27 CO 181/2022-290 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl rozsudkem ze dne 9.2.2022, č.j. 16 C 347/2020-209 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), ve výroku I. až V. o vypořádání společného jmění účastníků. Výrokem I. přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], v [katastrální uzemí], [územní celek] (dále též jen„ nemovitosti“), členský podíl ve spolku„ ŠKOLKA [příjmení] [příjmení], z. s.“, [IČO], a dále peněžní prostředky na účtu č. [bankovní účet], vedeném u mBank, S.A., ve výši 16 913,90 Kč a na účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], ve výši 246,79 Kč. Výrokem II. přikázal z vypořádávaného jmění do výlučného vlastnictví žalovaného peněžní prostředky na účtu [číslo] [bankovní účet], vedeném u mBank S.A., ve výši 1 061,58 Kč a peněžní prostředky na účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], ve výši 14 068 Kč. Ve výroku III. rozsudku soudu prvního stupně byly vypořádány dva dluhy, které účastníkům vznikly za trvání manželství na základě dvou úvěrových smluv uzavřených s [právnická osoba], kdy oba byly přikázány žalobkyni, a to dluh založený smlouvou o úvěru [číslo] uzavřenou dne [datum] a dluh, založený smlouvou o úvěru [číslo] uzavřenou dne [datum], kdy věřiteli obou dluhů jsou na základě smlouvy o postoupení pohledávek pan [příjmení] [příjmení], narozen [datum], a paní [jméno] [příjmení], narozena [datum], přičemž celková výše obou dluhů činila ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně 3 237 085,81 Kč. Ve výroku IV. soud prvního stupně vyslovil, že„ (m) ovité věci, které tvořily součást zaniklého společného jmění účastníků, se stávají výlučným vlastnictvím toho z účastníků, který je má ke dni právní moci tohoto rozsudku ve svém držení.“ Ve výroku V. rozsudku bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 2 667 118,15 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku VI. soud rozhodl též o současně uplatněném samostatném nároku žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky celkem 57 905 Kč, kterou žalobkyně za žalovaného zaplatila ze svých výlučných prostředků na úhradu výlučných dluhů žalovaného. V souvislosti s tímto nárokem soud prvního stupně ve výroku VII. uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi doplatek soudního poplatku za žalobu (o zaplacení 57 905 Kč) ve výši 2 895,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem VIII. bylo v souladu se zásadou procesního úspěchu ve věci žalovanému jakožto neúspěšné straně uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkem 388 565,25 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IX. bylo rozhodnuto o nákladech státu, které byly ve výši 4 260 Kč uloženy k zaplacení taktéž žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Předmětem provedeného vypořádání byly vedle shora uvedených položek též vnosy z výlučného majetku na majetek společný, které žalobkyně uplatnila v rámci svého návrhu a které soud prvního stupně zohlednil při výpočtu výsledného vypořádacího podílu. Zohledněny tak byly částky 2 x 6 987 Kč, které žalobkyně zaplatila za pojištění společného domu v době po rozvodu manželství, dále částka v celkové výši 1 527 735 Kč, která byla vynaložena z darů rodičů žalobkyně (pro žalobkyni) na zaplacení nákladů stavby domu účastníků (jakožto součásti společné shora uvedené nemovitosti) a jeho vybavení, a konečně částka 589 000 Kč, která byla vynaložena z daru rodičů žalobkyně (pro žalobkyni) na zaplacení kupní ceny automobilu Volkswagen Tiguan. Ten sám pak již předmětem vypořádání nebyl (když po rozvodu manželství účastníků jej žalobkyně prodala třetí osobě za 530 000 Kč). Naproti tomu o položkách uplatněných žalovaným taktéž k vypořádání nebylo soudem prvního stupně rozhodnuto, neboť žalovaný ani přes výzvu soudu nezaplatil příslušný soudní poplatek, pročež bylo řízení o jeho vzájemném návrhu usnesením soudu prvního stupně ze dne 28.5.2021, č.j. 16 C 347/2020-88, zastaveno. 3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně (s výjimkou výroku VII.) podal žalovaný včasné odvolání. V souvislosti s podaným odvoláním též proti výroku VI. (o kumulativně uplatněném samostatném nároku o 57 905 Kč) žalovaný nezaplatil ani po výzvě odvolacího soudu příslušný soudní poplatek. Odvolací řízení v rozsahu odvolání žalovaného proti výroku VI. rozsudku soudu prvního stupně bylo proto usnesením Krajského soudu v Praze vyhlášeným při jednání dne 24.11.2022, č.j. 27 Co 181/2022-289, zastaveno. Předmětem odvolacího řízení tak zůstalo pouze odvolání žalovaného proti výrokům I. až V. a VIII. a IX. rozsudku soudu prvního stupně. 