24 CO 280/2022-859 — Krajský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem Okresní soud Praha - západ uložil žalovaným zaplatit částku 60 928,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od [datum] do zaplacení (ve vztahu k [jméno] [příjmení]), 46 668,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od [datum] do zaplacení (ve vztahu k [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) a částku 974 620,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od [datum] do zaplacení (i ve vztahu k [anonymizováno] [jméno] [příjmení]). Současně byla žaloba zamítnuta v částce 72 628,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od [datum] do zaplacení (ve vztahu k [jméno] [příjmení]), v částce 55 630,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od [datum] do zaplacení (ve vztahu k [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), a v částce 1 161 768,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od [datum] do zaplacení (ve vztahu k [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) – výroky I. až výroky VI. rozhodnutí soudu prvého stupně. Výrokem VII. bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem VIII., IX. a X bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu, a to tak, že žalobci bylo uloženo zaplatit 8 418,57 Kč, žalovaným [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] 7 062,43 Kč v poměru uvedeném ve výroku rozhodnutí soudu prvého stupně, v částce 7 118,15 Kč nebyla České republice náhrada nákladů řízení přiznána. 2. Své rozhodnutí soud prvého stupně odůvodnil tím, že v řízení bylo zjištěno, že žalobce a [jméno] [příjmení] byli podílovými spoluvlastníky nemovitostí v [příjmení] [jméno]. [jméno] [příjmení] jako dědička [jméno] [příjmení] dne [datum] uznala vůči žalobci dluh ve výši 2 583 300 Kč z důvodu vynaložených prostředků na opravy, údržbu a správou nemovitostí v [příjmení] [jméno]. Shledal, že i přes výslovné prohlášení v textu listiny, že dluh není promlčen, [jméno] [příjmení] věděla, že pohledávka je promlčená. Za této situace uzavřel, že listina uznání dluhu zakládá domněnku existence dluhu, žalovaní vzniklý dluh nevyvrátili a svá tvrzení o tom, že náklady byly převážně vynaloženy v souvislosti s podnikatelskou činností žalobce nedoložili. Vzhledem k tomu, že [jméno] [příjmení] před podáním žaloby zemřela, odpovídají (částečně) žalovaní jako právní nástupci za dluh zůstavitelky [jméno] [příjmení]. Současně soud zohlednil, že nemovitosti v [příjmení] [jméno], ač byla jejich dědičkou, fakticky [jméno] [příjmení] nikdy nenabyla (nemovitosti zdědil žalobce). Nebyla v tomto rozsahu oprávněnou učinit uznávací prohlášení, za dluhy tak dědicové odpovídají jen v rozsahu, v němž by [jméno] [příjmení] osobně dědila po [jméno] [příjmení], v tomto rozsahu pak za dluh odpovídají žalovaní jako její právní nástupci. V tomto poměru jim soud uložil povinnost k zaplacení. Jde-li o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, soud přihlédl k tomu, že ve vztahu k právnímu názoru soudu prvého stupně byl žalobce úspěšný celkem v rozsahu 45,62 %, žalovaní 54,38 %. Rozdíl je tak nepatrný, že hodnotil účastníky jako úspěšné stejným poměrem, proto bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, že na ni nemá právo žádný z nich (a to i ve vztahu k těm žalovaným, vůči nimž již bylo věcně rozhodnuto dříve). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení státu bylo přihlédnuto k tomu, že znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nebyl v řízení fakticky použit, proto náklady na něj do náhrady nákladů řízení státu nezapočítal. Jde-li o náklady za písmoznalecké dokazování, soud rozdělil odpovědnost mezi žalobce a žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podle úspěchu ve věci a dědických podílů. 