28 CO 124/2021-433 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen soud prvního stupně) shora uvedeným rozsudkem rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 1 216 939 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 383 061 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.), rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 199 538,60 Kč (výrok III.) a o povinnosti žalovaného nahradit náklady státu ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením (výrok IV.). 2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala zaplacení 1 600 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný užíval v období od [datum] do [datum] na základě rozhodnutí soudu o úpravě hospodaření se společnými věcmi celý areál autokempu [obec] v [katastrální uzemí], přestože šlo o soubor movitých a nemovitých věcí, které měli účastníci ve spoluvlastnictví. V dané období byla žalobkyně spoluvlastníkem v rozsahu ideální poloviny budovy [adresa] (stavba administrativy) a [adresa] (stavba ubytovacího zařízení), pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] stavby bez č. p. (restaurace), [anonymizováno] dřevěných chat [jméno], [anonymizováno] dřevěných chat [příjmení], [anonymizováno] celopalubkové chatky a [anonymizováno] unimobuňky, dále v rozsahu ideální třetiny pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba (zemědělská usedlost), pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a pozemku parc. [číslo]. Žalovaný namítal, že žalobkyně se nepodílela na nákladech na provoz areálu a že [anonymizováno] z [anonymizováno] chat [jméno] je v jeho výlučném vlastnictví. Proti žalované pohledávce započetl svou pohledávku vůči žalobkyni ve výši 500 000 Kč, tuto částku jí uhradil dne [datum] na základě nepravomocného rozsudku vydaného ve věci sp. zn. 3 C 269/2007, jenž byl zrušen odvolacím soudem, důvod plnění tedy odpadl. Do výše náhrady by se dle žalovaného také mělo promítnout, že je výlučným vlastníkem inženýrských sítí mezi jednotlivými budovami v areálu a odlučovače tuků (tzv. [anonymizováno]), který vybudoval pro provoz restaurace. K tomu žalobkyně uvedla, že částka 500 000 Kč zaplacena jako finanční náhrada za neužívání v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu v letech [rok] a [rok], a že vodovod, kanalizace a elektřina byly v areálu vybudované již v době, kdy jej zakoupili (následně byla vybudována přípojka na základě předběžného opatření, nicméně ta není předmětem tohoto řízení) a stavby [adresa] (stavba pro administrativu) a [adresa] (stavba ubytovacího zařízení) byly postaveny na místě původní funkční budovy recepce, kde inženýrské sítě již byly. 3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci byli v období od [datum] do [datum] spoluvlastníky, každý s podílem o velikosti ½, budovy [adresa] a [adresa], pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] stavby bez č. p./č. e. (restaurace), vše v [katastrální uzemí], dále 10 dřevěných chat [jméno], [anonymizováno] dřevěných chat [příjmení], [anonymizováno] celopalubkové chatky a [anonymizováno] unimobuňky. Dále byli spoluvlastníky, žalobkyně s podílem o velikosti 1/3 a žalovaný s podílem o velikosti 2/3, pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba (zemědělská usedlost), pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí]. Uvedené věci tvoří funkční celek autokempu [obec]. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2007, č. j. 24 Co 380/2007-27, bylo žalobkyni uloženo strpět užívání jejího spoluvlastnického podílu na společných věcech žalovaným. Spoluvlastnictví ke shora uvedeným věcem bylo zrušeno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 6. 6. 2018, č. j. 3 C 122/2006-594, který byl změněn rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2018, č. j. 28 Co 286/2018-813, jímž byly všechny shora uvedené movité a nemovité věci byly přikázány do vlastnictví žalovaného a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni přiměřenou náhradu ve výši 8 137 598,83 Kč. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že inženýrské sítě u společných budov byly v 90. letech, tedy v době, kdy účastníci areál provozovali společně, již vybudované, a že budovy na ně byly připojeny. V říjnu [rok] byla v areálu funkční budova recepce, stánek rychlého občerstvení, dva objekty sociálního zařízení i přípojky vody, kanalizace a elektřiny. Soud prvního stupně vzal z nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že odlučovač tuků (tzv. [anonymizováno]) vybudoval žalovaný na základě předběžného opatření vydaného soudem prvního stupně dne 19. 