22 Co 187/2024-80 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví ve spojení s usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 29 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 13. 3. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části o zaplacení 108 829,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 60 206,70 Kč od 15. 12. 2022 do 12. 3. 2024, a dále z částky 31 206,70 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,43 % ročně z částky 30 404,10 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 10 231,54 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 19 571,06 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému na účet Okresního soudu v Nymburce náhradu nákladu řízení ve výši 12 548,18 Kč, do tří dnů od právní moci samostatného usnesení ze dne 13. 8. 2024, č. j. 5 C 265/2023-63, kterým byla výše nákladů řízení žalovaného určena (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku I. v části nároku na zaplacení částky 4 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 13. 3. 2024 do zaplacení a nákladovému výroku III. ve znění usnesení ze dne 13. 8. 2024, č. j. 5 C 265/2023-63, podal žalovaný včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně sice dospěl k správnému závěru o neplatnosti všech úvěrových smluv uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovaným, v důsledku čehož má žalobkyně nárok pouze na bezdůvodné obohacení, v přiznané částce však nesprávně nezohlednil veškeré platby žalovaného hrazené na jednotlivé úvěry. Soud prvního stupně také pochybil, pokud nepřihlédl k námitce započtení částky 4 100 Kč proti nároku žalobkyně, vznesené žalovaným v podání ze dne 27. 3. 2024. Soud prvního stupně zápočet odmítl s tím, že jednotlivé platby žalovaného byly určeny na úhradu konkrétních závazků, nelze je proto započítávat na jiný závazek. Žalovaný se s tímto názorem soudu prvního stupně neztotožňuje. Podle smlouvy o zápůjčce č. , anonymizováno, ze dne 11. 8. 2019 byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši 40 000 Kč a žalovaný zaplatil na tento závazek částku 44 100 Kč, jistinu tak přeplatil o 4 100 Kč. Podle úvěrové smlouvy č. , anonymizováno, ze dne 18. 1. 2020 byla poskytnuta žalovanému jistina 15 000 Kč, na kterou zaplatil 11 000 Kč, nedoplatek tak činil 4 000 Kč a podle úvěrové smlouvy č. , anonymizováno, ze dne 22. 7. 2020 byla poskytnuta jistina 32 000 Kč a splaceno bylo pouze 7 000 Kč, nedoplatek tak činil 25 000 Kč. Při započtení přeplatku z první smlouvy o zápůjčce č. , anonymizováno, ve výši 4 000 Kč na jistinu dluhu druhé smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, by byl i druhý úvěr splacen. O částku 100 Kč pak měla být snížena jistina třetího úvěru č. , anonymizováno, . Zbývající dluh žalovaného tak činí pouze částku 24 900 Kč. Soud prvního stupně svým postupem nerespektoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit pouze nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení je nutno interpretovat tak, že jakákoliv částka zaplacená nad rámec nesplacené jistiny z absolutně neplatné úvěrové smlouvy poskytovateli úvěru nepřísluší a spotřebitel má právo na její vrácení z titulu bezdůvodného obohacení. Podle názoru žalovaného tak ani identifikace plateb jednotlivých splátek na konkrétní absolutně neplatný spotřebitelský úvěr nemůže bránit nároku na její vrácení ani možnosti takto vzniklý přeplatek jistiny započítat na jiný závazek spotřebitele. Částku 4 100 Kč přitom žalovaný navíc i v rámci procesní obrany započetl na další žalobní nároky, nedoplatky jistiny dalších dvou úvěrů. Soud prvního stupně tak měl žalobu i v této části zamítnout. S ohledem na důvody odvolání do výroku ve věci samé měl soud prvního stupně vycházet z jiného poměru procesního úspěchu žalovaného a přiznat mu náhradu nákladů řízení v rozsahu 64 %. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu i pro částku 4 100 Kč s příslušenstvím zamítne, přizná žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 64 % jeho nákladů i náhradu nákladů odvolacího řízení.3. Žalobkyně se v rámci vyjádření k odvolání žalovaného zcela ztotožnila s rozsudkem soudu prvního stupně. Poukázala na to, že žalovaný uvádí stejné argumenty jako v řízení před soudem prvního stupně, z jeho strany se tak jedná o neúčelně vynaložené náklady. Soud prvního stupně také správně nepřihlédl k nepřípustnému zápočtu žalovaného. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta první o. s. ř. v napadené části výroku I. a ve výroku III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné částečně.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu prvního stupně dne 29. 6. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částek uvedených v bodě 1. tohoto rozsudku s tvrzením, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , dne 11. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce č. , anonymizováno, , na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč, Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet v 24 měsíčních splátkách po 3 400 Kč, spolu s poplatkem ve výši 41 587 Kč, představujícím součet kapitalizovaných úroků ze zapůjčených peněžních prostředků s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Žalovaný na tento závazek uhradil částku 44 100 Kč a dluží žalobkyni částku 35 016 Kč, kapitalizované úroky ve výši 7 725,13, Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 2 713,45 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny za stejné období. Dále byla dne 18. 1. 2020 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč. Tu se žalovaný zavázal hradit v 18 měsíčních splátkách po 1 517 Kč spolu s poplatkem ve výši 12 297 Kč, představujícím součet kapitalizovaných úroků v úrokové sazbě 24,57 % ročně a poplatku za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka. Žalovaný na tento závazek uhradil částku 11 000 Kč a žalobkyni dluží částku 16 297 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 589,28 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 418,56 Kč, úroky ve výši 24,57 % ročně a úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně, oboje z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení. Konečně žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 22. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na základě které mu byla poskytnuta částka 32 000 Kč. Žalovaný se ji zavázal splácet v 21 měsíčních splátkách po 3 382 Kč spolu s poplatkem ve výši 39 013 Kč, představujícím kapitalizované úroky ve výši 23,43 % ročně z jistiny, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 662 Kč. Na tento dluh žalovaný uhradil celkem částku 7 000 Kč. Před uzavřením jednotlivých smluv právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zejména vyhodnocením informací od žalovaného a jím předložených dokladů o rodinných, majetkových, pracovních a dalších poměrech (výplatních pásek, pracovní a nájemní smlouvy). Žalovaný sám potvrdil pravdivost jím poskytnutých údajů. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, tak žalovaný měl podle zákona o spotřebitelském úvěru v tříleté lhůtě namítnout neplatnost smlouvy, což neučinil.6. Žalovaný, zastoupený opatrovníkem z důvodu neznámého pobytu, s návrhem nesouhlasil, namítal neplatnost úvěrových smluv podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), pro porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením jednotlivých smluv. Mezi majetkovými údaji, které žalovaný uvedl v zákaznických kartách v souvislosti s uzavíráním jednotlivých smluv, existovaly rozpory. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zkoumala příjmy žalovaného, ale ověřila pouze jejich část. Žalovaným deklarované výdaje ve výši 5 000 Kč by nestačily ani k pokrytí nájemního bydlení a už vůbec by nedostačovaly k výživě tří vyživovaných osob. Porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost všech smluv, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Žalobkyně tak má nárok pouze na jistinu, kterou poskytla, a to po započten