitky. Poukazovala na znění kupní smlouvy, v níž bylo vysloveně domluveno, že částku 950 000 Kč zaplatila žalobci ve čtyřech splátkách v hotovosti a zbývající část kupní ceny byla hrazena z úvěru. Zdůrazňovala, že žalobce svým podpisem na kupní smlouvě potvrdil, že k úhradě části kupní ceny došlo tam uvedeným způsobem, když mimo to vystavil příjmové doklady označené jako splátka za koupi nemovitosti. Žalovaná nejprve tvrdila, že většinu z uhrazené částky dostala od své babičky z matčiny strany před vznikem manželství, což později opravila tak, že peníze byly našetřené její babičkou, ale fyzicky je získala až od své matky, když se jí svěřila s potřebou vyplatit svého bývalého manžela. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce, neboť žalobce odvozuje svůj nárok z příjmových dokladů, které podepsal, takže mohl právo na zaplacení jednotlivých částek uplatnit již den po jejich podpisu, tedy [datum], [datum], [datum] a [datum]. Připomínala, že promlčecí doba je tříletá a žaloba byla podána až dne [datum]. 3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a výslechy svědků tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl m.j. k závěru, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] a žalobce před jeho uzavřením nabyl do svého vlastnictví předmětné nemovitosti a rodinný dům sloužil k bydlení účastníků i po uzavření manželství. Ke dni [datum] žalobce dlužil [právnická osoba] částku 1 028 965,48 Kč a na tentýž den byla nařízena dražba nemovitostí v jeho vlastnictví, na nichž ve prospěch spořitelny vázlo zástavní právo, kdy nejnižší podání bylo stanoveno na částku 900 000 Kč [právnická osoba] jako dražebník od dražby upustila, neboť závazek vůči ní byl splněn. Dne [datum] uzavřel žalobce jako prodávající a žalovaná jako kupující kupní smlouvu, na základě které na žalovanou přešlo vlastnické právo k předmětným nemovitostem, když kupní cena byla dohodnuta 2 350 000 Kč. Její část ve výši 1 400 000 Kč měla být uhrazena z úvěru u [právnická osoba] a zbývající část ve výši 950 000 Kč měla být podle smlouvy uhrazena žalovanou v hotovosti již před podpisem smlouvy, a to ve čtyřech splátkách ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalovaná v měsíci lednu 2015 předložila žalobci listiny označené jako příjmové doklady č. 1 až 4, kde je uvedeno, že žalobce od žalované jako splátku na koupi nemovitosti přijal v těchto dnech částky 250 000 Kč, 200 000 Kč, 250 000 Kč a 250 000 Kč. Žalobce tyto listiny vlastnoručně podepsal na nátlak žalované i svého otce, neboť žalovaná mu sdělila, že tyto doklady musí doložit společnostem [právnická osoba] a [anonymizováno], což ale neučinila. V letech 2013 a 2014 měli účastníci finanční potíže, podporoval je finančně otec žalobce tak, že mzdu žalobce předával žalované, které v té době důvěřoval, když se domníval, že je placena i původní hypotéka u [právnická osoba] Otec žalobce již dříve přispěl na koupi domu a jeho rekonstrukci. Žalobce dům žalované prodat nechtěl a příjmové doklady podepsal po naléhání přes svůj nesouhlas. Účastníci neměli v průběhu svého soužití k dispozici větší finanční prostředky, žalovaná byla v letech 2007 až 2010 a 2011 až 2014 na rodičovské dovolené, finančně je podporoval otec žalobce. Dne [datum] bylo manželství účastníků rozvedeno. 