27 CO 131/2022-110 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. 11. 2021, č.j. 7 C 293/2020-77 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti ideální jedné poloviny pozemků: [parcelní číslo] o výměře 17 117 m² - orná půda, [parcelní číslo] o výměře 267 m² - ostatní plocha, zapsaných na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], p. [číslo] o výměře 3 m² - orná půda, p. [číslo] o výměře [číslo] m²- trvalý travní porost, zapsaných na LV [číslo] pro katastrální území a obec Sulice u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha - východ a p. [číslo] o výměře [číslo] m² - orná půda, p. [číslo] o výměře [číslo] m² - orná půda, p. [číslo] o výměře [číslo] m²- orná půda, [parcelní číslo] o výměře 2010 m² - trvalý travní porost, zapsaných na LV [číslo] pro katastrální území a [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále také jen„ předmětné nemovité věci“) (výrok I.). Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 35 570 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.). Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) se žádné z účastnic nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Rozsudek byl odůvodněn tím, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně [jméno] [příjmení] je dříve zapsanou spoluvlastnicí sporných nemovitých věcí, které nabyla v rámci dědictví po své matce [jméno] [příjmení], jejíž vlastnické právo bylo též prokázáno. Naproti tomu babička žalovaného 1) [jméno] [příjmení], [datum narození], nikdy spoluvlastnicí dotčených pozemků nebyla. Soud nepřisvědčil námitce žalovaného 1), že určení spoluvlastnictví nemá naději na úspěch, když nebylo určováno vlastnictví k druhému podílu, neboť to nebylo žalobou zpochybněno a je v katastru nemovitostí zapsáno správně. Z uvedených důvodů bylo ve smyslu § 985 část věty před středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o. z.“) určeno, že spoluvlastníkem předmětných nemovitých věcí na místo žalovaného 1) je žalobkyně. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, byl přiznán nárok na plnou náhradu nákladů řízení, když nebyly shledány žádné důvody pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 1). Žalovaný 1) navrhl přiznat náklady podle § 147 odst. 1 o.s.ř., ale pro takový postup nebyly v řízení splněny podmínky. Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, sestávajících z odměny stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4, písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč ve výši 3 100 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, za písemné podání ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] spolu s návrhem na připuštění dalšího účastníka řízení na straně žalovaného a účast na jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) a. t. a pěti paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 4 a. t. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení vůči žalované 2), když se žalobkyně tohoto práva vzdala. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný 1) včasné odvolání. Poukázal na to, že soud prvního stupně v rozporu s ustálenou judikaturou přehlédl, že žalobkyně neprokázala a nemá naléhavý právní zájem na určovacím výroku rozsudku. [příjmení] mohla být žaloba na určení spoluvlastnického práva úspěšná, musí být výrokem rozsudku rozhodnuto o celém celku nemovitostí, jichž se určovací výrok týká a v napadeném rozsudku bylo rozhodnuto toliko o ideální polovině vzhledem k celku nemovitostí a nebylo tedy jisté, které ze stávajících polovin se určovací výrok týká. Na základě napadeného rozsudku nemůže dojít ke vkladu spoluvlastnického práva a nemůže plnit preventivní funkci, která je nutnou podmínkou oprávněnosti určovací žaloby. Dále poukázal na to, že byl jako podílový spoluvlastník s podílem jedné poloviny k předmětným nemovitostem zapsán na základě předchozích dodatečných projednání dědictví, která sám inicioval, protože předmětné pozemky byly zveřejněny ve výzvě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen„ ÚZSVM“) dle § 65 Katastrálního zákona. Vycházel z toho, že jeho babička [jméno] [příjmení], bydlela mimo jiné v [obec] a pravděpodobně byla (spolu) vlastníkem nemovitostí s nedostatečně specifikovaným vlastníkem. Oba soudní komisaři provedli důkladná šetření ohledně dotčených nemovitostí a zjistili, že v katastru nemovitostí není založen žádný listinný doklad, ze kterého by vyplývalo, že by mohl být (spolu) vlastníkem předmětných nemovitostí někdo jiný než dědici po [jméno] [příjmení]. Rovněž zjistili, že nebyla placena daň z vlastnictví předmětných nemovitostí. Při místním ohledání nemovitostí žalovaný 1) zjistil, že i místní obyvatelé považují nemovitosti za neudržované, opuštěné, patřící neznámému vlastníku a žádný ze žalovaným oslovených (spolu) vlastníků či uživatelů sousedních pozemků se ani náznakem nezmínil o žalobkyni jako potenciálním (spolu) vlastníkovi, byť i jen jediného z předmětných pozemků. Žalobkyně nedoložila, že je skutečně (spolu) vlastníkem předmětných nemovitostí, s ohledem na absenci nabývacích titulů v katastru nemovitostí a zařazení nemovitostí do seznamu nemovitostí s dostatečně neurčeným vlastníkem. Zůstalo nevysvětlené, proč není v katastru nemovitostí zapsáno omezení (spolu) vlastnického práva, které bylo založeno závětí, na základě které, dle jí založeného dědického usnesení, (spolu) vlastnické právo nabyla. Žalovaný 1) navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl a uznal žalobkyni povinnou uhradit žalovanému 1) náklady řízení. 4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že s odvoláním žalobce nesouhlasí. Poukázala na to, že žalovaný 1) uvedl v odvolání námitky, které uplatnil již ve vyjádření k žalobě. Žalobkyně prokázala dědickou posloupnost, ze které vyplývá její spoluvlastnické právo. 5. Žalovaná 2) s rozsudkem soudu prvního stupně zcela souhlasila a navrhla jeho potvrzení. 6. Krajský soud v Praze jako odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a shledal odvolání žalovaného 1) neopodstatněným. 7. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. V odůvodnění rozsudku, které odpovídá požadavkům § 157 odst. 2 o.s.ř. uvedl, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu i jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud se s jeho závěry zcela ztotožnil a neshledal důvody pro doplnění či opakování dokazování a vyšel zcela ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, na které pro stručnost odkazuje. 8. Soud prvního stupně správně uzavřel, že na požadovaném určení vlastnického práva má žalobkyně naléhavý právní zájem podle § 80 o.s.ř. 9. Předpokladem úspěšnosti žaloby na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není podle § 80 o.s.ř. je naléhavý právní zájem žalobce na takovém určení. Ten je dán zejména tehdy, kdy bez tohoto určení by bylo ohroženo právo žalobce nebo kdy by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod [číslo] ročník 1997, zaujal právní názor, že určovací žaloba podle § 80 o.s.ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, kdy určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. V případě žaloby na určení vlastnictví k věci ve spoluvlastnictví více osob je dán naléhavý zájem na určení vlastnictví jak ve vztahu k podílu požadovanému žalobcem, tak i ve vztahu k vymezení rozsahu podílového spoluvlastnictví žalovaných. 10. Z obsahu projednávané žaloby je zjevné, že se žalobkyně domáhala určení, že je spoluvlastníkem předmětných nemovitých věcí se spoluvlastnickým