28 CO 166/2022-238 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mělníku shora uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 65 000 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části týkající se zaplacení 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ze 72 000 Kč od [datum] do [datum] a ze 7 000 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 45 090,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok III.), uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení státu ve výši 1 507,06 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a uložil žalované povinnost České republice – Okresnímu soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení státu ve výši 12 193,49 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze situace, kdy se se žalobce, osoba oprávněná hospodařit s majetkem České republiky, domáhal zaplacení 72 000 Kč s tím, že žalovaná bez právního důvodu užívá pozemky p. č. st [anonymizováno] a p. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] (dále jen pozemky), na kterých jsou umístěny stavby [adresa], bydlení, a [adresa], rodinný dům (dále jen stavby) ve vlastnictví žalované, která se takto bezdůvodně obohacuje. Výši tohoto obohacení kalkuloval žalobce jako 5 % z obvyklé ceny pozemků ve výši 480 000 Kč, tj. 24 000 Kč ročně. Zaplacení této částky požadoval žalobce za dobu tří let od data podání žaloby zpětně. 3. Žalovaná namítala, že od roku 2010 usiluje o koupi pozemků, avšak bezvýsledně, přestože vlastníku stavby na sousedním pozemku žalobce tento pozemek prodal. Žalovaná rovněž rozporovala, že by byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení žalované částky, a považovala žalobcem vyčíslenou částku za nepřiměřeně vysokou. Tvrdila, že [územní celek] pronajímá pozemky za cenu 7,50 Kč/m2/rok, a že úřední cena pronájmu půdy pro [územní celek] je stanovena vyhláškou na 7,80 Kč/m2/rok. 4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce je státním podnikem v likvidaci, jehož zřizovatelem je Ministerstvo zemědělství, a má právo hospodařit s majetkem České republiky, konkrétně i s předmětnými pozemky. Na pozemcích se nacházejí stavby ve vlastnictví žalované, mezi účastníky není ohledně užívání pozemků žalovanou uzavřena nájemní smlouva a žalovaná za jejich užívání ničeho nehradí. Dále bylo prokázáno, že žalobce zaslal žalované výzvu k zaplacení bezdůvodného obohacení datovanou [datum], jíž požadoval úhradu 72 000 Kč za dobu [datum] až [datum], výzvu zaslal na adresu [adresa], přestože žalovaná již dříve sdělila žalobci, že se zdržuje na adrese [adresa]. Mezi účastníky v minulosti probíhala neúspěšná jednání o koupi pozemků žalovanou. Obvyklá cena nájemného za užívání pozemků za období od [datum] do [datum] činí 65 000 Kč. 5. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a uzavřel, že se žalovaná užíváním pozemků ve vlastnictví státu, k nimž žalobci náleží právo hospodaření, bez právního důvodu bezdůvodně obohatila. Výši tohoto obohacení určil soud prvního stupně peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobné věci formou nájmu, kterou by byl nájemce za obvyklých okolností povinen plnit podle platné nájemní smlouvy. Za takovou částku považoval soud prvního stupně za dobu od [datum] do [datum] sumu stanovenou znaleckým posudkem ve výši 65 000 Kč. Zájem žalované o koupi pozemků hodnotil soud prvního stupně jako bezpředmětný, neboť z žádné skutečnosti nelze dovodit právo žalované na uzavření takové smlouvy, zejména za situace, kdy žalovaná nabyla stavby s vědomím, že jsou umístěny na cizím pozemku. Ve výši 7 000 Kč pak soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud prvního stupně také přiznal žalobci úroky z prodlení z částky 65 000 Kč podle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení stanovil v návaznosti na datum doručení žaloby žalované dne [datum] na den [datum] (tj. po uplynutí tří dnů), neboť žalobcem zaslaná výzva k plnění se nedostala do dispozice žalované. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a tuto přiznal v plné výši žalobci, konkrétně v částce 45 090,25 Kč, neboť rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku. Za účelně vynaložené náklady žalobce považoval soud prvního stupně 3 600 Kč za zaplacený soudní poplatek, spotřebovanou zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 5 000 Kč, odměnu advokáta podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) ve výši 3 700 Kč za jeden úkon právní služby (z předmětu sporu 65 000 Kč), a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby, sepis dalšího podání a účast na jednání ve dnech [datum], [datum] a [datum], paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč za uvedené úkony podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovní náhradu a náhradu za promeškaný čas za celkem 8 půlhodin v celkové výši 2 157,23 Kč (za cestu [datum] ve výši 752,41 Kč + náhradu za ztrátu času v rozsahu 3 půlhodin, za cestu [datum] ve výši 752,41 Kč + náhradu za ztrátu času v rozsahu 3 půlhodin, za cestu [datum] ve výši 652,41 Kč + náhradu za ztrátu času v rozsahu 2 půlhodin) a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 6 333,02 Kč. 7. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle rozsahu neúspěchu toho kterého z účastníků. Vycházel přitom z rozsahu procesního neúspěchu každého z účastníků a z celkové výše znalečného 18 700,55 Kč, které bylo co do částky 5 000 Kč proplaceno ze zálohy složené žalobcem a co do částky 13 700,55 Kč ze státních prostředků. Poměru neúspěchu žalobce 11 % odpovídá ve vztahu prostředkům hrazených ze státního rozpočtu částka 1 507,06 Kč, poměru neúspěchu žalované pak částka 12 193,49 Kč. 8. Proti výroku IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalobce. Namítal, že na záloze na znalečné zaplatil 5 000 Kč, přičemž tato částka nebyla nijak zohledněna v rozhodnutí o povinnosti účastníků platit náklady státu. Měl za to, že v návaznosti na rozsah neúspěchu toho kterého z účastníků by žalobci měla být uložena povinnost pouze k zaplacení 2 057,06 Kč (a částka 2 942,94 Kč by mu měla být vrácena), žalované pak povinnost k zaplacení částky 16 643,49 Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalobce s rozsudkem soudu prvního stupně po věcné i právní stránce souhlasil a navrhl jeho potvrzení. 9. Proti všem výrokům rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Namítala, že výše bezdůvodného obohacení nebyla stanovena správně, neboť mělo být postupováno porovnávací metodou, což soudem ustanovený znalec neučinil, brojila i proti výši znalečného. Dále namítala, že žaloba na vydání bezdůvodného obohacení neměla být vůbec podána, neboť ona se snaží o koupi pozemků a nebylo jí vyhověno, přestože její sousedce žalobce pozemek prodal. Žalovaná taktéž namítala, že se k jednání nařízenému soudem prvního stupně na den [datum] nestihla dostavit z důvodu náhlého kolapsu na cestě. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Žalovaná dále v odvolacím řízení tvrdila, že znalečné by nemělo být vyšší než 10 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty, a že si je sice vědoma toho, že by měla nějaké bezdůvodné obohacení zaplatit, avšak měla by být snížena částka za metr čtvereční, k čemuž má k dispozici nájemní smlouvu na stavební pozemek z roku 2020. 10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 odst. 2 a contr. o. s. ř.) přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř., stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná, jsou však dány důvody pro změnu nákladového výroku III. 11. Žalobce napadl odvoláním také výrok V. rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalované k náhradě nákladů státu, žalovaná napadla odvoláním také výrok II. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, kterými došlo k částečnému zamítnutí žaloby a rozhodnutí o povinnosti žalobce k náhradě nákladů státu. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku však vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Odvolání žalobce proti výroku V. a odvolání žalované proti výrokům II. a IV. rozsudku soudu prvního stupně proto odvolací soud podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl. 12. Podle § 2991 odst. 1 o