21 Co 148/2024-161 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 11 C 203/2023 – 130 ze dne 31. 1. 2024, ve znění doplňujícího usnesení č.j. 11 C 203/2023 – 133 ze dne 27. 2. 2024 rozhodl tak, že výrokem I. zamítl žalobu, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 4 558 151 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, výrokem II. uznal žalobce povinným zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 227 334,80 Kč, k rukám zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a výrokem III. uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů řízení ve výši 1 769 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.2. Žalobce se domáhal této částky z titulu smluvní pokuty. Tvrdil, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu o nájmu nebytových prostor (dále jen „smlouva“), jejímž předmětem byl podnájem průmyslového objektu a manipulační plochy skládající se z pozemku parc. č. 366/1 a pozemku parc. č. st. 101, jehož součástí je budova č.p. 288 v katastrálním území , adresa, a že podnájemní vztah zanikl dne , datum, . V žalobě bylo tvrzeno, že manipulační plocha nebyla určena a kolaudována pro skladování jakéhokoliv materiálu a že o tom byla žalovaná informována v předávacím protokolu dne , datum, . Tato tam však soustavně uskladňovala palety s hořlavým materiálem, na což byla upozorněna na schůzce, konané dne , datum, , z níž existuje zápis, ve kterém je předmětná skutečnost uvedena. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná soustavně porušovala ujednání smlouvy (čl. 5 odst. 5.1) a zákonná ustanovení o požární ochraně a že v místě skladování palet došlo dne , datum, k požáru. Svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty odvozoval od smlouvy s tím, že v ní byla sjednána smluvní pokuta ve výši 8 333 Kč za každý den, ve kterém budou povinnosti žalované porušovány. Uplatnil proto nárok na smluvní pokutu za období od , datum, do , datum, tedy 547 dní, celkem tedy částku 4 558 151 Kč a žalovanou dne , datum, vyzval k jejímu zaplacení, což neučinila. Žalovaná se žalobou vyslovila nesouhlas s poukázáním na to, že u předmětné manipulační plochy není, v souladu se zápisem v katastru nemovitostí a vyhlášky č. 357/2013 Sb., nikde stanoveno, že by tato plocha nebyla určena ke skladování, když o této skutečnosti, plynoucí z kolaudačního rozhodnutí, nebyla žalobcem informována. Poukazovala na to, že ve smlouvě bylo uvedeno, že podnájemce se zavazuje využívat předmětné nemovité věci ke své podnikatelské činnosti, mimo jiné i skladování. Dovozovala, že samotný předávací protokol nemůže měnit obsah smlouvy, když navíc se jí samotný protokol jeví jako nepravý dokument. Zdůrazňovala, že nikdy nebyla vyzvána k odstranění palet písemným způsobem s tím, že zápis ze schůze ze dne , datum, není pravým dokumentem, nebyl jí podepsán a ke schůzce nedošlo. Tvrdila, že její zaměstnanec, který měl zápis ze schůzky podepsat, nebyl se zaměstnancem žalobce v předmětné době v kontaktu. Připomínala, že i kdyby byl zápis pravý, nemohl by být výzvou ve smyslu čl. 5.7 smlouvy. Poukazovala na to, že samotný zápis odkazuje na zákaz skladování v souladu se smlouvou, avšak ta takové ujednání neobsahuje. Protože se předmětné schůzky měly účastnit osoby, které nejsou statutáry účastníků řízení, nemůže se jednat o relevantní písemnou výzvu. Konstatovala, že jí žalobce nevyzval k odstranění palet ani jiným způsobem a zdůrazňovala, že podle čl. 5.7 smlouvy může uplatňovat nárok na smluvní pokutu pouze v případě, že k takové výzvě dojde a žalovaná ve stanovené přiměřené lhůtě nedostatky neodstraní. Tvrdila, že žalobce o skladování palet na manipulační ploše věděl, kdy v souvislosti s tímto skladováním požadoval vyšší nájemné. Ohledně výše nájemného mezi stranami došlo k dohodě a nárok žalobce označila za nárok, který je v rozporu s dobrými mravy, neboť se domáhá něčeho, co sám schválil.3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a výslechy svědků tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru o skutkovém stavu, uvedenému v odst. 15 odůvodnění napadeného rozsudku.4. Po právní stránce odkázal na ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ust. § 2215 odst. 1 o.z., ust. § 2302 odst. 1 o.z., ust. § 2048 odst. 1 o.z., ust. § 1724 odst. 1 o.z., ust. § 559 o.z., ust. § 574 o.z., ust. § 582 odst. 1 o.z., ust. § 586 o.z. a ust. § 8 o.z., s poukazem na jím citovanou judikaturu , Anonymizováno, a komentářovou literaturu. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) ve spojení s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., s odkazem na ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.5. Prvostupňový soud konstatoval, že účastníci řízení dne , datum, uzavřeli podnájemní smlouvu na užívání průmyslového objektu a manipulační plochy, včetně přilehlé zpevněné plochy, odstavné plochy a komunikace, sloužící k podnikání, který se žalovaná zavázala užívat ke své podnikatelské činnosti, zahrnující mj. výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, zahrnující velkoobchod a maloobchod a výrobu plastových a pryžových výrobků. Po celou dobu podnájemního vztahu, který byl ukončen ke dni , datum, , žalovaná skladovala na venkovní manipulační ploše palety s plastovým materiálem, o čemž nebylo v řízení sporu a tato skutečnost se odrazila ve výši nájemného, které bylo v prosinci 2014 sjednáno při příležitosti prodloužení smlouvy s ohledem na potřebu údržby a opravy ploch na kterých žalovaná palety skladovala. Součástí podnájemní smlouvy bylo v čl. 5.7 ujednání o smluvní pokutě, podle které bylo stanoveno, že nebude-li podnájemce plnit své povinnosti stanovené smlouvou a obecně zákonem, má nájemce právo účtovat smluvní pokutu ve výši 8 333 Kč denně, počínaje prvním dnem po uplynutí přiměřené lhůty k nápravě a lhůta měla být poskytována v písemné výzvě. Konstatoval, že si účastníci pro toto právní jednání sjednaly písemnou formu, podle níž měl žalobce písemně vyzvat žalovanou k nápravě a určit jí k tomu lhůtu. Pokud žalobce splnění této své povinnosti opíral pouze o zápis ze schůzky, uskutečněné mezi účastníky dne , datum, , tak uvedl, že je v něm pouze konstatováno, že venkovní plocha není podle smlouvy určena k jakémukoliv skladování, ale že neobsahuje výzvu k nápravě ani přiměřenou lhůtu. Zdůraznil, že vzhledem k ujednání stran a vznesené námitce relativní neplatnosti žalovanou v tomto řízení nelze k ústním výzvám přihlížet, neboť tímto způsobem nemohlo dojít ke zhojení nedostatku písemné formy. Uzavřel, že za situace, kdy žalobce nesplnil podmínky, sjednané mezi stranami ve smlouvě, týkající se uplatnění smluvní pokuty a současně po celou dobu trvání podnájemního vztahu, tj. téměř třináct let, skladování palet na venkovním prostranství toleruje bez adekvátního zásahu a současně tuto skutečnost promítne do výše nájemného za podnájem, nelze mu nárok na smluvní pokutu přiznat. Uvedl, že nelze pominout ani skutečnost, že k uplatnění smluvní pokuty došlo ze strany žalobce až v červnu 2023, tedy rok po ukončení nájemního vztahu a zároveň až poté, co v předmětném areálu vypukl požár, kdy smluvní vztah mezi účastníky trval dále za sjednaných podmínek, aniž by žalobce na žalované čehokoliv požadoval. Takový rozpor v chování žalobce označil za zneužití práva, které pak nemůže požívat ochrany.6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání a prvostupňovému soudu předně vytýkal, že příliš formalisticky posoudil, že zápis ze schůzky ze dne , datum, není písemnou výzvou, která by měla žalovanou upozornit, že porušuje ustanovení smlouvy a že je potřeba zanechat jednání, které se příčí smluvním ujednáním. Vyslovil své přesvědčení, že prostřednictvím zápisu byla splněna písemná notifikační povinnost, nutná pro uplatnění nároku na smluvní pokutu, vyžadovanou smlouvou. Dovolával se toho, že v rámci dlouhodobého smluvního vztahu mezi účastníky v rámci obchodních zvyklostí a komunikačních zvyklostí v podstatě neexistovala písemná forma v podobě doporučené poštovní zásilky, když vše probíhalo výhradně ústní formou a formou emailů. Poukazoval na to, že zápisu ze schůzky je zřejmá vůle stran, kterou je upozornění žalované, že neoprávněně skladuje hořlavé palety na manipulační ploše, která k tomu není určena. Dovozoval, že za situace, kdy je zachována písemná forma upozornění žalované, je z tohoto zcela znatelná jeho pohnutka a smysl podepsaného zápisu je taktéž srozumitelný, by bylo přepjatě formalistické nepovažovat zápis za výzvu ve smyslu čl. 5.7 smlouvy. Připomínal zásadu, že na právní jednání má být pohlíženo spíše jako na platné, než neplatné. Odvolatel ve svém odv