28 CO 207/2022-105 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25 210 Kč společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 333,14 Kč, s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 12 839,29 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 363,06 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 456,50 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 839,29 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 363,06 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Při svém rozhodování soud prvního stupně posuzoval tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalované poskytla částku 13 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit úrok ve výši 2 600 Kč a sazbě 19,31 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč a životní pojištění s poplatkem 360 Kč. Na tento dluh žalovaná podle žalobkyně dosud zaplatila pouze 7 200 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalované poskytla částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč a sazbě 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a životním pojištěním s poplatkem 290 Kč. Na tuto pohledávku podle žalobkyně dosud žalovaná uhradila pouze 9 290 Kč. Obě pohledávky byly žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť vycházela pouze z údajů, které jí poskytla žalovaná v zákaznických kartách, aniž by tyto údaje měla jakkoli objektivně podložené. S ohledem na uvedené posoudil obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné. Soud prvního stupně uvedl, že nároku žalobkyně nelze vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení. Žalované sice byly poskytnuty na základě neplatných smluv finanční prostředky ve výši 15 155 Kč, které přestavují bezdůvodné obohacení, ale žalovaná dosud uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 16 490 Kč, a svou povinnost vydat bezdůvodné obohacení již tedy v plném rozsahu podle soudu prvního stupně splnila. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní ohledně předání zbytku dohodnuté částky, neboť ze smlouvy plyne toliko předání částky 15 155 Kč v hotovosti. Právní jednání spočívající v započtení pohledávek první předchůdkyně žalobkyně z jiných úvěrových smluv na pohledávky žalované na čerpání úvěru z nyní projednávaných smluv, jsou podle soudu prvního stupně neplatné, neboť neplatné jsou tyto smlouvy jako celek. Započtení by podle soudu prvního stupně bylo neplatné i pro nemožnost plnění od počátku, neboť žádná z nyní projednávaných smluv o úvěru pro neplatnost nevznikla, proto nevznikla ani žádná pohledávka žalované na čerpání úvěru. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), neboť žalovaná byla ve věci úspěšná, žádné náklady jí však v řízení nevznikly. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze proti výroku I. v části, jíž nebyla žalobkyni přiznána částka 6 510 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 800 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 9 % ročně z částky 710 Kč od [datum] do zaplacení. Uvedla, že nesporuje závěry soudu prvního stupně o neplatnosti obou smluv o spotřebitelském úvěru z důvodu řádného nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Namítla však, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému zjištění, že žalované byla ze strany předchůdkyně žalobkyně poskytnuta pouze částka 15 155 Kč z titulu obou smluv. Žalovaná totiž podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti částku odpovídající rozdílu mezi poskytnutými finančními prostředky ve výši 13 000 Kč a 10 000 Kč a zbývající částkou předchozího úvěru, který byl touto smlouvou refinancován. Podle žalobkyně nemůže mít neplatnost obou smluv o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost dohody o zápočtu vzájemných peněžitých pohledávek, vtělené do obou smluv o spotřebitelském úvěru, neboť se jedná o dvě oddělitelná, samostatná právní jednání. S ohledem na uvedené žalobkyně žádala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 510 Kč spolu s příslušenstvím. 4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 6. V řízení bylo prokázáno, a odvolací soud v tomto směru vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná, že žalovaná jako vydlužitel uzavřela dne [datum] s [právnická osoba], jako zapůjčitelkou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost [právnická osoba], přenechala žalované částku 10 000 Kč; tato částka měla být předána žalované v hotovosti proti podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem za pojištění 290 Kč, celkem 17 690 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. V článku 9 smlouvy bylo dojednáno refinancování pohledávky [právnická osoba], vůči žalované ze spotřebitelského úvěru [číslo] ve výši 4 504 Kč. Žalovaná souhlasila, že po započtení jí bude v hotovosti vyplacen rozdíl ve zbývající výši 5 496 Kč. Dále žalovaná jako vydlužitel uzavřela dne [datum] s [právnická osoba], jako zapůjčitelkou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost [právnická osoba], přenechala žalované částku 13 000 Kč; tato částka měla být předána žalované v hotovosti proti podpisu smlouvy, pokud není mezi stranami dále dohodnuto jinak. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 2 600 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč a poplatkem za pojištění 360 Kč, celkem 23 760 Kč v 60 týdenních splátkách po 396 Kč. V článku 9 smlouvy bylo dojednáno refinancování pohledávky [právnická osoba], vůči žalované ze spotřebitelského úvěru [číslo] ve výši 3 341 Kč. Žalovaná souhlasila, že po započtení jí bude v hotovosti vyplacen rozdíl ve zbývající výši 9 659 Kč [právnická osoba], postoupila žalobkyni pohledávky z obou smluv se žalovanou a postoupení oznámila žalované dopisem z [datum]. 7. Odvolací soud doplnil podle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování dopisem žalobkyně ze dne [datum], jímž bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou ke splnění dluhu nejpozději do [datum]. 8. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1982 odst. 2 o. z. se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle § 1991 o. z. zákaz započtení pohledávky prohlášením jedné ze stran nebrání stranám, aby si započtení ujednaly; k ujednání o započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný, se však nepřihlíží. 9. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl,