27 CO 1/2022-82 — Krajský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu Praha – východ (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 10 795 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 795 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok I.). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že z provedených důkazů bylo zjištěno, že smlouva o zájezdu ve smyslu § 2521 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) byla uzavřena mezi žalovaným a cestovní kanceláří [právnická osoba] (dále jen„ cestovní kancelář“). Žalobkyně tuto cestovní kancelář při uzavírání smlouvy o zájezdu zastupovala na základě smlouvy o obchodním zastoupení, ze které se však nepodává oprávnění žalobkyně domáhat se vlastním jménem uhrazení požadovaných storno poplatků při odstoupení od smlouvy o zájezdu. Poukázal na to, že v čl. 2 smlouvy o obchodním zastoupení se žalobkyně jako obchodní zástupce zavázala nabízet a prodávat za provizi jménem zastoupeného a na jeho účet zájezdy a služby cestovního ruchu organizované či prodávané zastoupeným. Dle čl. 3 smlouvy měl obchodní zástupce právo na základě udělené plné moci, která tvoří přílohu [číslo] smlouvy, uzavírat smlouvy o zájezdu jménem zastoupeného, dále má právo a povinnost inkasovat od klientů cenu za zájezdy, jakož i zálohy a doplatky zájezdů, a takto inkasované částky poukazovat na v záhlaví této smlouvy uvedený účet zastoupeného za podmínek stanovených touto smlouvou. Z čl. 3 smlouvy o obchodním zastoupení vyplývalo, že pokud klient neuhradil doplatek za zájezd zastoupeného či jakoukoliv jinou finanční částku vyžadovanou v souvislosti se zájezdem ve stanoveném termínu 14 dní i přes urgenci obchodního zástupce, předal obchodní zástupce tuto záležitost k vyřešení zastoupenému. Vzhledem k tomu, že smlouva o zájezdu je smluvní vztah zastoupeného a klienta, obchodní zástupce neodpovídal zastoupenému za neuhrazení doplatku ceny. Z citovaných ustanovení plyne, že na základě smlouvy o zájezdu vznikl smluvní vztah výlučně mezi klientem a zastoupeným, tedy v projednávaném případě mezi žalovaným a cestovní kanceláří. Žalobkyně tak mohla cestovní kancelář na základě plné moci zastupovat při sjednávání smlouvy o zájezdu a při inkasování ceny zájezdů, nikoliv však při vymáhání neuhrazeného storno poplatku soudní cestou. Proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. O povinnosti k náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalovaný byl ve sporu plně úspěšný, avšak v souvislosti s tímto řízením mu žádné náklady nevznikly. 3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. V odvolání uvedla, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, což v důsledku vedlo k nesprávnému právnímu posouzení otázky vzniku povinnosti žalovaného k úhradě stornopoplatků za objednaný zájezd a otázky věcné legitimaci žalobkyně k vymáhání těchto poplatků. Žalobkyně má za to, že je v tomto sporu aktivně legitimována k vymáhání žalobou uplatněného nároku, kterou dovozuje z čl. 3 smlouvy o obchodním zastoupení, resp. na základě plné moci, která je přílohou [číslo] této smlouvy. Na jejich základě byla žalobkyně oprávněna za cestovní kancelář inkasovat platby od svých klientů – tedy i žalovaného i zasílat výzvy a upomínky v případě, kdy klienti nedodrží smlouvu o zájezdu, či se dostanou do prodlení úhradou ceny zájezdu. V případě, kdy klienti neuhradili doplatek za zájezd, předávala žalobkyně záležitost k vyřešení cestovní kanceláři v souladu s čl. 3 smlouvy o obchodním zastoupení, která pak žalobkyni informovala o způsobu řešení. V praxi a z důvodu urychlení transakce, rovněž z důvodu, že žalobkyně svým zákazníkům po určitou dobu garantovala určitou cenu zájezdu, uhradila žalobkyně přímo cestovní kanceláři příslušnou částku dříve, než došlo k úhradě zájezdu ze strany klienta. Odstupné (stornopoplatky) za zrušení zájezdu ze strany klienta jsou nárokem cestovní kanceláře. Dle přílohy [číslo] smlouvy o obchodním zastoupení náleží ale podíl také žalobkyni. Pokud již klient plnil na účet cestovní kanceláře, provedla žalobkyně podle přílohy [číslo] smlouvy o obchodním zastoupení finanční vyrovnání s klientem na cestovní kancelář. V případě tohoto soudního sporu však žalovaný neplnil, co měl (ani žalobci ani cestovní kanceláři), ačkoli se k tomu smluvně zavázal. Žalobkyně v dobré víře, že žalovaný dostojí svým závazkům, plnila za něj sama. