21 CO 35/2022-264 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně svým rozsudkem č.j. 10 C 95/2021 – 209 ze dne 11. 11. 2021 rozhodl tak, že výrokem I. zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/4 k pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa], to vše v k.ú. [obec] [anonymizováno] [příjmení] a výrokem II. uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 40 559,25 Kč k rukám jeho právního zástupce. 2. Žalobkyně se požadovaného určení domáhala s tím, že se žalovaným sdílela společnou domácnost v nemovitosti v [obec], jejíž byla dříve výlučným vlastníkem. Mezi účastníky vznikaly konflikty, které vyvolával žalovaný, a žalobkyně s ním proto v červnu 2019 ukončila soužití. Žalovaný však společnou domácnost neopustil, žalobkyni hrubě napadl a vyhrožoval jí újmou na zdraví. Po jeho naléhání s ním obnovila soužití a dne [datum] mu darovala spoluvlastnický podíl na nemovitosti v rozsahu ideální 1/4. Protože konflikty mezi nimi neustaly a jejich četnost se začala zvyšovat, žalobkyně se znovu rozhodla ukončit společné soužití účastníků. Žalovaný ji dne [datum] fyzicky napadl a způsobil jí pohmožděniny a ona pak společnou domácnost z důvodu obav opustila. Tvrdila, že ji žalovaný dne [datum] opakovaně vyhrožoval, slovně ji napadal, urážel a nakonec ji napadl i fyzicky, kdy ji opakovaně udeřil pánví do hlavy. Žalobkyně byla ošetřena v nemocnici a věc byla šetřena policií. Žalovaný po celou dobu jejich soužití bránil žalobkyni ve styku s jejími blízkými a omezoval ji v sociálních kontaktech. Žalobkyně z těchto důvodů odstoupila od daru pro nevděk dopisem ze dne [datum] a současně odvolala dar i pro nouzi, jelikož není schopna hradit náklady na svoji výživu. Žalobkyně rovněž namítla neplatnost darovací smlouvy i s ohledem na to, že ji uzavřela v tísni a pod vlivem žalovaného, který ji k tomu přesvědčil lstí a úskokem, když odstoupila in eventum od daru i pro rozpor s dobrými mravy. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení shledávala v tom, že zbývající spoluvlastnický podíl o velikosti 3/4 na nemovitostech prodala třetí osobě. Žalovaný navrhl žalobu jako šikanózní zamítnout. Tvrdil, že dokončil stavbu předmětné nemovitosti svojí prací, když financoval její část z prodeje svého bytu. K prvnímu konfliktu mezi účastníky došlo na přelomu května a června 2019 kvůli tomu, že žalovanému i přes jeho žádosti o vyřešení majetkových záležitostí, v domě nic nepatřilo a žalobkyně mu pak darovala předmětný spoluvlastnický podíl. Žalovaný popřel, že by žalobkyni napadal a že by na ni vyvíjel nepřiměřený nátlak při uzavření smlouvy a využil její tísně a obav. Od léta 2019 mezi účastníky docházelo k hádkám proto, že se rodinní příslušníci žalobkyně začali po uzavření darovací smlouvy chovat k žalovanému nevhodně. Účastníci se nakonec dohodli na ukončení jejich soužití a na prodeji domu, nicméně dne [datum] mezi nimi došlo k hádce ohledně návrhu kupní smlouvy, a žalobkyně dala v této souvislosti žalovanému facku. V přestupkovém řízení byli oba účastníci uznáni vinnými ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, a každému z nich byla uložena pokuta ve výši 1 000 Kč. Po odstěhování žalobkyně v listopadu 2020 bydlel žalovaný v domě do února 2021 sám, přičemž žalobkyně nechala v prosinci 2020 dům odpojit od energií. K poslednímu incidentu mezi účastníky došlo dne [datum], kdy si žalobkyně přijela pro své věci. Žalovaný připustil, že z jeho strany padlo vůči žalobkyni i několik nadávek, ale popřel, že by ji udeřil pánví do hlavy. 3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a výslechy svědků tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že po několika letech, kdy se účastníci seznámili, spolu začali v roce 2017 bydlet v [obec], kde žalobkyně zakoupila pozemek a nechala na něm postavit předmětný dům. Žalovaný do domu investoval část svých prostředků z prodeje bytu a na domě pracoval. Protože vlastníkem domu byla výlučně žalobkyně, a žalovaný se obával, že by neměl kam jít, pokud by se žalobkyni něco stalo, začaly mezi účastníky vznikat konflikty. V červnu 2019 mezi nimi došlo k incidentu, a žalovaný byl podezřelý ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, kdy měl úmyslně slovně napadnout žalobkyni, ale nebyl shledán vinným. Žalobkyně mu pak darovala spoluvlastnický podíl o velikosti 1/4 předmětných nemovitostí darovací smlouvou sepsanou formou notářského zápisu ze dne [datum]. Soužití účastníků bylo klidné do Vánoc 2019, ale poté, co se děti žalobkyně dozvěděly, že žalobkyně darovala žalovanému spoluvlastnický podíl, přestaly s ním komunikovat. Žalovaný je ignoroval a posléze nesouhlasil s tím, aby do domu jezdila dcera žalobkyně [jméno] [příjmení]. V srpnu 2020 se proto účastníci rozešli a rozhodli se dům prodat, bydleli ale spolu až do listopadu 2020. Dne [datum] se účastníci pohádali, neboť žalobkyně omylem předložila žalovanému jinou než zprostředkovatelskou smlouvu. Poté, co jí žalovaný tuto smlouvu vytrhl z ruky, žalobkyně mu dala facku. Žalovaný jí řekl„ ty káčo, jdi do prdele, ty krávo“. Žalobkyně utrpěla pohmoždění hlavy, hrudníku a pánve s 10 cm zarudnutím na pravé hýždi, a měla dvě odřeniny na pravém předloktí. Poté se žalobkyně z domácnosti odstěhovala. V prosinci 2020 žalobkyně nechala odpojit z domu elektřinu a plyn, ale žalovaného o tom neinformovala a dům zůstal bez plynu. Dne [datum] žalobkyně uzavřela kupní smlouvu s manžely [příjmení], kterým prodala svůj spoluvlastnický podíl o velikosti 3/4 na předmětných nemovitostech. K poslednímu incidentu mezi účastníky došlo v noci z [datum] na [datum], a žalobkyně z něj pořídila audiozáznam. Účastníci se pohádali a žalovaný nadával žalobkyni„ kundo“,„ odtáhnu tě za pačesy do sraček“ a„ čůzo smradlavá“. Žalovaný pak chtěl před spaním uhasit oheň v krbu, u kterého seděla žalobkyně. Podle lékařské zprávy ze dne [datum] žalobkyně utrpěla hematom na hlavě o velikosti 5 x 8 cm; jiné zranění nebylo v lékařské zprávě uvedeno. Žalobkyně přípisem ze dne [datum] odstoupila od darovací smlouvy a odvolala svůj dar. K tomuto dni měla žalobkyně dostatečné finanční prostředky na svoji obživu. 4. Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a to s odkazem na ust. § 80. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Uvedl, že v tomto případě je třeba postavit najisto, kdo je vlastníkem sporného spoluvlastnického podílu, neboť v případě, že by bylo prokázáno, že došlo k platnému odvolání daru, bylo by třeba učinit změnu údajů zapsaných v katastru nemovitostí a rozhodnutím o žalobě tak lze dosáhnout shody mezi skutečným stavem a stavem zápisu v katastru nemovitostí. 5. S odkazem na ust. § 587 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), ust. § 2055 odst. 1 o.z., ust. § 2068 odst. 1 o.z., ust. § 2072 odst. 1 o.z. a ust. § 2079 odst. 1 o.z., s připomenutím ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. uzavřel, že darovací smlouva nebyla uzavřena v tísni a žalobkyně k jejímu uzavření nebyla donucena žalovaným, ale„ aby to nevypadlo blbě před notářkou“. Protože žalobkyně mohla kdykoliv, a to i v průběhu jednání u notářky, podpis smlouvy odmítnout, dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky uvedené v ust. § 587 o.z. a darovací smlouva byla uzavřena platně ve smyslu ust. § 2055 odst. 1 o.z. a ust. § 2057 odst. 1 o.z. S ohledem na to, že žalobkyně ke dni [datum] netrpěla nouzí a měla dostatek prostředků na svoji výživu, konstatoval prvostupňový soud, že k odvolání daru podle ust. § 2068 odst. 1 o.z. nedošlo platně. Stran naplnění podmínek odůvodňujících odstoupení žalobkyně od výše uvedené darovací smlouvy pro nevděk žalovaného, který svým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti zjevně porušil dobré mravy, pak soud prvního stupně odkázal na konstantní judikaturu Ústavního soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 249/97) a Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 263/2001 a sp. zn. 33 Cdo 2718/2019) a v odst. 33 až 39 odůvodnění napadeného rozsudku podrobně vysvětlil, proč nelze uzavřít, že žalovaný svým jednání zjevně porušil dobré mravy. Uzavřel, že vztahy mezi účastníky byly vyhrocené, a jejich spory byly vzájemné, proto se rozešli i jako partneři a prodali dům, který společně budovali. Konstatoval, že vulgární výrazy žalovaného sice z pohledu mravního neodpovídají normě slušného chování, ale s ohledem na okolnosti, za kterých byly užity, nešlo o tak výrazný zásah do práv žalobkyně, aby to bylo důvodem pro odvolání daru, případně odstoupení od darovací smlouvy. Soud prvního stupně proto učinil závěr, že nedošlo k naplnění rozvazovací podmínky podle ust. § 2068 odst. 1 o.z. a ust. § 2072 odst. 1 o.z. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) a ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) ve spojení s ust. §§ 157 a 158 zák. č. 262/2006 Sb. a ust. 137 od