24 CO 150/2022-236 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovaným povinnost na své náklady odstranit liniovou stavbu inženýrské sítě – kanalizačního vedení - která je umístěna na pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyň parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], a to v rozsahu šachty, vyznačené v zaměřovacím protokolu [číslo] ze dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] body [anonymizována tři slova] a 5, jenž se stává přílohou rozsudku, do 60 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyň v té části, v níž se žalobkyně proti žalovaným domáhaly uložení povinnosti k odstranění liniové stavby inženýrské sítě – kanalizačního vedení, včetně všech staveb a technických zařízení, která s touto inženýrskou sítí provozně souvisí, a která je umístěna na pozemku žalobkyň parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], a to v rozsahu trubek a šachty, vyznačené v zaměřovacím protokolu [číslo] ze dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], body [anonymizováno] a [číslo], který se stává přílohou rozsudku. Výrokem III. tohoto rozsudku soud prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výroky IV. a V. tohoto rozsudku soud prvního stupně uložil společnou a nerozdílnou povinnost žalobkyním a společnou a nerozdílnou povinnost žalovaným zaplatit náklady řízení státu, a to žalobkyním ve výši 322 Kč a žalovaným ve výši 322 Kč, vždy ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Okresního soudu v Rakovníku. 2. K důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že zhodnocením výsledků v řízení provedeného dokazování ve vzájemných souvislostech dospívá k závěru, že žaloba žalobkyň je důvodná jen částečně. Tento spor účastníků je veden o existenci kanalizace (liniové stavby), která historicky sloužila, resp. ještě v době podání žaloby žalobkyněmi k soudu, žalovaným, jež jsou spoluvlastnicemi pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] u [obec], na kterém stojí stavba [adresa], tedy projednávané kanalizační potrubí, včetně dvou kanalizačních šachet, náleží k domu [adresa]. Tuto liniovou stavbu vybudovali právní předchůdci žalovaných v souvislosti s nabytím vlastnictví k domu [adresa] a pozemku v roce [rok], po celou dobu byla spolu s tímto domem jimi užívána, Jedná se tedy ve vztahu k této linové stavbě o vlastnictví (spoluvlastnictví) žalovaných, coby právních nástupců osob, které tuto liniovou stavbu zbudovaly. Podle § 509 z. č. 89/2012 Sb. liniové stavby, zejména vodovody, kanalizace či jiná vedení, popřípadě jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků, nejsou součástí pozemku, má se za to, že součástí liniových staveb jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí. Ostatně o tomto odděleném vlastnictví liniové stavby od vlastnictví pozemku ani mezi účastnicemi žádný spor nevznikl. Sporné mezi účastnicemi bylo to, v jakém konkrétním místě na pomezí vlastnické hranice sousedních pozemků ve vlastnictví účastnic (tj. pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyň parc. [číslo] pozemku ve spoluvlastnictví žalovaných parc.č. st. [anonymizováno], oba v k. ú. [obec] u [obec]) se přesně tato liniová stavba inženýrské sítě – kanalizačního vedení - nachází a jak případně omezuje její existence v pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyň parc. [číslo] výkon jejich vlastnického práva k tomuto pozemku. Jedná se tak tedy v tomto sporu o možnost řešení tzv. střetu dvou odlišných vlastnických práv, tj. k pozemku a k liniové stavbě, umístěné v pozemku odlišného vlastníka, případně její části. Za té nesporně zjištěné situace, že v průběhu tohoto řízení došlo k tomu, že žalované jimi zvoleným technickým řešením tzv. odklonily vedení použité vody z projednávané kanalizace do jiné své liniové stavby - kanalizace, jež je rovněž vedena na jejich pozemku parc. č. st. [anonymizováno] pod domem [adresa], které mají ve svém spoluvlastnictví, již tu otázku, zda projednávaná liniová stavba byla případně do pozemku dnes ve spoluvlastnictví žalobkyň umístěna právními předchůdci žalovaných v souladu se stavebními předpisy a se souhlasem předchozího vlastníka pozemku, či nikoliv, bylo bezpředmětné v tomto sporu řešit, je-li podle nesporných tvrzení účastníků zřejmé to, že v průběhu řízení přestala tato stavba plnit svůj účel. Vyřešení těchto otázek by totiž ničeho k řešení sporu účastnic v této věci nepřineslo, pokud samy účastnice nalezly tzv. jinou variantu zajištění„ komunikačního spojení“ své nemovitosti, než právě předmětnou liniovou stavbu