3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. V něm namítal, že soud nesprávně posoudil odpovědnost za dluhy dědiců. Nesouhlasí s tím, že [jméno] [příjmení] byla jen částečnou dědičkou po [jméno] [příjmení] a že za dluhy odpovídala jen částečně. Má za to, že [jméno] [příjmení] byla po [jméno] [příjmení] jedinou dědičkou, v době vzniku listiny uznání dluhu byla oprávněna tento dluh uznat v plné výši, a to nikoliv v pozici správce dědictví, ale jako oprávněná dědička. Žádal, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně. 4. Včasné odvolání také podali žalovaní [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kteří shodně namítli, že soud prvého stupně nesplnil pokyn odvolacího soudu a odmítl provádět další dokazování k rozhodné otázce prokázání vzniku požadovaných nákladů k úhradě. Mají za to, že z obsahu listiny o uznání dluhu nelze dovodit, že o promlčení pohledávky zůstavitelka [jméno] [příjmení] věděla (a to ani na základě e-mailové komunikace) – závěr soudu v této části nemá oporu v dokazování. Je zcela nepravděpodobné, že dluh činil přesně takovou částku, jaká byla předmětem dřívější dohody o zápočtu pohledávek. Dále poukázali na to, že žalobce v průběhu doby uváděl rozdílné údaje o výši vynaložených nákladů, přitom za výdaje spojené s opravou a údržbou a správou nemovitosti nelze považovat ty, které byly spjaty s podnikáním žalobce. V této souvislosti žádali, aby bylo prováděno ve věci další dokazování. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné, naopak je opodstatněné odvolání žalovaných. 6. Z hlediska procesního v této věci je nutno konstatovat, že proti prvotně vydanému rozsudku v této věci soudem prvého stupně dne 24. března 2015 č. j. 18 C 280/2013-167, jímž bylo žalobě vyhověno, podali odvolání jen žalovaní [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ve vztahu k nim bylo ve věci samé rozhodnutí soudu prvého stupně zrušeno, dále pak bylo zrušeno ve výrocích o náhradě nákladů řízení (ve vztahu ke všem účastníkům) a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2015 č. j. 24 C 329/2015-242). Následné rozhodnutí vydané soudem prvého stupně dne 25. února 2016 č. j. 18 C 280/2013-269 bylo v plném rozsahu zrušeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2016 č. j. 24 C 291/2016-310. V průběhu dalšího řízení již nové rozhodnutí nebylo vydáno, takže ve věci samé jsou účastníky řízení v [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dosud však nebylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení všech ostatních účastníků řízení (ve vztahu mezi účastníky a ve vztahu ke státu, proto v části řízení o náhradě nákladů řízení jsou účastníky řízení také původní žalovaní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). 7. Jde-li o předmět řízení ve vztahu k [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], je jen nutno poukázat, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal vůči žalovaným žalobu, aniž by v ní specifikoval, jakou částku má který ze žalovaných žalobci zaplatit. Tato žaloba pak byla následně specifikována a upřesněna tak, že žalobce se domáhal po [jméno] [příjmení] zaplacení 133 435 Kč, a po [jméno] [příjmení] 102 358 Kč a po [jméno] [příjmení] 2 136 366 Kč, u všech s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Takto specifikovaná žaloba již nebyla v průběhu řízení nijak měněna. 8. Odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí soudu prvého stupně dospěl k závěru, že soud prvého stupně zásadně správně zjistil skutkový stav, z něhož může vycházet při svém rozhodování i odvolací soud, odvolací soud se však neztotožňuje s právním posouzením věci tak, jak ho provedl soud prvého stupně. 9. Jde-li o skutková zjištění soudu prvého stupně, lze zásadně odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně, z něhož je zřejmé, z jakých důkazů činil jaká skutková zjištění a jak věc uzavřel po skutkové stránce. Odvolací soud pro své rozhodnutí dále nepovažoval za podstatná skutková zjištění soudu prvého stupně o tom, zda [jméno] [příjmení] věděla nebo nevěděla o případném promlčení pohledávky uznané v uznávacím prohlášení ze dne [datum], jinak se však zásadně ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvého stupně. Tato skutková zjištění nejsou zásadně v rozporu s těmi, která odvolací soud považoval za prokázaná již ve svém dřívějším rozhodnutí ze dne 1. října 2015 č. j. 24 Co 329/2015-242 a ze dne 10. října 2016 č. j. 24 Co 291/2016-310. Jde-li o pro rozhodnutí významná skutková zjištění, lze tedy kromě odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně odkázat také na tato předchozí rozhodnutí odvolacího soudu. 10. K rozhodnému skutkovému stavu věci lze proto shrnout, že žalobce byl podílovým spoluvlastníkem nemovitostí ve [země], v [příjmení] [jméno], když žalobce vlastnil jednu polovinu těchto nemovitostí (na základě dědictví po své zemřelé matce), druhou polovinu nemovitostí vlastnil [jméno] [příjmení], který zemřel [datum]. Ve vztazích k žalobci po smrti [jméno] [příjmení] vystupovala nadále [jméno] [příjme