4. Žalovaný ve svém odvolání namítal, že soud prvního stupně rozhodl při jednání v jeho nepřítomnosti, ač žalovaný svou neúčast omluvil s odkazem na covid-19, a to, i když před tím soud několikrát jednání odročil na žádost protistrany. Ve vztahu k jednotlivým položkám uváděl, že ohledně automobilu mu není znám jeho stav ani vlastnictví, přičemž tím, že jej dle žalovaného žalobkyně„ zcizila“, mu vznikla blíže neuváděná škoda v jeho podnikání. Ve vztahu k výlučným závazkům žalovaného, jež byly dle návrhu žalobkyně předmětem řízení, měl soud vycházet dle žalovaného jen z tvrzení žalobkyně. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně dlouhodobě rozvod plánovala, odmítala mu doložit výpisy z účtů, s nimiž dle žalovaného neoprávněně nakládala, jeden z hlavních účtů zrušila s dostatečným předstihem, čímž měla„ znemožnit žalovanému důkazní tvrzení“. Poukazoval na neochotu žalobkyně o čemkoli jednat, což mělo souviset s jejím [anonymizováno] stavem, který mu měla žalobkyně tajit, což by měl soud dle žalovaného zohlednit. Napadal rovněž správnost znaleckého posudku, jenž byl vypracován k ocenění předmětných vypořádávaných nemovitostí. Měl za to, že posudek byl zpracován účelově, aby cenu snížil, zpochybňoval výběr porovnávaných nemovitostí znalcem. Ve vztahu ke„ školce“ tvrdil, že ji během manželství„ vybudoval“ jako„ velmi prosperující“, jejíž finanční prosperita byla založena na čerpaných dotacích. Dle žalovaného žalobkyně zneužila plnou moc a na základě jí činěných jednostranných kroků dnes (žalobkyně) tvrdí,„ že školka je výhradně její“, přičemž se dle žalovaného odvolává na konexe v justici, zejména na předsedkyni Krajského soudu v Liberci. Žalovaný dále poukazoval na svůj [anonymizováno] stav, kdy v důsledku postupu žalobkyně vůči žalovanému („ [anonymizováno]“ dcery, to, že se s dcerou ani on, ani jeho rodina nemohou vídat) a s tím spojenému dlouhodobému stresu trpí silnou hypertenzí, s níž byl i [anonymizováno]. Důsledky [anonymizováno] stavu žalovaného pak vedly v postupnou ztrátu zakázek v podnikání a ve finanční krizi. Finanční tíseň (žalovaného) a série exekucí vyplývají dle jeho názoru z jednání žalobkyně. Dále v odvolání tvrdil, že žalobkyně měla udržovat již od roku 2018 několik mimomanželských poměrů a soudu prvního stupně vytýkal, že si odmítl vyžádat od Policie ČR dopis na rozloučenou od jednoho z milenců žalobkyně -„ duševně [anonymizováno] [jméno]“, který dle žalovaného v lednu 2019„ po opakovaných hádkách s duševně [anonymizováno] žalobkyní spáchal demonstrativní sebevraždu“. Navrhoval, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně ve vztahu k odvolání žalovaného předně namítala jeho opožděnost. Žalovaný podal své odvolání až po rozhodnutí soudu prvního stupně o opravě výroku rozsudku týkající se označení nemovitosti v usnesení ze dne 4.4.2022, č.j. 16 C 347/2020-223, dle žalobkyně je však dané odvolání proti rozsudku opožděné. Žalobkyně dále poukazovala na to, že se v minulosti snažila o dohodu o vypořádání, avšak neúspěšně. Pokud žalovaný namítal, že soud prvního stupně rozhodl při jednání v jeho nepřítomnosti, připomínala, že omluva žalovaného z jednání nebyla spojena s žádostí o odročení. Žalovaný navíc důvod své omluvy, [anonymizováno] na Covid-19, nijak nedoložil. Znalecký posudek provedený k důkazu považovala žalobkyně za správný, oba účastníci měli prostor se k němu vyjádřit. Výhrady žalovaného označila za neopodstatněné. Ve vztahu ke„ školce“ žalobkyně tvrdila, že celá tato„ záležitost“ odvisela od její činnosti. Připomínala, že řízení o návrhu žalovaného na vypořádání„ provozovny školky“ bylo soudem prvního stupně zastaveno. Žalovaný se dle žalobkyně účelově zadlužuje, dluhy nehradí a je si vědom toho, že tyto dluhy dopadají na stále společný majetek, když společný dům účastníků je opětovně postihován exekucemi pro dluhy žalovaného. Žalobkyně měla za to, že toto jednání žalovaného je účelové s cílem ji poškodit. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.s.ř.“), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a poda