22 CO 230/2021-132 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně určil, že žalobce je vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. [anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], [obec], objekt k bydlení, pozemku parcelní [číslo] zahrada a pozemku parcelní [číslo] ostatní plocha, zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] u [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami soudní poplatek z žaloby ve výši 5 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Posledním výrokem (III.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na účet Okresního soudu v Příbrami plnou náhradu nákladů řízení ve výši určené v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení. 2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že v řízení před soudem prvního stupně bylo nesporně zjištěno, že účastníci tohoto řízení - žalobce jako darující a žalovaný jako obdarovaný uzavřeli dne [datum] darovací smlouvu a smlouvu o zřízení služebnosti doživotního bydlení a užívání, z jejíhož titulu se žalovaný stal vlastníkem předmětných nemovitostí. Darovací smlouvu vyhotovil JUDr. [jméno] [příjmení], advokát v [obec], a současně s touto smlouvou vyhotovil pro žalobce i závěť, kterou žalobce odkázal žalovanému svůj majetek, jenž nebyl předmětem darovací smlouvy samé. Podpisy účastníků na darovací smlouvě JUDr. [jméno] [příjmení] ověřil v den, kdy jeho v advokátní kanceláři účastníci darovací smlouvu podepsali a současně také svým podpisem spolu s Mgr. [jméno] [příjmení], jako svědci, stvrdili na závěti žalobce, rovněž datované dnem [datum], že ji žalobce vlastní rukou podepsal. JUDr. [jméno] [příjmení] byl v rámci poskytované právní služby pověřen podáním uvedené darovací smlouvy na katastrální úřad a učinil tak po více než 14 dnech od uzavření darovací smlouvy dne [datum]. Následně bylo žalobci katastrálním úřadem zasláno oznámení o tom, že je zahájeno vkladové řízení. Dne [datum] bylo žalobci doručeno vyrozumění katastrálního úřadu o provedeném vkladu vlastnického práva a služebnosti užívání dle uzavřené darovací smlouvy do katastru nemovitostí. K okolnostem podpisu předmětné darovací smlouvy žalobce uvedl, že v den podpisu dokumentů v advokátní kanceláři JUDr. [jméno] [příjmení] převzal složku dokumentů, které ale více nečetl, uschoval je doma u sebe do krabice a teprve když později, za několik let, šel hledat do této krabice, nalezl v jedné složce od JUDr. [jméno] [příjmení] i předmětnou darovací smlouvu ze dne [datum]. Z takto popsaného stavu se podává, že celé jednání účastníků, spočívající v darování nemovitého majetku žalobce žalovanému, proběhlo zcela standardně a byly zachovány veškeré postupy, jejichž účelem je jednak ochránit práva účastníků řízení vedeného u katastrálního úřadu, takto zejména zajistit, aby nemohlo dojít k převodu nemovitého majetku bez vědomí souhlasného jednání převodce. Oproti těmto objektivním zjištěním, žalobce toliko subjektivně popsal ve své žalobě okolnosti, za kterých měla být uzavřena dne [datum] předmětná darovací smlouva a smlouva o zřízení služebnosti doživotního bydlení a užívání a žalobce tvrdí, že nevěděl, jaký dokument podepisuje, že se domníval, že podepisuje vlastní závěť. Žalobce nepředložil soudu prvního stupně žádný relevantní důkaz, který by mohl nasvědčovat tomu, že tvrzení žalobce o neznalosti obsahu dokumentů, jež podepsal, může být pravdivé. Přesto soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba důvodná je, odůvodnění takovéhoto závěru ulpělo na hodnocení nikoliv těch okolností, které jsou zásadní pro posouzení existence vůle žalobce uzavřít dne [datum] darovací smlouvu. Namísto toho soud prvního stupně důvodnost žaloby shledává v hodnocení druhořadých skutečností, jako je záležitost pojištění darovaných nemovitostí žalovaným v době, kdy již byl vlastníkem darovaných nemovitostí a související ukončení pojistky sjednané ještě matkou žalobce a uzavření kupní smlouvy dne [datum] s žalobcem jako kupujícím s prodávající obcí [obec], díky které žalobce za pomoci žalovaného nabyl do svého vlastnictví pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Tato jednání až excesivně soud prvního stupně označuje za další podvodná jednání, jichž se měl dopustit žalovaný ku škodě žalobce. Stejně tendenčně soud prvního stupně nehodnotí skutečnost žalobcem uvedenou, a to, že převzal v advokátní kanceláři JUDr. [jméno] [příjmení] složku s dokumenty a doma si jí uložil, aniž by se s obsahem této složky seznámil a nepodivoval se nad tím, že