25 CO 7/2022-145 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 1. 10. 2021, č. j. 8 C 72/2020-122, rozhodl Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 236 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 236 350 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 95 928,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobní nárok žalobce není důvodný a oprávněný, neboť žalovaná odstoupila platně dle § 2001 ve spojení s § 2002 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) od smlouvy o ubytování, kterou jako ubytovaná uzavřela se žalobcem jako ubytovatelem dle § 2326 a násl. o. z. Žalobce tedy nemůže po žalované požadovat náhradu škody ve smyslu ust. § 2330 o. z. za to, že žalovaná předčasně vypověděla tuto smlouvu. Žalovaná neporušila ani žádnou povinnost dle obecných ustanovení o škodě. Proto byla žaloba zamítnuta. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. V něm uvedl, že proti sobě stojí dvě skutkové verze účastníků. Soud prvního stupně se zcela přiklonil ke skutkové verzi žalované, kdy tato vychází ve své podstatě pouze ze svědecké výpovědi svědka [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno]. Žalobce namítal, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil důkazy ve smyslu ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Skutková verze žalované nebyla provedeným dokazováním prokázána. Žalobkyně poukázala na podstatné rozpory a nepřesnosti ve svědeckých výpovědích svědka [příjmení] a [příjmení]. Z výpovědi svědka [příjmení] vyplývá, že svědek o podmínkách ubytování nikdy se žalobcem osobně nejednal. Tvrdil, že všechny podmínky byly údajně sjednávány se svědkem [příjmení]. Ten však současně svědka upozorňoval na to, že není možné, aby jejich zaměstnanci byli ubytováni v pokojích hotelového typu, když tyto jsou již v dané době částečně obsazené. Výpověď tohoto svědka je však zcela v rozporu s tím, co od počátku tvrdí žalobce a prokazuje listinnými důkazy. Rovněž je v rozporu s výpovědí svědka [příjmení]. Jestliže pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že výpověď svědka [příjmení] je nevěrohodná, důvody, které takto uvádí, považuje žalobce za nedostačující. Naopak tohoto svědka lze považovat jako jediného za zcela nestranného, když nemá, na rozdíl od svědků [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno], žádný zájem na výsledku sporu. Z jeho výpovědi vyplývá, že vystupoval jako zcela samostatný podnikatel, který v předmětném penzionu provozoval kuchyni a restauraci. Ze žalovaného plnění tento svědek ničeho neobdrží a jeho podnikatelská činnost byla provozována zcela odděleně od podnikatelské činnosti žalobce. Naproti tomu ostatní svědci jsou i v současné době zaměstnanci žalované (svědek [anonymizováno] navíc i v příbuzenském vztahu ke členům představenstva a dozorčí rady společnosti). Svědci [příjmení] a [příjmení] se mohli dopustit zásadního pochybení, které by vedlo k jejich povinnosti nahradit žalované škodu. Svědek [příjmení] se těžko mohl vyjadřovat k obsazenosti jednotlivých pokojů v jednotlivých termínech. Toto bylo plně v gesci žalobce. Nelze uplatnit ani § 430 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), když se svědek [příjmení] vyjádřil tak, že zástupcům žalované jen ukazuje penzion a pokoje, ale nemá s ním jinak nic společného. Zástupci žalované tak nemohli být v dobré víře, že svědek jedná v daném případě za žalobce. Svědek [příjmení] navíc popřel, že by otázku stavu pokojů a záležitost vlastního sociálního zařízení dne [datum] vůbec řešil. Tvrzení svědka [příjmení], že dne [datum] nebyly pokoje ještě hotové, jsou vyvrácena tím, že všechny pokoje penzionu byly před tímto datem užívány. Pokud pak svědek [příjmení] dne [datum] penzion navštívil, a dokonce si prohlédl i třílůžkový pokoj turistického typu, muselo mu být zřejmé, že tento pokoj má sdílenou koupelnu. Přesto nechal v penzionu dne [datum] ubytovat pracovníky žalované. Žalobce poukázal na objednávku žalované ze dne [datum], doručenou mu dne [datum] s tím, že tato neobsahovala žádné další požadavky na kvalitu ubytování ani žádná další vedlejší ujednání. To je naprosto nepochopitelné za situace, kdy se dle zaměstnanců žalované jednalo o zásadní požadavek. Žalobce rovněž poukázal na webové stránky [anonymizována dvě slova], s nimiž byla žalovaná seznámena a z nichž vyplývá, jaké pokoje (hotelového a turistického typu), a v jakém počtu, penzion poskytuje. Svědek [příjmení] uvedl, že již na prvním setkání dne [datum] věděl o tom, že některé z pokojů hotelového typu jsou obsazené. Vědět to tak musel logicky i svědek [příjmení]. Oběma muselo být tedy zřejmé, že pracovníci žalované nemohou mít k dispozici jen pokoje s vlastním sociálním zařízením. Z dokladů o rezervaci ubytování v [anonymizována dvě slova], konkrétně z rezervací učiněných před [datum] na červenec a srpen 2019, je zřejmé, že již před [datum] bylo žalobci známo, že některé pokoje hotelového typu jsou na termíny požadované žalovanou obsazené. Je nelogické, proč by tedy svědkovi žalobce telefonicky sliboval, že tyto pokoje budou k dispozici. Uvedené doklady však soud prvního stupně k důkazu neprovedl. Z dokladů o rezervaci v době před [datum] je pak zřejmé, že pokoje turistického typu byly žalobcem minimálně době od [datum] poskytovány k ubytování, tudíž se muselo jednat o pokoje provozuschopné. Uvedené doklady byly provedeny k důkazu, soud z nich však nečinil žádných skutkových závěrů. V rámci koncentrace řízení navrhl žalobce řadu důkazů, které soud prvního stupně neprovedl a ani o nich nijak procesně nerozhodl. Důkazy měly přitom vyvrátit výpověď svědka [příjmení] a [anonymizováno] o tom, že pokoje nebyly v dobrém stavu ještě dne [datum] a nebyly schopné řádného užívání. Čestná prohlášení, předložená žalovanou, pak nemohou být řádným důkazem, neboť nesplňují požadavky přímosti a ústnosti. Není jasné, kdo je vyhotovil, a zda se skutečně jedná o podpisy uvedených osob. Žalobce navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobě plně vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žalovaná má při sjednávání ubytování své standardní požadavky (pokoje pro maximálně 2 osoby a sociální zařízení na pokojích), které byly při objednávce komunikovány jak žalobci, tak jeho„ zástupci“ panu [příjmení], který jako osoba provozující v penzionu restauraci, byl pověřen žalobcem k jednání za něj, když toto bylo komunikováno i vůči svědku [příjmení]. Lze pouze obtížně uvěřit svědkovi [příjmení], že se nezajímal o důvody opuštění penzionu žalovanou. Současně lze také obtížně uvěřit tvrzení žalobce a svědka [příjmení], že by nebyli obeznámeni s požadavky žalované na kvalitu ubytování, zejména s ohledem na to, že předmětné pokoje nebyly při sjednaném termínu předání připraveny. Požadavky ohledně kvality pokojů byly komunikovány jak se žalobcem, tak se svědkem [příjmení]. Tvrzení žalobce a svědka [příjmení] ohledně sjednání průběhu pobytu zaměstnanců žalované nejsou důvěryhodná. Verze žalované je podporována jak písemnými důkazy, tak výpověďmi svědků. Provedené dokazování neprokazuje vznik jakékoliv škody nebo újmy na straně žalobce. Odkaz na storno podmínky na internetu není sto mít žádné právní účinky. Byl to žalobce, kdo nedodržel podmínky dohody, a to jak datem zajištění ubytování, tak kvalitou dohodnutou v rámci objednávky ubytování. Svědek [příjmení], se kterým jednal svědek [příjmení], vystupoval v danou chvíli jako osoba pověřená majitelem. Věděl o zaměstnancích žalované, že přijdou, a jednal s nimi jako osoba, která je k jednání zmocněna. Termín„ pokoje hotelového typu“ během osobního jednání mezi účastníky nikdy nezazněl, použil jej až žalobce u soudu. Vždy se mluvilo o pokojích původních a rekonstruovaných (nových). Žalovaná tedy vždy předpokládala, že svědek [příjmení] je a byl zplnomocněn jednat za žalobce, a požadavky na pokoje byly komunikovány i žalobci přímo. Pokud pak jde o tvrzení svědka [příjmení], úvodní prohlídka v době rekonstrukce penzionu byla jak v původních pokojích, tak v prostorách, v kterých vznikaly pokoje nové. Svědek [příjmení] sdělil žalované, že část původních pokojů je již obsazena a že bude možno využít i rekonstruované, byl vznesen dotaz ohledně vybavení. Svědek [příjmení] uvedl, že součástí obou pokojů bude sociální zařízení a že sice asi budou mít více postelí, ale bude schopen se domluvit na využití jen dvou až tří z nich. Není pak pravdou, že svědek [příjmení] je nezávislým svědkem. V penzionu vedl restauraci, ve které měl poskytovat snídaně a večeře 12 lidem. Po zrušení ubytování přišel o velkou zakázku a zbyly mu zásoby, jak sám u