22 CO 219/2021-648 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu s návrhem, aby soud určil, že pozemek parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [číslo] rodinný dům, pozemek parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba garáže bez č. p., pozemek parc. [číslo] orná půda, všechny nemovitosti zapsány na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro katastrální území a [územní celek], nejsou zatíženy zástavním právem smluvním ve prospěch žalované, z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne [datum], zapsaným do katastru nemovitostí ve vkladovém řízení [číslo jednací] s právními účinky vkladu ke dni [datum], neboť toto zástavní právo platně nevzniklo a neexistuje (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobkyni povinnost uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 42 058 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované. 2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně s odůvodněním, že plná moc udělená dne [datum] společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], zmocněnci [jméno] [příjmení], narozenému dne [datum] je pouze zdánlivým právním jednáním, neboť její jediná jednatelka [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] nikdy nepojala vůli jakkoliv nakládat s nemovitostmi ve vlastnictví [právnická osoba] I pokud by plná moc zdánlivým právním jednáním nebyla, udělení plné moci zmocněnci [jméno] [příjmení] k nakládání s milionovým majetkem společnosti [právnická osoba], aniž k takovému zmocnění existovala nutná potřeba, je jednáním v rozporu se zákonným požadavkem na osobní výkon funkce statutárního orgánu a se zákonným zákazem delegace jednatelského oprávnění na třetí osobu, a jako takové je stiženo sankcí absolutní neplatnosti. Šlo-li o dispozici s v zásadě jediným majetkem společnosti [právnická osoba], nadto o dispozici hodnotově závažnou, proto bylo v rozporu se zákonem a ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem, že byla vůbec k takové dispozici zmocněna třetí osoba a že nejednala za společnost jednatelka ve smyslu zásady osobního výkonu funkce a zákazu delegace jednatelského oprávnění na třetí osobu, ani by pro to existovala objektivní nutná potřeba. [příjmení] moc udělená [jméno] [příjmení] nezmocňovala k zastavení žádné nemovité věci, tudíž jde o zjevný exces z oprávnění zmocněnce, který nezavazuje zmocnitele, popř. o nepřikázané jednatelství, který musel být odbornému aparátu žalované zřejmý, přičemž interpretací úmyslu stran nelze výrazně větší rozsah zmocnění„ dotvářet“. Pokud soud prvního stupně shledává jednoznačný úmysl, že převod měl zahrnovat nikoliv pouze samotný rodinný dům, nýbrž i pozemky, není jeho závěr opřen o žádnou přesvědčivou myšlenkovou úvahu postavenou na provedeném dokazování. Dále uvedla, že aplikace ustanovení § 984 o. z. ku prospěchu žalované (tj. dovolávání se dobré víry ve stav evidovaný v katastru nemovitostí) není na místě, neboť v posuzovaném případě nešlo o věcné právo zřizované za úplatu a rovněž z důvodu dalších žalobkyní prezentovaných skutečností, které mají za následek ztrátu dobré víry na straně žalované. Závěr o nicotnosti, příp. absolutní neplatnosti plné moci a zástavní smlouvy způsobuje ve smyslu závěrů usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1980/2020, že účinky uvažované v ustanovení § 984 o. z. nemohou nastat. Nevyhovění žalobě znamená ve svém důsledku nucené omezení vlastnického práva žalobkyně k nemovitostem, a to bez náhrady, což vzhledem k síle a ústavněprávnímu zakotvení ochrany vlastnického práva nelze připustit. Nešlo by tak ani o spravedlivé uspořádání práv a povinností. Soud by tak měl preferovat prioritu vlastnického práva před právem zástavním a žalobě vyhovět, neboť v případě opačného výkladu by došlo k preferenci zástavního práva, které nepožívá ústavní ochrany, před právem vlastnickým, jehož ochrana je garantována čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v plném rozsahu zrušil a věc se svým závazným právním názorem vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání i žalovaná a to do výroku II. s odůvodněním, že soud prvního stupně pochybil při určení výše tarifní hodnoty sporu, když v řízení chybně aplikoval ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Žalovaná je přesvědčena, že v předmětném