22 CO 93/2022-157 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 53 122,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu co do částky 509 377,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Výrokem III. uložil žalované povinnost nahradit žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 46 667,43 Kč k rukám právního zástupce žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta. 2. Proti výrokům II. a III. rozsudku podal žalobce včasné odvolání s odůvodněním, že prokázal dostatečným a věrohodným způsobem skutečnost, že o řízení o zastavení exekuce věděl od samotného počátku a po celou dobu s matkou komunikoval a této udílel pokyny. Připustil, že aktuální výši svého dluhu ve výši cca. 4 miliony Kč se skutečně dozvěděl po svém návratu, když do té doby vyčkával rozhodnutí soudu ve věci zastavení exekuce tak, jak navrhla jeho matka po poučení soudem. Rovněž uvedl, že s matkou skutečně komunikoval příležitostně, že nebyli v každodenním kontaktu, ale toto přece nemůže být skutečností, která by zcela negovala účastnickou výpověď žalobce. Navrhl, aby odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 509 377,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. 3. Proti rozsudku podal odvolání i žalovaný, a to do výroku I. a závislého výroku III. V něm uvedl, že poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 11 Nc 3980/2005 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a tím k porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě, je naprosto dostačující. Soudem prvního stupně přiznané zadostiučinění ve výši 53 122,50 Kč je naprosto neadekvátní, částka 25 000 Kč za jeden rok řízení rozhodně není přiměřená. Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil k tomu, že poskytnuté zadostiučinění v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok je stále aktuální, přičemž částka 20 000 Kč se běžně přiznává v případech, kdy namítané průtahy v řízení trvají více než 15 let. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2021 sp. zn. 30 Cdo 2084/2021, kde se soud vyjádřil k nemožnosti překonání závěrů přijatých ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010, a to s ohledem na ekonomický růst v České republice. Navýšení základní částky na 25 000 Kč je tak v rozporu s aktuální judikaturou dovolacího soudu. Navýšení této již zvýšené základní částky o dalších 35 % za šok, který utrpěla matka žalobce poté, co zjistila, že dluh žalobce vyčíslený soudní exekutorkou přesáhl 4 miliony korun českých, je též v rozporu s ustálenou judikaturou, protože nijak nesouvisí s nemajetkovou újmou vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu. Žalovaný dále namítl nesprávné přiznání úroků z prodlení již od [datum], tedy ode dne následujícího po sdělení žalovaného, že žalobci neposkytne odškodnění ve formě peněz. Takto stanovené datum je v rozporu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého úroky z prodlení náleží poškozenému (žalobci) až po uplynutí doby, kterou má žalovaný k vyplacení náhrady, tedy po šesti měsících od uplatnění nároku u žalovaného, přičemž nárok byl žalobcem uplatněn dne [datum]. Žalovaný se dostává do prodlení teprve marným uplynutím této lhůty, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty mu vzniká povinnost zaplatit žalobci též úrok z prodlení (tedy od [datum]). Žalovaný též namítl, že soud prvního stupně nesprávně stanovil výši náhrady nákladů řízení žalobci, když mu přiznal odměnu za 8 úkonů právní služby včetně odměny za úkon„ výzva k plnění“. Podle ustanovení § 31 odst. 4) zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poškozený (žalobce) právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu (žalovaného). Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 53 122,50 Kč s příslušenstvím, zamítne. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že zatímco odvolání žalovaného zčásti důvodné je, odvolání žalobce důvodné není. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobce podal proti žalovanému žalobu na zaplacení částky 562 500 Kč s příslušenstvím představující nemajetkovou újmu vzniklou průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 11 Nc 3980/2005, v němž je vedena exekuce, v níž je žalobce povinným a oprávněným je [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] se sídlem ve [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země]. Exekuci vede soudní exekutorka JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], exekutorský úřad [část obce]. Matka žalobce [jméno] [příjmení] jako jeho opatrovnice, navrhla podáním ze dne [datum] doručeným soudu dne [datum], částečné zastavení exekuce co do již uhrazené částky 337 956,81 Kč a nákladů nalézacího řízení 19 656 Kč. Dne [datum] byl soudní exekutorce doručen další návrh na zastavení exekuce podaný žalobcem, který soud posoudil jako doplnění původního návrhu. Teprve usnesením ze dne 17. 4. 2020 sp. zn. 11 Nc 3980/2005 soud exekuci zcela zastavil. K odvolání oprávněného rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2020 sp. zn. 11 Nc 3980/2005. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum]. Dále uvedl, že v uvedeném exekučním řízení byla značně překročena rozumná délka řízení, neboť řízení o návrhu na zastavení exekuce probíhalo více než 12,5 roku. Žalobce proto požadoval za období od [datum] do [datum] částku 15 000 Kč, za dobu od [datum] do [datum] částku 150 000 Kč a od [datum] do [datum] částku 7 500 Kč, tedy celkem 172 500 Kč. Žalobce dále požadoval náhradu nemateriální újmy ve výši 30 000 Kč za každý započatý rok řízení, tedy celkem 390 000 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že po celou dobu, kdy soud nerozhodl, byl v nejistotě o výsledku řízení, neboť byl o řízení informován svojí matkou, které udělil plnou moc k řešení pohledávky. Poslední zprávu měl v tom smyslu, že soud by měl zaslat rozhodnutí počátkem roku 2009. Situace byla pro žalobce značně traumatizující, protože po jeho návratu ze zahraničí mu bylo doručeno vyčíslení pohledávky na cca. 4 000 000 Kč, a to přesto, že po celou dobu pobytu mimo Českou republiku zasílal peněžní prostředky na úhradu dluhu podle dohody s původním věřitelem z [datum]. Ve věci byla rovněž nařízena dražba nemovitosti, ke které má žalobce dlouhodobý citový vztah. Žalobce měl i osobní a zdravotní problémy. Věc měla negativní vliv na jeho rodinný život a neblaze působila na jeho psychiku, i psychiku jeho matky. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, která pouze konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Žalobce však toto odškodnění nepovažuje za dostačující. 6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Poukázal na to, že žalobce požaduje zadostiučinění ve formě dvou nároků. Jednak se jedná o částku z titulu nesprávného úředního postupu a jednak o částku z odpovědnostního titulu, který však žalobce blíže neodůvodnil. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu újmy. Konstatoval, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně o návrhu na zastavení exekuce došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Tím došlo k porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě. V předmětném exekučním řízení zahájeném dne [datum] byla žalobci ustanovena jako opatrovník jeho matka, která za něj vyřizovala veškeré záležitosti. Matka žalobce podala u soudu dne [datum] návrh na částečné zastavení exekuce. Žalobce se o tomto řízení dozvěděl až v březnu 2018 po jeho návratu ze zahraničí. Teprve od této doby mohla žalobci začít vznikat nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení. Průtahy, které v řízení do té doby nastaly, nemohly žalobci způsobit žádnou nemajetkovou újmu. Protože žalovaný zjistil prodlevu ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu od července 2019 do března 2020, považoval zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva žalobce za dostatečné. Po aktivním vstupu žalobce do řízení bylo o návrhu na částečné zastavení exekuce rozhodnuto po dvou letech a sedmi měsících. V mezidobí při tom bylo rozhodováno o návrhu žalobce na odklad výkonu rozhodnutí a o jeho žádosti o ustanovení právního zástupce. Skutkově byla věc poměrně složitá a nepřehledná, soud si musel vyžádat řadu podkladů od opatrovnice, žalobce a původního věřitele.