25 CO 38/2022-73 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soudu v Příbrami (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. 5 C 171/2021 – 37, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č. j. 5 C 171/2021 – 39, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 23 092 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), zamítl žalobu na zaplacení 23 092 Kč s příslušenstvím (výrok III.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 092 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízeních spojených s vyhlášením doplňujícího rozsudku (výrok V.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný způsobil žalobci újmu na zdraví poté, co žalobce vstoupil na pozemek žalovaného a došlo mezi nimi k verbálnímu konfliktu. Soud moderoval náhradu újmy požadovanou žalobcem, neboť dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na vzniku své újmy na zdraví podílel. 2. Proti shora uvedenému rozsudku a doplňujícímu rozsudku podal odvolání žalobce a to pouze proti výrokům II., III. a V. Nesouhlasil s moderací žalobou uplatněného nároku v rozsahu 50 % a rozhodnutím o nepřiznání náhrady nákladů řízení. Zdůraznil, že soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o závěry soudu prvního stupně v trestním řízení vedeným pod sp. zn. 4 T 83/2019 a akcentoval usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2021, č. j. 10 To 153/2021 – 323, a zdůraznil, že v trestním řízení byl posuzován zcela jiný nárok a ze zcela jiného pohledu, než je posuzovaný nárok žalobce na náhradu škody v civilním řízení. Případné použití nevhodných výrazů žalobcem je zcela marginální ve vztahu k podstatě posuzovaného ublížení na zdraví. Žalovaný na žalobce náhle zaútočil se zbraní, dřevěným hranolem, a to na jeho hlavu a pouze v důsledku vykrytí úderu ze strany žalobce bylo zabráněno mnohem závažnější újmě na zdraví, než přeražení ruky žalobce. V této souvislosti žalobce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2020, č. j. 7 Tdo 1291/2020 - 294, kterým bylo odmítnuto dovolání žalovaného, a ve kterém soud konstatoval, že verbální komunikace účastníků byla velmi krátká a pak to byl právě obviněný, kdo velkou intenzitou nečekaně zaútočil na fyzickou integritu poškozeného. Dle žalobce byl pozemek, na který vkročil volně přístupný, neboť měl doširoka otevřenou část oplocení. Nešlo o pozemek žalovaného, ale o pozemek [parcelní číslo] [anonymizováno] [katastrální uzemí], který bezprostředně navazoval na onen otevřený vstup, který je ve vlastnictví jiné osoby než žalovaného. Dle žalobce soud prvního stupně vycházel z nesprávně a neúplně zjištěného stavu a pak nesprávně posoudil věc po stránce právní. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil v napadeném rozsahu a rozhodl o přiznání nároku žalobce v plném rozsahu dle petitu žaloby a zároveň o jeho povinnosti uhradit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce zdůraznil, že se nemůže ztotožnit s tvrzením žalobce, že by útok na jeho osobu byl náhlý a neočekávaný. Bylo prokázáno, že to byl žalobce, kdo vystoupil z vozu, šel do hloubi pozemku žalovaného a agresivně s ním komunikoval. Žalovaný nebyl ten, kdo konflikt vyvolal. O základu nároku bylo rozhodnuto v rámci trestního řízení a použití moderačního práva soudem prvního stupně v rozsahu 50 % bylo důvodné. Žalovaný poukázal na ustanovení § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ o. z.“) podle něhož nemůže být poškozený oprávněn k náhradě celé utrpěné škody, ale pouze její části, bylo-li jednou z příčin vzniku újmy jednání poškozeného. O spoluzpůsobení škody poškozeným pak dle žalovaného nepanují žádné pochyby. Žalovaný rozsudek soudu prvního stupně shledává také vnitřně nesprávným, avšak z jiných důvodů než žalobce, neboť žalovaný jeho nárok na náhradu škody od počátku neuznával ani zčásti, avšak při existenci odsuzujícího trestního rozhodnutí je srozuměn s tím, že hodnocení jeho jednání jako nutné obrany je problematické. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné přezkoumal napadený rozsudek v napadeném rozsahu podle § 212 a podle § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné. 5. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem nebyl ve výrocích I. a IV. odvoláním napaden a v těchto výrocích tak nabyl právní moci (§ 206 o. s. ř.). 6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z následně zjištěného skutkového stavu: Žalovaný je vlastníkem pozemků parc. [číslo] o výměře 247 m², ostatní plocha, parc. [číslo] o výměře 17 m², ostatní plocha, parc. [číslo] o výměře 27 m², ostatní plocha a pozemku parc. [číslo] o výměře 280 m², ostatní plocha, vše zapsáno na LV [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce]. Žalobce projížděl dne [datum] okolo pozemku žalovaného, vystoupil z motorového vozidla, vstoupil vraty na pozemek žalovaného, neoprávněně zde setrvával a byl opakovaně žalovaným vyzýván, aby pozemek opustil, což odmítl. Následně došlo k jeho napadení žalovaným tak, že jej udeřil dřevěným hranolem do oblasti levé ruky. Nárazem došlo u žalobce k zlomenině lokte, když si chránil hlavu před úderem vedeným na hlavu žalovaným. Mezi účastníky řízení byly špatné vztahy již v minulosti. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 4 T 83/2019, uznán vinným z přečinu ublížení na zdraví pro úmyslné napadení žalobce. Krajský soud v Praze jako soud odvolací konstatoval, že soud prvního stupně nepřehlédl poměrně zásadní podíl poškozeného žalobce na vzniklé situaci. Dovolání žalobce v trestní věci bylo Nejvyšším soudem usnesením ze dne 17. 12. 2020, č. j. Tdo 1291/2020 – 294, odmítnuto. Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 21. 4. 2021, č. j. 4 T 83/2019 - 313 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady souvisejících s účastí poškozeného v trestním řízení ve výši 20 778 Kč, toto usnesení bylo na základě stížnosti žalovaného změněno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2021, č. j. 10 To 153/2021-323 tak, že bylo zrušeno a návrh žalobce na uložení povinnosti uložit žalovanému náklady spojené s účastí žalobce jako poškozeného v trestním řízení byl zamítnut pro zvláštní okolnosti případu. Komise pro projednávání přestupků [územní celek] rozhodla o zastavení řízení o přestupku žalobce, kterého se měl dopustit [datum], a to usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka] [anonymizována dvě slova]. Bolestné bylo stanoveno [anonymizováno] [jméno] [příjmení] hodnocením ze dne [datum] na celkem 145 bodů s hodnotou bodu platnou pro rok 2018 ve výši 318,51 Kč, celkem ve výši 46 184 Kč. 7. Po právní stránce odvolací soud shodně jako soud prvního stupněm posuzoval věc podle o. z. 8. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 9. Podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. 10. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. 11. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. 12. Základními předpoklady odpovědnosti za způsobenou újmu jsou porušení právní povinnosti, vznik újmy a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem újmy a zavinění, která se předpokládá. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že dle ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin postižitelný podle zvláštních předpisů a kdo jej spáchal. Soud je v řešené věci ohledně vzniku škody a existence příčinné souvislosti mezi je