25 CO 89/2022-215 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 1. 2022, č. j. 16 C 102/2020-185, zamítl žalobu (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), přiznal znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] znalečné 5 073 Kč (výrok III.) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů řízení státu ve výši 11 873 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná prostřednictvím svých zaměstnanců při poskytnutí zdravotní služby (předoperační, operační a pooperační) žalobci postupovala podle pravidel vědy a uznávaných medicinských postupů při respektování individuality pacienta s ohledem na konkrétní a objektivní možnosti žalované. Uzavřel, že žalovaná nepochybila ani při výběru implantátu voperovaném žalobci, který neshledal vadným, a proto žalobu žalobce zamítl. 3. Proti shora uvedenému rozsudku se odvolal včas žalobce. Namítal, že soud prvního stupně neprovedl některé důkazy (video a fotografie předložené žalobcem při jednání), se kterými byl znalec konfrontován, a přesto o výslech znalce opřel své závěry. Tedy opřel je o důkazy, které nebyly řádně provedeny. Dle žalobce jsou závěry znalce rozporuplné, zavádějící, subjektivní a spekulativní. Funkčnost voperovaného implantátu, by mohla být zjištěna jen tehdy, pokud by se žalobce podrobil reoperaci v nezávislém zdravotnickém zařízení pod dohledem znalce. Pokud znalec uzavřel, že předoperační, operační postupy a pooperační péče porušeny nebyly, tak ale nebyla zodpovězena otázka bezvadnosti voperovaného implantátu, neboť bez jeho prozkoumání nelze zjistit, co způsobuje zdravotní potíže žalobce. Dle žalobce soud prvního stupně o bezvadnosti implantátu rozhodl předčasně, neboť sám znalec připustil, že vyjmutí implantátu je jediný způsob, jak vyloučit jeho vadnost. Nebyla zodpovězena otázka, zda výběr daného implantátu byl zvolen vhodně, neboť znalec sám připouští fenomén lupnutí. Při správném výběru implantátu by k lupnutí docházet nemělo. Žalobce namítá, že nebyl proveden důkaz dotazem na [právnická osoba], aby poskytla technickou dokumentaci k implantátu avyjádřila se k jeho limitům a doporučením, a to s ohledem na váhu žalobce. Tento důkaz by byl kvalitním a stěžejním ohledně stran správnosti výběru implantátu. Není možno připustit závěr, že existuje řada implantátů a lékaři se pouze na základě vlastní úvahy na základě zjištění při odborném vzdělávání zvolí výběr implantátu sami. Soud prvního stupně rovněž nepřipustil fotografie a video dokumentující fenomén lupnutí u žalobce. Závěr znalce o vhodnosti implantátu je nesprávný, protože pokud by funkce implantátu byla přesná, k lupání by nedocházelo. Namítá k odstavci 19 rozsudku, že na rentgenu nemohou být vidět plastové části implantátu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k doplnění dokazování a novému rozhodnutí. 4. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že soud prvního stupně správně k odborným otázkám ustanovil soudního znalce z oboru zdravotnictví a ten se v písemně podaném znaleckém posudku vyjádřil ke všem okolnostem péče o žalobce, včetně jím udávaných pooperačních obtíží. Rovněž se vyjádřil k otázce vhodnosti použitého implantátu, včetně jeho výhod a nevýhod ve srovnání s jinými implantáty. Nedoporučil žalobci další operaci, ale navrhl mu cílený nácvik kritických pohybů. Zdůraznil, že operace provedená žalobci dne [datum] byla revizním operačním výkonem, když předchozí implantát selhal z důvodu úrazu žalobce v kombinaci s jeho vysokou váhou. Dle znalce implantát byl vhodný, nikoli vadný a při operaci byla dodržena osa kolenního kloubu ve všech rovinách. Příčinou lupání znalec označil anatomické poměry na straně žalobce v podobě poškození měkkých tkání stabilizačního systému kolene. Znalec neshledal v operační ani pooperační péči odborné pochybení ze strany žalované. Chybí tak základní předpoklad odpovědnosti žalované za tvrzenou újmu žalobce, a to porušení právní povinnosti. Dle žalované žalobcem navržený důkaz provedení reoperace kolenního implantátu za účasti znalce je nevhodný, a to jak z hlediska hospodárnosti řízení, tak i z hlediska právní jistoty stran. Navíc znalec by v takovém případě posuzoval stav implantátu v době operace, a pokud by i bylo zjištěno jeho poškození, těžko by bylo možné po mnoha letech od operace původní, stanovit jednoznačnou příčinu poškození implantátu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a náhrady nákladů odvolacího řízení se vzdala. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a neshledal odvolání žalobce důvodným. 6. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěnému skutkového stavu: Žalobci byla v roce 2013 provedena pro oboustrannou gonartrózu kloubní náhrada levého kolenního kloubu. V lednu 2017 upadl a v důsledku jeho pádu došlo k uvolnění kloubní náhrady a jejímu posunu. Dne [datum] žalobce podstoupil na ortopedickém oddělení žalované operaci – reimplantaci totální endoprotézy kolenního kloubu vlevo. Asi tři týdny po operačním zákroku se u žalobce objevila blokáda kolenního kloubu spojená s tzv.„ lupnutím“. K reoperaci byl vybrán revizní typ endoprotézy vhodný pro žalobce s přihlédnutím k jeho vysoké hmotnosti a poúrazové viklavosti kolenního kloubu. Operační a pooperační postup žalované byl znalcem hodnocen jako standardní. Kloubní náhrada se bezprostředně po operaci nacházela v dobrém postavení. Dle znalce je vyloučení lupavého fenoménu možné nácvikem a trvalou kontrolu pohybu s kontrolou postavení nohy při pohybu z ohnutí do natažené končetiny. 7. Soud prvního stupně věc správně posoudil podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“) a dle příslušných ustanovení zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování v platném znění (dále jen„ zákon ozdravotních službách“) a dalších níže uvedených zákonných předpisů. 8. Podle § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. 9. Podle § 28 odst. 2 zákona o zdravotních službách má pacient právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni. 10. Podle ustanovení § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách je poskytovatel povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb. 11. Podle článku 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (mezinárodní smlouva č. 96/2001 Sb. m. s.) jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. 12. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 13. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. 14. Podle § 2636 odst. 1 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. 15. Podle § 2643 odst. 1 o. z. poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru. 16. Podle § 2645 o. z. poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží. 17. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. 18. Předmětem činnosti žalované je provádění zdravotních výkonů a péče o pacienta. Vztah mezi pacientem a zdravotnickým zařízením je smluvním vztahem ve smyslu ustanovení § 2636 odst. 1 o. z. Péče o zdraví tak zahrnuje veškeré úkony a postupy poskytnuté zdravotnickým zařízením, které se týkají pacienta a jsou vedeny snahou zlepšit či zachovat jeho zdravotní stav. Povinností poskytovatele zdravotních služeb je pečovat o pacienta s péčí řádného odborníka v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a sta