obsahuje více listů, byť se měl žalobce domnívat, že svým podpisem stvrdil pouze závěť. Tyto zásadní skutečnosti vyvracejí tvrzení žalobce o absenci jeho vůle při podpisu darovací smlouvy ze dne [datum], nejsou ale soudem prvního stupně vzaty na zřetel. Žalovaný od počátku řízení považoval za stěžejní provedení výslechů svědků, kteří byli přítomni podpisu darovací smlouvy dne [datum], JUDr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] s odstupem čtyř let popsal okolnost, kterak byl a kým byl požádán o poskytnutí právních služeb, potvrdil, že u něho v kanceláři byli žalobce se žalovaným v záležitosti vztahující se k nemovitostem, tehdy ještě vlastněných žalobcem, nejprve na úvodním jednání, na kterém bylo přijato rozhodnutí připravit darovací smlouvu a závěť, a tyto dokumenty pak byly až na následujícím jednání, s odstupem delším jednoho týdne, v kanceláři JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum] podepsány. Účastníci byli s jejich obsahem seznámeni, advokát jim jejich obsah předestřel a následně si žalobce se žalovaným dokumenty přečetli a až poté podepsali. Z této svědecké výpovědi se jednoznačně podává, že žalobce ve své žalobě neuvádí pravdu. Soud prvního stupně se ovšem neztotožnil s výpovědí svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] s odůvodněním, že svědek uvedl, že si myslel, že ho kontaktoval žalovaný za účelem sepisu darovací smlouvy, naproti tomu oba účastníci řízení shodně tvrdili, že původně byl svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] osloven za účelem sepsání závěti žalobce. Důvodem pro soud prvního stupně, z jakého se neztotožnil se svědectvím JUDr. [jméno] [příjmení], pak je i to, že svědek popsal tři společné schůzky s oběma účastníky řízení za situace, kdy byl prokazatelně kontaktován žalovaným za účelem sepisu poměrně jednoduché závěti a tudíž dle názoru soudu prvního stupně přípravná schůzka k sepisu takové závěti není logická. Zcela kuriózní pak je postup soudu prvního stupně, jenž namísto toho aby, jak mu přísluší, hodnotil rozpor výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] s tvrzením žalobce, který měl dle své verze svědka upozornit na to, že nemá k podpisu dokumentů správné brýle, posouvá takovýto rozpor přímo mezi důvody, pro které se s výpovědí svědka neztotožňuje. Zde dlužno dodat vysvětlení, podané svědkem [příjmení] [jméno] [příjmení], který uvedl, že jeho manželka je oční lékařka, svědek má takto ve své advokátní kanceláři k dispozici škálu dioptrických brýlí, a pokud by žalobce skutečně namítal takovouto nedostatečnost na své straně, byly by žalobci za účelem prostudování a podpisu předložených dokumentů odpovídající brýle zapůjčeny přímo na místě. [příjmení] postup soud prvního stupně zvolil při hodnocení výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který byl přítomen podpisu závěti žalobcem a dle soudu prvního stupně tak musel slyšet připomínku žalobce, že nemá brýle na blízko a fakticky se tudíž nemohl seznámit nejen s obsahem závěti, ale i dalších dokumentů, které podepisoval. Soud prvního stupně za skutečný stav považuje ten, který tvrdí žalobce a pomíjí povinnost skutečný stav v průběhu řízení zjistit. K návrhu žalobce byl slyšen svědek [jméno] [příjmení], k němuž v žalobě uvádí žalobce, že jej měl v září 2019 navštívit a zeptat se, proč žalobce prodal svůj dům. Oproti tomu svědek [příjmení] před soudem uvedl, že jednou žalobci ukazoval na svém mobilním telefonu v aplikaci z katastru nemovitostí, že je vlastníkem pozemku, který byl zobrazen na mapě a nabídl žalobci, že mu ukáže také jeho dům, kde viděli, že vlastníkem domu žalobce není. Soud prvního stupně se na jedné straně neztotožnil s výpovědí svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], neb k účelu, za jakým byl žalovaným kontaktován, uvedl tento svědek, že to bylo vyhotovení darovací smlouvy a soud prvního stupně bazíruje na tom, jak detailně si po čtyřech letech svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] vzpomněl, co bylo při jeho úvodním telefonátu se žalovaným v roce 2017 označené za předmět právní služby, zda vyhotovení závěti či darovací smlouvy, byť takováto podrobnost je pro posouzení svědectví JUDr. [jméno] [příjmení] nepodstatná, a to i z toho důvodu, že pro účastníky tento svědek ve výsledku vyhotovil listiny obě. Současně je nepravdivé tvrzení žalobce, že se nikdy se žalovaným nestýkali ani nenavštěvovali a nezačali spolu komunikovat ani po smrti matky žalobce v roce 1989 a že žalovaný ani jeho rodina o žalobce nejev