4. S odkazem na ust. § 609 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ust. § 610 odst. 1 věty prvé o.z., ust. § 619 o.z. odst. 1, 2 o.z. a ust. § 629 odst. 1 o.z. soud prvního stupně konstatoval, že žalovanou vznesená námitka promlčení nároku žalobce není důvodná a že žaloba byla podána včas. Vyšel z toho, že příjmové doklady žalobce podepsal během měsíce ledna 2015 a v té době nebyla žádná kupní smlouva ohledně nemovitostí mezi účastníky uzavřena, když ani jeden z účastníků netvrdil a neprokazoval žádné jiné skutečnosti, např. uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, ze které by závazek žalované zaplatit žalobci finanční částky vyplýval. Dovodil, že závazek žalované zaplatit kupní cenu za nemovitosti vznikl až podpisem kupní smlouvy dne [datum] a protože ve smlouvě není stanoven termín pro zaplacení části kupní ceny ve výši 950 000 Kč, mohl žalobce uplatnit právo na zaplacení části kupní ceny následující den po podpisu smlouvy, tedy až dne [datum]. 5. Soud prvního stupně žalobě vyhověl s odkazem na ust. § 2079 odst. 1, 2 o.z., ust. § 1970 o.z. a ust. § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. s tím, že žalobce nepopřel správnost příjmových dokladů jako soukromé listiny, když potvrdil, že doklady podepsal. Popřel však jejich pravdivost, tedy obsah, když tvrdil, že peníze od žalované nedostal. Prvostupňový soud uzavřel, že žalobce unesl své důkazní břemeno a prokázal, že mu žalovaná částku 950 000 Kč jako část kupní ceny nemovitostí podle kupní smlouvy nepředala. Zdůraznil, že z důkazů, které navrhla, nebyla jí tvrzená skutečnost prokázána. Připomněl, že důkaz výslechem svědkyně [příjmení] žalovaná navrhla až dva a půl roku po podání žaloby, a to poté, co nejprve tvrdila, že peníze dostala od své babičky již před svatbou, když později začala tvrdit, že peníze dostala od své matky. Za nepravděpodobné a rozporuplné označil její tvrzení, že v době, kdy peníze žalobci předávala, hrál tento na automatech a ona se nezajímala o to, co s penězi udělal a že jejich vztahy byly v té době relativně dobré. Poukázal na to, že uvedená tvrzení jsou v rozporu se skutečnostmi zjištěnými z odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství účastníků i z výpovědi svědka [jméno] [jméno], tedy že v roce 2013 měli účastníci neshody a finanční potíže. Uvedl, že za této situace se předání částky 950 000 Kč žalobci žalovanou s tím, že o jejím dalším užití neměla žádné informace, jeví jako velmi nepravděpodobné, stejně jako to, že její matka měla k dispozici větší finanční částku v hotovosti. Vysvětlil, že další důkazy navržené žalobcem, tedy dotazy na bankovní ústavy, zda měla žalovaná u těchto ústavů peněžní prostředky, pro nadbytečnost neprováděl. Protože žalovaná uvedenou částku žalobci nezaplatila, soud prvního stupně vyhověl žalobě a přiznal žalobci rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle ust. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) ust. 7 bod 5 AT, ust. § 8 odst. 1 AT, ust. § 11 odst. 1 AT a ust. § 13 odst. 4 AT. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a předně namítala, že žalobce nepředložil žádný důkaz, který by prokazoval, že částku ve výši 950 000 Kč skutečně neobdržel. Zdůrazňovala, že ona oproti tomu svá tvrzení prokázala příjmovými doklady, kupní smlouvou (ověřeně podepsanou žalobcem) a výpovědí svědkyně [příjmení]. Dovozovala, že žalobce neunesl důkazní břemeno a soudu prvního stupně vytýkala, že na ni kladl nepřiměřené požadavky, když žalobci, který nese důkazní břemeno, postačovalo pouze něco„ tvrdit“ a ona svá tvrzení„ dostatečně neprokázala“. Ve svém odvolání rovněž poukazovala na to, že se soud prvního stupně vůbec nepozastavil nad tím, že žalovaný začal tvrdit, že částku 950 000 Kč neobdržel až po třech letech od chvíle, kdy