22 Co 122/2024-105 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 41 224,83 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 504,51 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 623,43 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 589,34 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne 3. 11. 2021, neboť z předložených listinných důkazů nelze dovodit podpis tohoto právního jednání žalovaným. Přitom přímo ze smlouvy o úvěru vyplývá, že byla uzavřena elektronicky prostřednictvím služby , jméno FO, . Žalovaný měl na základě smlouvy o bankovních produktech a službách zřízenou službu , jméno FO, , do které měl zabezpečený přístup. Žalovaný se mohl do ní přihlásit biometrikou (Fingerprint, TouchID a FaceID) na registrovaném zařízení s aplikací , jméno FO, . Návrh smlouvy o úvěru se žalovanému zobrazil v jeho , jméno FO, po schválení žádosti o úvěr, v aplikaci byly k dispozici také předsmluvní informace a žalovaný smlouvu o úvěru podepsal biometrikou - Fingerprint, TouchID a FaceID ve , jméno FO, . Ty jsou jedinečným identifikátorem podepisující se osoby. Smlouva tak byla podepsána v souladu s § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, rozlišuje dvě základní varianty podpisu, a to zaručený elektronický podpis a prostý elektronický podpis. Zaručený elektronický podpis má účinky ověřeného vlastnoručního podpisu, prostý elektronický podpis pouze obyčejného podpisu. Prostým elektronickým podpisem může být oskenovaný vlastnoruční podpis, specifický PIN kód nebo jméno a příjmení napsané pod textem e-mailu nebo jiná data označující původce elektronického dokumentu. Z článku VI. bodu 8. smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný vyjádřil svůj souhlas se smlouvou pomocí elektronického podpisu podle § 561 o. z., ze smlouvy je patrné také ID podpisu , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., tel. číslo, .1. Smlouvu podepsal nejdřív žalovaný, pak žalobkyně a poté byla žalovanému doručena do , jméno FO, na trvalém nosiči dat. Podle bodu 16. všeobecných produktových podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, se za platný elektronický podpis považuje také podpis učiněný pomocí Sign Padu nebo jiného obdobného zařízení pro snímání vlastnoručního podpisu. Použitý elektronický podpis je tak plně dostačujícím prostředkem umožňujícím identifikaci žalovaného, neboť byly využity údaje, které náležely výlučně žalovanému. Certifikát podpisu lze přitom zobrazit v, Anonymizováno, pravé liště vybraného dokumentu otevřeného v programu Adobe Acrobat Reader pod ikonou podpisu. U každého z podepsaných dokumentů jsou podrobnosti certifikátu uloženy v podsložce Podrobnosti podpisu. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru také řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, což podrobně popsala již v řízení před soudem prvního stupně ve vyjádření z 2. 2. 2024. Má za to, že splnila povinnosti stanovené jí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud by odvolací soud tento názor nesdílel, měl by vycházet z § 2991 a násl. o. z. o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně předložila důkazy, podle kterých byla žalovanému (jeho věřitelům) vyplacena částka ve výši 22 399,78 Kč a částka 20 198,99 Kč za účelem úhrady jeho závazků vůči společnosti , právnická osoba, . a společnosti , právnická osoba, ., kdy tyto finanční prostředky byly oběma společnostem zaslány dne 3. 11. 2021. Částka 401,23 Kč jako rozdíl celkového úvěru 43 000 Kč a částek vyplacených za účelem úhrady závazků žalovaného pak byla žalovanému vyplacena na jeho účet. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 11 816,36 Kč. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, podle kterého pro závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru nepostačuje pouhé zjištění, že poskytovatel úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, ale také skutečnost, že spotřebitel nebyl schopen tento úvěr splácet a existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně v řízení prokázala uzavření úvěrové smlouvy, poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši 43 000 Kč i řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 písm. a) o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 3. 1. 2024 domáhala zaplacení částky 41 224,83 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 504,51 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 623,43 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 589,34 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena dne 3. 11. 2021 smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 43 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 974,05 Kč spolu s úrokem ve výši 14 % ročně a poplatky za sjednané služby. Součástí splátky byla také úhrada pojistného ve výši 88 Kč měsíčně. Dále se žalovaný zavázal hradit poplatky za zaslání upomínky, případně předčasné ukončení smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlením se splácením poskytnuté částky, žalobkyně dopisem ze dne 2. 5. 2023 úvěr zesplatnila a žádala jeho okamžitou úhradu. Žalovaný zaplatil na úvěr pouze částku 11 816,36 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 38 084,83 Kč, kapitalizovaného úroku z jistiny do zesplatnění pohledávky ve výši 2 504,51 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 3 623,43 Kč za období od 3. 5. 2023 do 13. 12. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 589,34 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení, poplatků v celkové výši 3 140 Kč za odeslané upomínky (4x po 600 Kč), za prohlášení úvěru za splatný (výši 300 Kč) a za pojištění úvěru (5x 88 Kč).6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.7. K nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil, soud prvního stupně proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.8. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že dne 14. 12. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu, předtím ho k zaplacení dluhu vyzývala přímo žalobkyně upomínkami ze dne 12. 1. 2023, 23. 2. 2023 a 10. 4. 2023. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem částku 11 816,36 Kč. Podle výpisu z běžného účtu žalovaného činil roční kreditní obrat na jeho účtu ke dni 27. 10. 2021 částku 760 233,5 Kč a roční debetní obrat 760 287,84 Kč. V říjnu 2021 byly žalovanému připsány na jeho účet částky 3 000 Kč a 4 400 Kč od společnosti , právnická osoba, , částky 2 100 Kč, 2 000 Kč, 21 000 Kč a 3 100 Kč od společnosti , právnická osoba, . Žalovaný žádal také o zápůjčku od společnosti , právnická osoba, Dne 3. 11. 2021 byla žalovanému žalobkyní vyplacena částka 401,23 Kč. Z listiny nazvané smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, není zřejmé, že by byla podepsána žalovaným, neboť chybí jeho podpis.9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle § 2395, § 2991 a násl. o. z. a § 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, nebo že by žalovanému poskytla finanční prostředky nad rámec částky 401,23 Kč, přičemž soud prvního stupně ji z důvodu její neomluvené neúčasti na jednání nemohl poučit podle § 118a o. s. ř. o jejím důkazním břemenu (zejména o prokázání poskytnutí částek 22 399,78 Kč a 20 198,99 Kč, které měly být podle smlouvy o úvěru vyplaceny na účty věřitelů žalovaného). Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem částku 11 816,36 Kč. V řízení tak nebylo prokázáno obohacení na straně žalovaného ani úbytek na straně žalobkyně. I v případě, že by bylo prokázáno uzavření smlouvy, byla by taková smlouva absolutně neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť z běžného účtu žalovaného vyplývá, že jeho výdaje převyšují jeho příjmy a že se průběžně zadlužuje u různých věřitelů.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.11. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, vyvodil z něho však nesprávné závěry, pokud jde o poskytnutí žalované částky právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému.12. Odvolací soud zopakoval důkaz výpisem z běžného účtu žalovaného č. , ano