inženýrské sítě – kanalizačního vedení - která tak již do spoluvlastnického práva žalobkyň nikterak nezasahuje. K tomuto závěru odkázal na důvody, uvedené v rozhodnutí Ústavního soudu České republiky, sp. zn. II. ÚS 268/06. Bylo tak namístě pro vyřešení sporu účastnic o otázce možného zásahu projednávanou liniovou stavbou (její částí) do spoluvlastnického práva žalobkyň ohledně konkrétního pozemku řešit tu otázku, zda i nadále přetrvává nějaký konkrétní zásah projednávané liniové stavby, resp. její části, do pozemku žalobkyň, popř. v jakém rozsahu, a pro tento případ pak nalézt způsob řešení této kolize dvou vlastnických (spoluvlastnických) práv. Při provedeném místním ohledání soudem bylo skutkově v této věci soudem zjištěno to, že kanalizace (liniová stavba) je vedena pod zemí, velmi pravděpodobně v těsné blízkosti domu ve spoluvlastnictví žalovaných [adresa] a jen částečně v pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyň parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], jsou zde dvě šachty, jedna tzv. větší a jedna tzv. menší, kdy ta tzv. menší přiléhá k severní straně domu žalovaných [adresa] a ta tzv. větší jen svým rohem přiléhá k severovýchodnímu rohu domu žalovaných, nachází se jinak svou plochou na pozemku žalobkyň parc. [číslo] O takto položené kanalizaci (liniové stavbě), je-li fakticky tvořena odpadní rourou, uloženou v zemi neznámo přesně kde, a tzv. malou šachtou, přímo přiléhající k domu ve spoluvlastnictví žalovaných [adresa] nelze uzavřít, že by touto částí projednávané stavby vznikalo jakékoliv narušení spoluvlastnického práva žalobkyň k pozemku parc. [číslo] neboť tímto umístěním předmětné části projednávané liniové stavby inženýrské sítě – kanalizačního vedení – nejsou žalobkyně v užívání svého pozemku žádným zásadním způsobem omezovány. Jiná situace již ale je u tzv. větší šachty, která se nachází u severovýchodního rohu budovy [adresa] ve spoluvlastnictví žalovaných svojí plochou na pozemku žalobkyň. Podle odborného vyjádření znalce jedná se o šachtu o velikosti zhruba 1m x 1m, blíže nezjištěné hloubky, z blíže nezjištěného materiálu, která je zakryta deskou z plechu. Za té situace, kdy bylo zjištěno místním šetřením, že se tato tzv. větší šachta z projednávané liniové stavby inženýrské sítě nachází v pozemku žalobkyň parc. [číslo] to v místě ve směru ke vchodu do jejich domu, pak je nutno uzavřít, že tato šachta spoluvlastnické právo žalobkyň k pozemku nepřiměřeně omezuje, obzvláště, není-li již pro účely žalovaných nikterak funkční. Je totiž v legitimním zájmu žalobkyň, jak jej v řízení tvrdily, aby si pro vstup do svého domu zbudovaly chodník, coby spojnici mezi vjezdem na pozemek z veřejné komunikace a vchodem do svého domu. Tomuto jejich sdělovanému záměru tato část z projednávané liniové stavby inženýrské sítě, jde-li o„ velkou šachtu“, jednoznačně brání, byť i jenom z estetického hlediska zakončení položené dlažby. Námitka žalovaných, kterou uplatnily, že by s odstraněním této větší šachty, jako součásti projednávané liniové stavby inženýrské sítě – kanalizačního vedení – hrozilo nepřiměřeně vysoké riziko možného narušení statiky jejich domu, byla vyloučena existencí konkrétního technologického procesu užití postupného odkopání a rozebrání obvodu stavby této větší šachty. Uzavřel tak, že existuje důvod aplikovat § 1042 z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ, ve vztahu k odstranění neužívané kanalizační„ větší šachty“ ve spoluvlastnictví žalovaných, umístěné na pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyň, jež neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobkyň tím, že nemohou svůj pozemek bez omezení užívat. Vyhověl tedy žalobě žalobkyň částečně, což vyjádřil výrokem I. svého rozsudku, a částečně žalobu žalobkyň zamítl, což vyjádřil výrokem II. svého rozsudku. O nákladech řízení mezi účastnicemi pak rozhodl s využitím § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., kdy lze považovat úspěch a neúspěch na obou stranách sporu za v zásadě rovnocenný. V návaznosti na v zásadě rovnocenný poměr úspěchu a neúspěchu na obou stranách tohoto sporu rozhodl i o nákladech řízení státu (§ 148 o. s. ř.), jež vznikly výplatou znalečného z rozpočtových prostředků státu v celkové výši 644 Kč. 3. Včasné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, prostřednictvím svého zástupce, podaly žalobkyně, a to ve vztahu k samostatnému zamítavému výroku II. a závislým výrokům o nákladech řízení. Navrhly rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že jejich žalobě bude vyhověno i oh