24 CO 25/2022-980 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě žalobců o popření dědického práva po zůstavitelce [jméno] [příjmení], která zemřela [datum], ze závěti této zůstavitelky, pořízené ve formě notářského zápisu, sepsaného notářem v [obec], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dne [datum], když určil, že žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], CSc., narozen [datum], a žalovaný [jméno] [příjmení], narozen [datum], nejsou dědici zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozena [datum], zemřela [datum], posledně bytem [adresa], ze závěti této zůstavitelky, pořízené ve formě notářského zápisu notáře v Praze, JUDr. Petra Bílka, ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. N 105/2008, NZ 84/ 2008, Z 798 (výrok I.) a o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], narozen [datum], náklady řízení 50 282,50 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem v [obec a číslo], a tak, že se žalobci [jméno] [příjmení], narozen [datum], proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výroky II. a III. rozsudku). Konečně soud prvního stupně tímto rozsudkem, ve spojení se samostatným usnesením, rozhodl o nákladech řízení státu tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ – náklady řízení státu ve výši 38 476,41 Kč, ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku. 2. K důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že po zhodnocení v řízení provedených důkazů, zejména znaleckých posudků, výslechů svědků, lékařských zpráv, obsahu dědického spisu po zůstavitelce, je toho názoru, že po skutkové i právní stránce je namístě uzavřít, že zůstavitelka [jméno] [příjmení], která zemřela [datum], učinila pořízení o svém majetku pro případ své smrti ve formě notářského zápisu, sepsaného notářem v Praze, JUDr. Petrem Bílkem, dne 12. 3. 2008, jde-li o konkrétní nemovitý majetek v k. ú. Štiřín, ve prospěch svých dvou synů, a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. a [jméno] [příjmení] (ohledně ostatního svého majetku ponechala tato zůstavitelka dědění právnímu režimu dědění ze zákona), v takovém svém duševním stavu, kdy její rozpoznávací a ovládací schopnosti byly významně snížené, či dokonce zcela vymizelé, tedy jednala tato zůstavitelka při tomto svém právním úkonu v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou, a proto je tato její závěť absolutně neplatným právním úkonem, v důsledku kterého synové zůstavitelky ([anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. a [jméno] [příjmení]) nejsou dědici této zůstavitelky z této závěti zůstavitelky ohledně konkrétního nemovitého majetku zůstavitelky v k. ú. Štiřín (§ 38 z.č. 40/1964 Sb., v platném znění k datu sepisu závěti, dále jen „obč. zák.“, § 3069 z.č. 89/2012 Sb., dále jen„ OZ“, neboť v té situaci, že zůstavitelka zemřela v prosinci 2008, je namístě pro právní posouzení této věci vycházet i nadále z„ obč. zák.“, v platném znění k datu sepisu posuzované závěti). Je skutečností, že obecně vzato je zapotřebí provádět výklad závěti konkrétního zůstavitele spíše vždy ve prospěch platnosti tohoto právního úkonu, což je ale možné uplatnit jen za splnění toho předpokladu, že osoba, která takový právní úkon učinila, byla k němu plně právně způsobilá. O takovou situaci se však v posuzované věci nejedná, protože důkazní situace nedává prostor k výkladu zkoumané závěti zůstavitelky spíše ve prospěch její platnosti. Zásadní je v dané věci odborný závěr lékařů – psychiatrů - svědčící o tom, že duševní stav zůstavitelky k datu pořízení zkoumané závěti vylučoval její kompetenci k tomu, aby platně tento právní úkon učinila. Znalecké posudky (jejich shodné závěry), a to Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] i [ulice] vojenské nemocnice v [obec] (revizní ústavní znalecký posudek) totiž ve svých odborných závěrech dospěly k závěru, že shromážděné podklady (záznamy o lékařských vyšetřeních zůstavitelky, byť nejsou přesně ze zkoumaného časového období, kdy zůstavitelka zkoumanou závěť pořídila) o zdravotním stavu zůstavitelky jsou dostatečné pro učinění odborného závěru s vysokou mírou pravděpodobnosti o tom, že k datu pořízení zkoumané závěti (12.3.2008) zůstavitelka trpěla závažnou duševní chorobou, a to organickou poruchou s bludy, v důsledku které byl u ní narušen kontakt s realitou pro přítomnost bludné produkce, kolísání projevů tohoto onemocnění nemá žádný forenzní význam, protože blud je