23 CO 271/2021-205 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou u Okresního soudu Praha - východ domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané jí žalovanou dne [datum] pro nadbytečnost v důsledku rozhodnutí o organizační změně s tím, že ve výpovědi nebyly řádně vymezeny důvody, pro které je s žalobkyní rozvazován pracovní poměr, že žalovaná řádně nepožádala o předchozí souhlas s touto výpovědí odborovou organizaci [anonymizována dvě slova], kde byla žalobkyně v době výpovědi členkou výboru odborové organizace, že ve skutečnosti k žádné organizační změně u žalované v důsledku organizační změny z rozhodnutí generálního ředitele [číslo] nedošlo, a konečně že na straně žalované nebyl žádný důvod, pro který nebylo možné po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobkyni i nadále zaměstnávala. 2. Okresní soud Praha - východ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dne [datum] je neplatná (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 32 492 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.). 3. Soud prvního stupně konstatoval, že výpověď je dostatečně určitá, neboť jednoznačně vymezuje důvody, pro které žalovaná rozvazuje pracovní poměr s žalobkyní. Vzal za prokázané, že žalovaná přijala dne [datum] organizační změnu, v důsledku které se stala žalobkyně nadbytečnou. Dále vzal za prokázané, že žalobkyně byla od [datum] členem výboru odborové organizace [anonymizována dvě slova], kterou žalovaná dne [datum] požádala o předchozí souhlas s výpovědí, kterou zamýšlí dát žalobkyni. Odborová organizace [anonymizována dvě slova] dne [datum], tj. v průběhu lhůty 15 dnů ode dne, kdy o to byla žalovanou požádána, tento souhlas odmítla udělit, a tudíž nemohla nastat fikce souhlasu ve smyslu zákoníku práce. Uzavřel, že přestože jsou splněny formální a materiální náležitosti výpovědi dané žalobkyni dne [datum], v důvodech tvrzených žalovanou nelze spatřovat důvody, pro něž nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobkyni i nadále zaměstnávala. 4. Proti napadenému rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně chybný závěr, že teprve na základě dopisu za dne [datum] počala odborové organizaci [anonymizována dvě slova] běžet patnáctidenní lhůta k vyjádření se k zamýšlené výpovědi z pracovního poměru žalobkyni. Poukazovala na to, že o souhlas s výpovědí požádala už dopisem ze dne [datum], který odborová organizace převzala dne [datum], patnáctidenní lhůta uplynula dnem [datum], a protože do té doby neobdržela žádný„ výslovný a nepodmíněně vyslovený nesouhlas“ s výpovědí žalobkyni, platí, že tento souhlas byl dán. Zkoumání toho, zda byly splněny zákonné podmínky pro to, aby po ní nebylo možno spravedlivě požadovat, aby žalobkyni dál zaměstnávala, bylo proto, podle žalované, nadbytečné, nicméně nesouhlasila ani se závěrem soudu prvního stupně o tom, že tyto podmínky splněny nebyly. Shodně jako v řízení před soudem prvního stupně namítala účelovost vzniku členství žalobkyně ve výboru odborové organizace, její spjatost s předchozím vedením žalované a neskrývanou neloajalitu vůči novému vedení. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání setrvala na všech svých výhradách vůči předmětné výpovědi z pracovního poměru, podrobně zopakovala argumentaci z řízení před soudem prvního stupně, odmítla námitky žalované obsažené v jejím odvolání a navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 7. Žalobkyni byla dne [datum] předána listina z téhož dne, jíž s ní žalovaná s odvoláním na § 52 písm. c) zákoníku práce ukončila pracovní poměr výpovědí s tím, že v souladu s rozhodnutím zaměstnavatele [číslo] bylo s účinností od 1. 4. pracovní místo žalobkyně zrušeno a z toho důvodu nemá zaměstnavatel možnost jí dále přidělovat práci podle pracovní smlouvy. 8. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2020, tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 366/2019 Sb. (dále jen„ zákoník práce“). 9. Ve smyslu ustanovení § 50 zákoníku práce, výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Zaměstnavatel ji může dát zaměstnanci jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52, uplatněný důvod nesmí být dodatečně měněn a ve výpovědi musí být skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. 10. Podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. 11. Podle ustanovení § 61 odst. 1 zákoníku práce, výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizací. 12. Podle ustanovení § 61 odst. 2 zákoníku práce, jde-li o člena orgánu odborové organizace, který působí u zaměstnavatele, v době jeho funkčního období a v době 1 roku po jeho skončení, je k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatel povinen požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas. Za předchozí souhlas se považuje též, jestliže odborová organizace písemně neodmítla udělit zaměstnavateli souhlas v době do 15 dnů ode dne, kdy byla o něj zaměstnavatelem požádána. 13. Podle ustanovení § 61 odst. 3 zákoníku práce, zaměstnavatel může použít souhlasu podle odstavce 2 jen ve lhůtě 2 měsíců od jeho udělení. 14. Podle ustanovení § 61 odst. 4 zákoníku práce, jestliže odborová organizace odmítla udělit souhlas podle odstavce 2, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru z tohoto důvodu neplatné; pokud jsou však ostatní podmínky výpovědi nebo okamžitého zrušení splněny a soud ve sporu podle § 72 shledá, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru platné. 15. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodu může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. 16. V řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru je na žalobci, aby prokázal zejména existenci pracovního poměru, skutečnost, že žalovaná strana učinila právní jednání směřující k jeho ukončení, a že žalobu dle ustanovení § 72 zákoníku práce podal před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr podle napadeného právního jednání skončit. Na žalovaném pak spočívá důkazní břemeno k prokázání, že byly splněny všechny formální i věcné předpoklady k platnému skončení pracovního poměru. Tedy především, že právní jednání, jímž měl být pracovní poměr skončen, bylo učiněno v zákonem stanovené formě, bylo žalobci řádně doručeno (popř. v zákonné lhůtě, pokud ji zákon stanoví), a že důvod skončení pracovního poměru byl náležitě skutkově vymezen tak, aby ho nebylo možno zaměnit s jiným. Zejména je pak na žalovaném, aby prokázal, že ke dni právního jednání směřujícího k rozvázání pracovního poměru s žalobcem existoval uplatněný (v tomto jednání skutkově vymezený) důvod, který lze podřadit pod některý ze zákonem upravených důvodů skončení pracovního poměru. V případě výpovědi (okamžitého zrušení pracovního poměru) dané členu (bývalému členu) orgánu odborové organizace působící u zaměstnavatele, je dále na žalovaném zaměstnavateli, aby tvrdil a prokazoval, že měl k rozvázání pracovního poměru předchozí souhlas této odborové organizace, a pokud bylo udělení souhlasu odmítnuto, je na zaměstnavateli, aby tvrdil a prokazoval, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával; musí jít přitom o jiné skutečnosti, než ty, jež naplňují použitý výpovědní důvod (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v časopisu Soudní judikatura, [anonymizováno] [rok], [anonymizováno 5 slov] [číslo] [rok], popř. dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa]). 17. Soud prvního stupně nepochybil v posouzení dodržení lhůty k podání žaloby na určení neplatnosti skončení pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 72 zákoníku práce, když pracovní poměr žalobkyně měl na základě předmětné výpovědi skončit uplynutím výpovědní dob