28 CO 221/2022-204 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a nepřiznal České republice – Okresnímu soudu v Kladně náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že dne [datum] půjčila žalovanému částku [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit do [datum]. Žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, dne [datum] uznal svůj dluh včetně úroku ve výši 2,5 % měsíčně za dobu po splatnosti dluhu a zavázal se žalobkyni zaplatit celkem částku [částka] do [datum] ve splátkách po [částka] měsíčně. 3. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Uvedl, že mu žalobkyně uvedené finanční prostředky poskytla, měl za to, že mu je darovala a že se spolu později vyrovnají. Účastníci se v roce 2012 rozvedli, až do roku 2019 spolu o vyrovnání nehovořili, v roce 2019 se měl žalovaný k žalobkyni vrátit, sepsali předmanželskou smlouvu, ale ke sňatku nedošlo. Žalovaný prohlásil, že nepodepsal ani směnku, ani uznání dluhu. 4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke zjištění, že žalovaný uznal dne [datum] svůj dluh vůči žalobkyni ve výši [částka] včetně úroků ve výši [částka] za každý měsíc po splatnosti a zavázal se, že dlužnou částku ve výši [částka] zaplatí v postupných měsíčních splátkách po [částka] do konce roku 2013, počínaje únorem 2013. Ze znaleckého posudku Mgr. [jméno] [příjmení] vzal soud prvního stupně za prokázané, že sporný podpis na uznání dluhu je podpisem žalovaného. 5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Dospěl k závěru, že uznáním dluhu byla nastolena vyvratitelná právní domněnka existence závazku žalovaného a bylo na žalovaném, aby prokázal, že v době uznání dluh z půjčky netrval, což se nestalo. Žalovaný sice uvedl, že částku [částka] mu žalobkyně darovala, své tvrzení však neprokázal. Z tohoto důvodu shledal soud prvního stupně požadavek žalobkyně na zaplacení částky [částka] jako důvodný. Dále uvedl, že účastníci si dohodli úrok ve výši 2,5 % měsíčně z dlužné částky, tedy 30 % ročně, což je však úroková míra, která překračovala běžné úrokové sazby poskytované v daném období. Soud prvního stupně proto shledal důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení sjednaného úroku pouze z jeho poloviny v kapitalizované výši [částka], ve zbývajícím rozsahu její návrh zamítl. Nákladový výrok mezi účastníky odůvodnil soud mírou úspěchu žalobkyně v řízení. Pokud jde o náklady státu, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, proto stát nemá proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. 6. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že žalobou požadovaný úrok není možné hodnotit jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně má za to, že maximální přípustná výše úrokových sazeb v daném období činila 36 % ročně, to vyplývá i z občanského zákoníku z roku 1964. Tato maximální výše byla dodržena. Jednalo se o časově ohraničený úrok za pevné období, výše úroku byla stranami smluvena a žalovaný s ní souhlasil. Tuto výši úroků žalovaný ani nijak nezpochybňoval. Žalobkyně uvedla, že soud prvního stupně nesprávně odkázal na nařízení vlády, kterým se stanoví výše úroků z prodlení, dále namítla, že soud prvního stupně neprovedl žádné dokazování směřující k ponížení žalované částky, toto na jednání nezmínil a učinil tak rozhodnutí překvapivým. Navrhovala, aby odvolací soud změnil i rozhodnutí o nákladech řízení. 7. Proti rozsudku se odvolal i žalovaný, který však pouze požadoval, aby byla změněna lhůta k plnění jeho povinnosti a bylo mu umožněno splácet dluh ve splátkách. Uvedl, že v současné době není zaměstnán, pobírá invalidní důchod ve výši [částka], což doložil poštovní poukázkou. Konstatoval, že je povinen platit výživné na syna [jméno] ve výši [částka] měsíčně, cca [částka] měsíčně vynakládá na dietní stravu, neboť je diabetik, léčí se v [anonymizováno] ambulanci v [obec], kam musí pravidelně dojíždět a pohonné hmoty ho stojí [částka] měsíčně. Z uvedených důvodů žádal, aby mu bylo umožněno dluh splácet po [částka] měsíčně. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, odvolání žalovaného je důvodné zčásti. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl vyjma určené lhůty k plnění odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 9. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za dostatečná a na něž pro stručnost odkazuje, a podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování uznáním dluhu a předžalobní výzvou žalobkyně, kterou zaslala prostřednictvím svého zástupce žalovanému. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uznal dne [datum] svůj dluh vůči žalobkyni ve výši [částka] vyplývající ze smlouvy o půjčce, kterou uzavřel s žalobkyní dne [datum]. Tato půjčka měla být vrácena do [datum]. Žalovaný v uznání dluhu prohlásil, že co do důvodu a výše uznává tento svůj dluh včetně úroků [částka] za každý měsíc po splatnosti a zavázal se uhradit dlužnou částku [částka] ve splátkách po [částka] měsíčně do konce roku 2013. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím zástupce k zaplacení dlužné částky, která se podle žalobkyně skládala ze zapůjčených prostředků ve výši [částka] a pevného úroku z prodlení. Zjištěné skutečnosti jsou uvedeny přímo v textu listiny, proti jejichž pravosti a obsahové správnosti nebyly vzneseny námity. 11. Podle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 věta prvá o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 12. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 13. Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené [anonymizováno] národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů. 14. Soud prvního stupně s ohledem na vznik závazku žalovaného správně věc posuzoval podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni, v řízení neprokázal, že by dluh, který uznal, nevznikl nebo již zanikl. Vzhledem k tomu, že svou povinnost vrátit půjčené finanční prostředky žalobkyni nesplnil, soud prvního stupně uzavřel, že žaloba je v tomto rozsahu důvodná a je třeba žalovanému uložit povinnost částku [částka] žalobkyni zaplatit. Tento závěr ostatně žádný z účastníků řízení svým odvoláním nezpochybnil. Odvolací soud považuje za věcně správný i výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu v té části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně