21 Co 103/2024-144 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 11 C 258/2020 – 128 ze dne 16. 1. 2024 rozhodl tak, že výrokem I. uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 29 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 050 Kč od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. jí dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 800 Kč, k rukám jejího právního zástupce, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se domáhala této částky s tím, že představuje náklady za odtah a parkovné motorového vozidla reg. zn. , SPZ, , jehož provozovatelem byl původní žalovaný , jméno FO, , nar. , datum, , trvale bytem , adresa, , který zemřel v průběhu řízení, a to dne , datum, . Usnesením prvostupňového soudu č.j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo dědictví po zemřelém potvrzeno státu, na který se hledí, jako by byl zákonným dědicem, a bylo proto rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno s , Anonymizováno, , jako nástupcem původního žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že na základě zřizovací listiny je oprávněna hlavním městem Prahou k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání. Dne , datum, provedla odtah uvedeného motorového vozidla a následně ho umístila na parkovišti, které provozuje. Poté kontaktovala provozovatele vozidla , jméno FO, , zaslala mu oznámení o odtahu vozidla a jeho umístění na odtahovém parkovišti, včetně informace o částce za odtah a ceny parkování automobilu, a zároveň ho vyzvala k úhradě částky za provedený odtah a parkovné. Tvrdila, že dlužná částka sestává z ceny odtahu ve výši 1 900 Kč a částky za parkovné, které činí 250 Kč za první až třetí den střežení a 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedení odtahu. Kromě dlužné částky 29 050 Kč dále požadovala úrok z prodlení ve výši 10% ročně ode dne , datum, do zaplacení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, z obsahu opatrovnického spisu prvostupňového soudu sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že ze strany centra , právnická osoba, byl podán podnět na přezkoumání svéprávnosti , jméno FO, s tím, že byl duševně nemocný minimálně v lednu 2018, kdy již nebyl schopen přistupovat k otázkám, týkajících se jeho právního jednání adekvátně. Dovozovala, že tedy v rozhodné době nebyl v důsledku duševní poruchy schopen samostatně právně jednat, plně si neuvědomoval následky svého jednání a nebyl schopen adekvátního jednání ve věci odtahu svého motorového vozidla.2. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami, včetně svého spisu sp. zn. , spisová značka, tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že žalobkyně je oprávněna provádět za , Anonymizováno, odtahy vozidel z komunikací na příkaz strážníků , Anonymizováno, a policistů , Anonymizováno, , včetně jejich hlídání, a rovněž zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek , Anonymizováno, za odtah a parkovné motorových vozidel. Na základě rozhodnutí strážníka , Anonymizováno, provedla žalobkyně dne , datum, úplný odtah vozidla zn. , Anonymizováno, , bez registrační značky, z , adresa, a vozidlo umístila na odstavném parkovišti v , adresa, , jehož je provozovatelem. Následnými úkony žalobkyně bylo zjištěno VIN vozidla a v Centrálním registru vozidel byl podle zjištěné reg. zn. vozidla , SPZ, -21 zjištěn jeho provozovatel , jméno FO, , , adresa, , kdy osoba s tímto jménem neprocházela evidencí , Anonymizováno, . Předmětné vozidlo bylo z parkoviště žalobce vydáno dne , datum, policejnímu orgánu, který na základě oznámení centra , právnická osoba, ze dne , datum, prověřoval okolnosti ztráty vozidla. Teprve poté, když žalobkyně od policejního orgánu zjistila správné jméno provozovatele předmětného vozidla, vyzvala ho k úhradě dlužné částky nákladů za provedený odtah vozidla a parkovné za 69 dnů v celkové výši 29 050 Kč.3. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 45 odst. 1, 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a ust. § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., když připomněl i judikaturu , Anonymizováno, , a to jeho rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a usnesení sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle ust. § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., ust. § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), ust. § 13 odst. 4 AT, ve spojení s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Pariční lhůty byly určeny podle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. a ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.4. Konstatoval, že žalobkyně je ohledně uplatněného nároku aktivně věcně legitimována, neboť se jedná o příspěvkovou organizaci, zřízenou zastupitelstvem , Anonymizováno, , mezi jejíž oprávnění spadá provádění odstraňování silničních vozidel z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, a rovněž zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek , Anonymizováno, za odtah a parkovné. Žalovanou označil za pasivně legitimovanou s tím, že předmětem odtahu bylo vozidlo, jehož provozovatel , jméno FO, v průběhu řízení zemřel a dědictví po něm bylo potvrzeno státu, který se stal nástupcem původního žalovaného. Konstatoval, že je bezvýznamné, zda u , jméno FO, byly dány důvody pro omezení jeho svéprávnosti, neboť za vzniklé náklady spojené s odtahem vozidla odpovídá. Připomněl, že z důvodu úmrtí , jméno FO, nakonec nebylo ve věci jeho svéprávnosti rozhodnuto a poté uzavřel, že ani předložené lékařské zprávy z minulého období nemohou ovlivnit závěr o jeho objektivní odpovědnosti za provedený odtah jeho vozidla.5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a předem připomínala, že bylo prokázáno, že , jméno FO, byl dne , datum, , kdy žalobkyně provedla odtah předmětného motorového vozidla, duševně nemocný. Konstatovala, že z provedených důkazů je zřejmé, že byl duševně nemocný minimálně v lednu 2018, když nebyl již v minulosti schopen adekvátně přistupovat k otázkám, týkajících se jeho právního jednání. Poukazovala na ust. § 2920 a násl. o.z. a odkazovala na rozsudek , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . Dovozovala, že chybí-li u duševně nemocného (či nezletilého) rozpoznávací či ovládací složka, zásadně jejich povinnost k náhradě škody nenastupuje, nejde-li o zcela výjimečný případ, kdy je podle ust. § 2090 odst. 2 o.z. spravedlivé, aby vzhledem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného byla deliktně nezpůsobilým osobám povinnost k náhradě přesto uložena. Soudu prvního stupně vytýkala, že zamítl její návrh na provedení důkazu výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , zástupce ředitele a právníka společnosti , právnická osoba, , přestože by jejich provedením byly ozřejměny okolností sepisu plné moci , jméno FO, , tj. z jakého důvodu a z podnětu koho se domov započal automobilem , jméno FO, zabývat a sepsal mu plnou moc. Poukazovala na to, že tento nebyl schopen vozidlo sám „obstarat“ z důvodu tělesného a zejména duševního stavu. Protože tedy nebyl v rozhodné době v důsledku duševní poruchy schopen samostatně právně jednat, plně si neuvědomoval následky svého jednání a nebyl schopen adekvátního jednání ve věci odtahu svého motorového vozidla, neboť byl stižen duševní poruchou, dovozovala, že neodpovídá za způsobenou škodu. Navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby byla žaloba zamítnuta.6. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Poukazovala na to, že žalovaná argumentovala de facto jen tím, že byl , jméno FO, duševně nemocný, ale toto tvrzení označila za účelové. Zdůrazňovala, že z obsahu spisu vyplývají okolnosti, že , jméno FO, byl příčetný minimálně ve vztahu k údržbě automobilu a starání se o něj. Připomínala, že se sám vyjádřil k podané žalobě a měsíc před odtahem vozidla dal ověřenou plnou moc pracovnici ústavu, ve kterém byl umístěn, protože nebyl sám schopen, patrně fyzicky, své vlastní auto přeparkovat. Konstatovala, že pokud by ústav jednal podle plné moci, k odtahu vozidla by nikdy nedošlo a opomenutí pracovnice ústavu nelze přičítat k tíži ani , jméno FO, ani žalobkyni. Stran zdravotního stavu , jméno FO, akcentovala, že v květnu 2019 byl proveden jeho výslech na policii, který byl zcela normální a spontánní a na policii nebylo zjištěno nic, co by naznačovalo, že by , jméno FO, nevnímal okolnosti této věci. Dovozovala, že by žalovaná mohla možná žalovat nějaký regres vůči zdravotnímu ústavu, kde byl , jméno FO, umístěn, ale že by to nemělo žádný význam ve vztahu k ní. Stran rozsudku , Anonymizováno, , na který žalovaná ve svém odvolání poukazovala, uved