řízení má být pro určení výše tarifní hodnoty aplikováno ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Celková výše tarifní hodnoty v předmětné věci by tak neměla činit 10 000 Kč, nýbrž 50 000 Kč. Žalovaná rovněž nesouhlasila s celkovým počtem uznaných úkonů právní služby v napadeném rozsudku, tedy s nepřiznáním odměny za některé úkony právní služby. Dle odůvodnění napadeného rozsudku náleží žalované náhrada nákladů řízení za devět úkonů právní služby, přestože právní zástupce žalované vykonal těchto úkonů třináct, včetně dvou úkonů, za které náleží dle § 11 advokátního tarifu pouze poloviční odměna. Žalovaná má dále za to, že jí bylo rovněž nesprávně vypočteno také cestovné. Navrhla proto, aby odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku změnil tak, že uloží žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 68 535,66 Kč. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že zatímco odvolání žalované zčásti důvodné je, odvolání žalobkyně důvodné není. 5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] proti žalované domáhala určení, že pozemek parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [číslo] rodinný dům, pozemek parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba garáže bez č. p., pozemek parc. [číslo] orná půda, všechny nemovitosti zapsány na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro katastrální území a [územní celek] (dále také jen„ předmětné nemovitosti“), nejsou zatíženy zástavním právem smluvním ve prospěch žalované, z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne [datum], zapsaným do katastru nemovitostí ve vkladovém řízení [číslo jednací] s právními účinky vkladu ke dni [datum], neboť toto zástavní právo platně nevzniklo a neexistuje. V žalobě uvedla, že žalobkyně předmětné nemovitosti v dobré víře vydražila v dražbě konané dne [datum] svým podáním ve výši 4 490 000 Kč. Žalobkyně provedla dne [datum] úhradu částky 4 190 000 Kč coby doplatku částky dosažené vydražením, čímž na žalobkyni přešlo vlastnictví k nemovitostem k okamžiku příklepu dne [datum]. Její vlastnické právo jako právo chráněné článkem 11 Listiny základních práv a svobod musí být přitom chráněno. I přes to, že došlo k originárnímu nabytí vlastnického práva ze strany žalobkyně, uzavřela společnost [právnická osoba] jako prodávající s [jméno] [příjmení] jako kupující dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej předmětných nemovitostí za kupní cenu 7 500 000 Kč. Téhož dne byla ze strany společnosti [právnická osoba] jako zástavcem a žalovanou jako zástavním věřitelem uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem ke smlouvě o překlenovacím úvěru za stavebního spoření za účelem zajištění úvěru ve výši 6 750 000 Kč poskytnutého [jméno] [příjmení] k jejich nabytí. V čl. II. odst. 1 společnost [právnická osoba] prohlásila, že je výlučným vlastníkem nemovitostí. Ze strany společnosti [právnická osoba] však nedošlo k platnému převodu vlastnického práva a nemohlo dojít ke zřízení zástavního práva, neboť tato společnost jednala ve vztahu k předmětným nemovitostem v době, kdy jí nesvědčilo vlastnické právo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně jako skutečný vlastník předmětných nemovitostí ke zřízení zástavního práva nedala souhlas, nemohlo zástavní právo platně vzniknout. Navíc sporné zástavní právo není věcné právo zřízené za úplatu. Konečně žalovaná nebyla při jeho sjednávání v dobré víře, neboť poskytování úvěru provázely nestandardní okolnosti. V podání ze dne [datum] dále doplnila, že zástavní smlouvu uzavřel zmocněnec [jméno] [příjmení] na základě plné moci, která je z hlediska hmotněprávních požadavků naprosto neadekvátní a nemůže vyvolávat žádné právní následky. [příjmení] moc pro zmocněnce [jméno] [příjmení] k podpisu jak zástavní, tak kupní smlouvy je velmi problematicky konstruovaná, vůbec v ní není obsaženo zmocnění k zastavení, či jakékoliv dispozici s okolními pozemky, které jsou rovněž předmětem zástavního práva žalované. Nadto na úrovni evidovaného vlastníka nemovitostí společnosti [právnická osoba] nedošlo ani k řádnému vytvoření vůle, která by směřovala k jakékoliv dispozici s předmětnými nemovitostmi, například zřízení zástavního práva na ni, neboť v té době jediná jednatelka [právnická osoba] [příjmení] ani nevěděla o tom, že společnost nějak