10. 2010 pod č. j. 3 C 269/2007-150 na své náklady v roce [rok] a že odlučovač tuků je napojen na kanalizaci vedoucí z budovy restaurace, kterou měli účastníci ve spoluvlastnictví. Kanalizační přípojka, o které žalovaný tvrdil, že ji na základě předběžného opatření z [datum] vybudoval, vede k výlučným věcem žalovaného. Žalovaný v období od [datum] do [datum] žalobkyni neuhradil ničeho za omezení jejího spoluvlastnického práva, částku 500 000 Kč, na kterou žalovaný odkazoval, uhradil za omezení jejího spoluvlastnického práva v období let [rok] a [rok]. 4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1115 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Soud prvního stupně uzavřel, že základ nároku žalobkyně je dán, neboť účastníci byli v předmětném období podílovými spoluvlastníky všech v žalobě uvedených věcí. Pokud žalovaný namítal, že sedm chat [jméno] je v jeho výlučném vlastnictví, tuto otázku vyřešil soud v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v jehož rámci byly vypořádány i tyto chaty. Žalobkyně jako spoluvlastník, který byl omezen ve svém právu na základě rozhodnutí soudu o úpravě hospodaření s danými věcmi, má právo na finanční náhradu za toto omezení. Náhradu za neužívání spoluvlastnického podílu soud prvního stupně určil tak, že zjišťoval, co by spoluvlastník při obvyklém užívání v rámci svého podílu získal (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011). Soud prvního stupně v tomto případě vyšel ze znaleckého posudku [právnická osoba], který stanovil, jakých čistých výnosů by za běžných okolností dosáhl běžný nájemce. Zohlednil tedy nejen obvyklé příjmy, ale i obvyklé výdaje, které by žalobkyně také musela vynaložit, pokud by užívala společné věci ona. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že znalecký ústav vycházel z nesprávného hodnocení vlastnictví inženýrských sítí a při stanovení výše výnosů zohlednil, že jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného. K elektrickým přípojkám soud prvního stupně uvedl, že žalovaný netvrdil, že by je vybudoval až během svého výlučného užívání, vyšel tedy z toho, že přípojky mají stejný vlastnický režim jako na ně napojené budovy, tedy že v daném období byly ve spoluvlastnictví účastníků. Pokud jde o vlastnictví odlučovače tuků, soud prvního stupně uzavřel, že byl rovněž ve spoluvlastnictví účastníků, neboť je příslušenstvím kanalizace vedené z budovy restaurace, a má tedy stejný vlastnický režim. 5. Z tohoto důvodu soud prvního stupně korigoval závěry znaleckého posudku a uplatněnou srážku ve výši 10 % přičetl zpět. Za období červenec – prosinec [rok] tedy činil podle soudu prvního stupně čistý výnos 557 280,47 Kč, za rok [rok] činil 970 227,76 Kč a za rok [rok] činil čistý výnos 906 369,76 Kč Celkem činil čistý výnos 2 433 877,99 Kč, z toho jedna polovina činí 1 216 939 Kč, což je částka představující újmu žalobkyně a tuto částku soud prvního stupně uložil žalovanému žalobkyni zaplatit, a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, dle lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu zamítl. 6. O nákladech rozhodoval soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), neboť žalobkyně sice měla ve věci pouze částečný úspěch, ale výše přiznaného plnění závisela na znaleckém posudku. Ze stejného důvodu uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů státu. 7. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, a to ohledně částky 661 741,90 Kč a ohledně počátku doby, za kterou má platit příslušenství. Žalovaný uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o spoluvlastnictví inženýrských sítí a odlučovače tuků, a tak ani s korekcí závěrů znaleckého posudku z uvedeného důvodu. Podle názoru žalovaného se soud prvního stupně nevypořádal s předloženými důkazy, a to konkrétně s usnesením soudu prvního stupně o předběžném opatření ze dne 19. 10. 2010, č. j. 3 C 269/2007-150, týkajícího se povinnosti žalobkyně strpět vybudování odlučovače tuků, a s usnesením ze dne 6. 9. 2011, č. j. 3 C 269/2007-188, na jehož základě byla žalobkyně povinna strpět vybudování kanalizační přípojky z objektů ubytovacích chatek, přičemž znění předběžného opatření nařídil žalovanému stavební úřad. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně odm