přítomen u pacienta s tímto onemocněním trvale, poškození mozku zůstavitelky bylo trvalé, úbytek mozkové tkáně nekolísal, v důsledku čehož k posuzovanému datu rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstavitelky byly plně vymizelé. Všechny tyto znalecké posudky byly provedeny řádně, z příslušného lékařského oboru, nejsou v nich logické rozpory, navzájem si neodporují. Jde-li pak o odlišný odborný závěr znaleckého posudku Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékařské fakulty, ohledně nedostatečnosti shromážděných podkladů – záznamů o lékařských vyšetření zůstavitelky – pro možný odborný závěr o kategorickém vyloučení způsobilosti zůstavitelky k rozhodnému datu pro přítomnost duševní poruchy k pořízení právního úkonu, jímž je závěť, tak ten byl těmito zmíněnými znaleckými posudky kategoricky vyvrácen, vyplývá-li z jejich odborného závěru s potřebnou mírou pravděpodobnosti to, že duševní porucha, kterou zůstavitelka trpěla (to nezpochybnil ani závěr posudku Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékařské fakulty), byla u zůstavitelky přítomna stabilně, docházelo-li k určitým výkyvům jejího duševního stavu, tak spíše ve smyslu zhoršení jejího duševního stavu, o případném zlepšení jejího duševního stavu by snad bylo možno uvažovat, avšak jen za splnění toho předpokladu, že byla zůstavitelka správně medikována, což ale, jak bylo zjištěno, nenastalo (zůstavitelka v době zkoumaného právního úkonu neměla nastavenu medikaci, neměla ji předepsánu, neužívala ji). Současně bylo provedeným znaleckým dokazováním, včetně posudku Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékařské fakulty, objasněno to, že daný typ duševního onemocnění, kterým v posuzované době zůstavitelka trpěla, nemusí být pro laika, ale ani pro praktického lékaře, který není psychiatrem, popř. notáře, jako určitého odborníka na zjišťování si určitých projevů chování osob, které by mohly svědčit o jejich duševním onemocnění, nemusí být bez potřeby bližšího odborného vyšetření právně jednající osoby vůbec seznatelný. Z tohoto pohledu pak nebylo pro přijaté skutkové i právní závěry významné to, co uváděli někteří svědci, slyšení v řízení, včetně notáře, pokud je z hlediska vysloveného odborného závěru zřejmé to, že se zůstavitelka těmto svědkům (laikům) z hlediska svého duševního stavu nemusela nutně jevit jako osoba, která trpí duševním onemocněním. Své závěry tedy opírá o 4 odborné znalecké posudky, včetně zastřešujícího ústavního revizního posudku, pro něž svědecké výpovědi, včetně výpovědi notáře, sloužily spíše jako okrajový zdroj informací o případných psychotických příznacích, seznatelných u zůstavitelky, nicméně klíčová pro odborné závěry byla lékařská vyšetření zůstavitelky, zejména její vyšetření [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Všichni znalci – psychiatři, včetně znalců, kteří zpracovali znalecký posudek za Univerzitu Karlovu v Praze, 3. lékařskou fakultu, se shodli na tom, že diagnóza zůstavitelky, stanovená psychiatrem [anonymizováno] [příjmení] (porucha přizpůsobení), byla chybnou diagnózou zůstavitelky. Znalci se pak lišili jen ve vysvětlení důvodu stanovení této chybné diagnózy u zůstavitelky psychiatrem [anonymizováno] [příjmení], což ovšem pro rozhodnutí v této věci není významné, panuje-li jinak převažující odborná shoda na tom, že k posuzovanému datu správná psychiatrická diagnóza zůstavitelky byla organická porucha s bludy. Právně je tak namístě uzavřít, že posuzovaná závěť zůstavitelky je absolutně neplatná, neboť byla učiněna osobou, jednající v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou, a v této souvislosti nelze uznat z této závěti ve vztahu ke konkrétnímu majetku zůstavitelky dědické právo po zůstavitelce v této závěti obmyšleným osobám, tj. dvěma synům zůstavitelky, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. a [jméno] [příjmení]. Jde-li o náklady řízení mezi účastníky, o těch rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. byl ve sporu plně úspěšný, účelně v řízení vynaložil náklady na své právní zastoupení advokátem a na úhradu soudních poplatků, má tak proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu těchto nákladů, kdy nejsou dány žádné důvody pro využití moderaního oprávnění soudu z hlediska § 150 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“ Jde-li o vztah žalobce [jméno] [příjmení] a žalovaného, tak tento žalobce byl v řízení zastoupen opatrovnicí, advokátkou,