21 CO 178/2022-292 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně č.j. 207 C 190/2021 – 220 ze dne 9. 3. 2022 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), byla ve výroku I. žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 636,21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 636,21 Kč jdoucím od 15. 12. 2020 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 100 Kč, částku 31 060,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 060,18 Kč jdoucím od 28. 1. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 927,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 927,69 Kč jdoucím od 10. 2. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 100 Kč a částku 100 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta do částky 72 000 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávek ve výši 2 400 Kč. Ve výroku III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 27. 2. 2020 uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny a plynu, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, a to do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného] Smlouva byla uzavřena na dobu 30, resp. 22 měsíců od data účinnosti smlouvy s možností automatické prolongace smlouvy, a to v kategorii Maloodběratel, resp. Podnikatel, což bylo ale doplněno informacemi pro zákazníka – spotřebitele. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému sdružené služby dodávky plynu a elektřiny a žalovaný se zavázal za toto plnění uhradit cenu podle cenových předpisů a platného ceníku žalobkyně na základě vystavených faktur, dále se zavázal hradit měsíční zálohy. V rámci smlouvy strany ve smluvních podmínkách sjednaly pro případ porušení každé jednotlivé platební povinnosti žalovaného smluvní pokutu představující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství plynu, resp. elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost a ve výši 2 000 Kč pro kategorii Maloodběratel, resp. Podnikatel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce trvání smlouvy, a to včetně případné prolongace. Dále si strany sjednaly smluvní pokutu za prodlení s úhradou ve výši 100 Kč za jednotlivá prodlení s platbami, ať již záloh, nebo vyúčtování. Smluvní pokuta 100 Kč je vázána na nezaplacení faktur, přičemž jde o pokutu za porušení jiné povinnosti, zpravidla za porušení povinnosti zaplatit včas zálohu nebo je to porušení povinnosti zaplatit včas fakturu obsahující vyúčtování. Pokud byla účtována spotřeba elektřiny za konkrétní období, musela být faktura zpravidla nahrazena opravným daňovým dokladem, kdy obchodník musí opravit tu fakturovanou spotřebu v návaznosti na to, jaká data mu poskytne distributor. Jestliže se nejprve vychází z nějakého matematického propočtu a pak je distributor oprávněn provádět odečty a také spravovat vlastní měřicí zařízení, poskytne obchodníkovi jiné údaje, pak je obchodník povinen přepracovat fakturu a nahradit jí původní vyúčtování. Proto porovnáním žalobních tvrzení a jednotlivých faktur i textu smlouvy prokázala žalobkyně, že důvodně požadovala částku za spotřebu plynu v období od 31. 7. 2020 do 18. 11. 2020 ve výši 5 636,21 Kč. Do této faktury byla současně vyúčtována 2x smluvní pokuta za dvě nezaplacené zálohy, t.j. za srpen a září 2020. Žalobkyně dopisem ze dne 22. 11. 2020 odstoupila od smlouvy a ukončila dodávku plynu do odběrného místa žalovaného z důvodu opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy a zároveň žalovanému zaslala fakturu ve výši 30 000 Kč se splatností 2. 12. 2020, ve které mu vyúčtovala smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy. Obdobně žalobkyně dopisem ze dne 20. 1. 2021 odstoupila od smlouvy a ukončila dodávku elektřiny do odběrného místa žalovaného z důvodu opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy a zároveň žalovanému zaslala fakturu ve výši 42 000 Kč se splatností 20. 1. 2021, ve které mu vyúčtovala smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy, dále požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši po 1 200 Kč z každé z uplatněných faktur (celkem 5x, z toho 3x z fakturace za spotřebu, 2x z fakturovaných smluvních pokut). Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by smluvní vztah skončil dříve, než tvrdila žalobkyně, nebo že by na svůj dluh žalobkyni cokoli zaplatil (kromě plateb, které zmiňovala žalobkyně), ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu. 3. Soud prvního stupně aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a odkázal na ust. § 50 odst. 2 energetického zákona, ust. § 1970 o.z., ust. § 2048 o.z., ust. § 433 odst. 1 o.z., ust. § 588 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Uzavřel, že mezi účastníky vznikl právní vztah ze smíšené smlouvy, uzavřené podle citovaných ustanovení energetického zákona, na který lze přiměřeně aplikovat úpravu kupní smlouvy podle ust. § 2079 a násl. o.z., jakožto nejbližšího typizovaného smluvního vztahu. Žalobkyně poskytla žalovanému plnění (elektřinu a plyn) na základě platné smlouvy ze dne 27. 2. 2020 a žalovanému vznikl závazek k zaplacení kupní ceny, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný tento závazek splnil. Za odůvodněný označil nárok na příslušenství pohledávky, neboť žalovaný se dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur dostal do prodlení s peněžitým plněním, přičemž splatnost byla stranami sjednána v obchodních podmínkách přiměřeně. Ve vztahu k nárokované smluvní pokutě ve výši 100 Kč za každé prodlení s platbou o více jak 10 dnů dospěl soud k závěru, že byla sjednána dostatečně určitě, v zákonem přípustné výši a pro případ porušení povinnosti, přičemž splatnost byla stanovena shodně jako splatnost vystaveného vyúčtování. Žalovaný se skutečně dostal do prodlení s platbou záloh za elektřinu a plyn i s platbou vyúčtované skutečné spotřeby. Protože svůj smluvní závazek nesplnil, vzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty v požadované výši a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Zamítnutí žaloby ve vztahu k nárokované smluvní pokutě ve výši 2 000 Kč za každý měsíc nerealizované spotřeby v důsledku předčasného ukončení smlouvy, celkem požadované ve výši 42 000 Kč za neodebranou elektřinu a 30 000 Kč za neodebraný plyn, odůvodnil soud prvního stupně tím, že tato smluvní pokuta byla sjednána v rozporu se zákonem a nárok v tomto směru není důvodný. Zdůraznil, že se žalovaný v právním vztahu ocitl v pozici slabší smluvní strany, a to i přesto, že vystupoval coby podnikatel, a nikoli jako spotřebitel. Konstatoval, že pojem slabší strany nelze s pojmem spotřebitele ztotožňovat, neboť se jedná o pojem širší a může ji být i osoba, která ve vztahu k podnikateli v hospodářském styku vystupuje v souvislosti s vlastním podnikáním a v tomto směru odkázal na komentářovou literaturu. Zdůraznil, že žalobkyně má oproti žalovanému silnější hospodářské postavení a v oblasti poskytování energií má významně větší zkušenosti. Disponuje finanční převahou, odborným aparátem, smlouvy zákazníkům předává již jednoznačně formulované, doplněné rozsáhlými obchodními podmínkami, které slabší strana nemá prakticky šanci měnit. Dospěl k závěru, že zneužila svého silnějšího postavení na úkor žalovaného jakožto slabší strany, ve smyslu ust. § 433 o.z. k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech mezi ní a žalovaným a že takové jednání nemůže být zákonem chráněno, s odkazem na ust. § 6 o.z. Poukázal na to, že žalobkyně je podle ust. § 5 o.z. povinna jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jejím oborem podnikání spojena, a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k její tíži. Připomněl, že pojem odborné péče v sobě zahrnuje mimo jiné i požadavek na poctivé jednání, přičemž sankcí je skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany a odkázal na ust. § 8 o.z. Uzavřel, že sjednaná smluvní pokuta představuje ve smyslu ust. § 1798 odst. 2 o.z. a ust. § 1800 odst. 2 o.z. zvláště nevýhodnou doložku ve smlouvě sjednané adhezním způsobem a je v rozporu s požadavkem přiměřenosti smluvních práv a povinností pro smluvní strany. Konstatoval, že představuje významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaného coby slabší smluvní strany, neboť je jednak sjednána v závislosti na projevu vůle žalobkyně (realizaci práva odstoupit), a jednak toto ujednání není vyváženo ve prospěch žalovaného obdobnou povinností. Upozornil na to, že ze strany žalobkyně jde ve své podstatě o sjednání jakéhosi nerovnovážného„ odstupného“ za předčasné ukončení smluvního vztahu a že je v tomto směru na žalovaného, jakožto slabší smlu