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 o. z., když za něj bylo plněno to, co měl po právu povinnost plnit sám, a nyní je povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Namítla dále pochybení soudu prvního stupně s tím, že pokud dospěl k závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace, měl žalobkyni o tomto poučit, aby měla možnost na to reagovat. V tomto směru poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1241/2011. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí a žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a shledal odvolání žalobkyně neopodstatněný. 6. Řádně a včas předvolaný žalovaný se nedostavil k nařízenému jednání odvolacího soudu ani včas nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení. Proto odvolací soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 7. Z hlediska skutkových zjištění lze plně poukázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro zjednodušení na něj v souladu se závěry Nejvyššího soudu obsažené v usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, odkazuje. Námitky žalobkyně jsou nepřípadné, proto nebylo třeba za podmínek § 213 o. s. ř. dokazování opakovat či doplňovat. 8. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] uzavřela cestovní kancelář [právnická osoba] (dále jen„ cestovní kancelář“), zastoupená na základě plné moci žalobkyní, a žalovaný smlouvu o zájezdu rezervační [číslo] který se měl uskutečnit v termínu od [datum] do [datum] Cena zájezdu byla určena na 51 180 Kč E-mailem z [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k potvrzení objednávky prostřednictvím autorizační SMS. V přehledu objednaných služeb byl uveden zájezd za částku 51 180 Kč a komplexní cestovní pojištění za částku 1 400 Kč. Dle rozpisu plateb měl žalovaný uhradit 3 400 Kč do [datum] a doplatek ve výši 49 180 Kč do [datum]. Dopisem z [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku 49 180 Kč, neučiní-li tak do [datum], předá pořadateli pokyn k odstoupení od smlouvy z důvodu nedodržení závazků ze smlouvy. Dopisem z [datum] žalobkyně sdělila žalovanému, že z důvodu neuhrazení zájezdu v řádném termínu bylo cestovní kanceláří odstoupeno od smlouvy a stornopoplatek činí 12 796 Kč, když při podpisu smlouvy o zájezdu bylo uhrazeno 2 000 Kč. Dluh žalovaného proto činí částku 10 796 Kč a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě do 10 dnů od obdržení upomínky. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], odeslaným dne [datum], byl žalovaný vyzván k uhrazení částky 15 777,69 Kč nejpozději do 8 dnů od doručení této výzvy. Dále bylo zjištěno, že cestovní kancelář jako zastoupený a žalobkyně jako obchodní zástupce uzavřely dne [datum] smlouvu o obchodním zastoupení. V čl. 2 smlouvy o obchodním zastoupení se obchodní zástupce zavazuje nabízet a prodávat za provizi jménem zastoupeného a na jeho účet zájezdy a služby cestovního ruchu organizované či prodávané zastoupeným. Dle čl. 3 smlouvy má obchodní zástupce právo na základě udělené plné moci, která tvoří přílohu [číslo] smlouvy, uzavírat smlouvy o zájezdu jménem zastoupeného, dále má právo a povinnost inkasovat od klientů cenu za zájezdy, jakož i zálohy a doplatky zájezdů, a takto inkasované částky poukazovat na v záhlaví této smlouvy uvedený účet zastoupeného za podmínek stanovených touto smlouvou. Z čl. 3 smlouvy o obchodním zastoupení vyplývá, že pokud klient neuhradí doplatek za zájezd zastoupeného či jakoukoliv jinou finanční částku vyžadovanou v souvislosti se zájezdem ve stanoveném termínu 14 dní i přes urgenci obchodního zástupce, předá obchodní zástupce tuto záležitost k vyřešení zastoupenému. Společnost [anonymizováno] [role v řízení] assistance jako pojistitel, žalobkyně jako pojistník, žalovaný jako objednatel uzavřeli pojistnou smlouvou pro cestovní pojištění od [datum] do [datum], pojistné činilo celkem 1 400 Kč. 9. Podle § 2483 odst. 1 o. z