23 Co 134/2024-256 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyni byla žalovanou dne 28. 4. 2023 doručena listina z téhož dne označená jako „Výpověď“ (kterou žalobkyně odmítla převzít), v níž žalovaná žalobkyni oznámila, že s ní rozvazuje pracovní poměr s odkazem na ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce. Celkem bylo ve výpovědi skutkově vymezeno 11 skutků (devět označených číslicemi 1 až 9 + dva bez tohoto označení), v nichž žalovaná shledávala naplnění uvedeného výpovědního důvodu:1. Při výskytu infekční nemoci ve škole o této skutečnosti neinformovala vedení školy, neinformovala pracovnici údržby a nevydala žádný pokyn k zamezení šíření infekční choroby v prostorách mateřské školy;2. Dne 2. 1. 2023 telefonicky informovala paní , jméno FO, o výsledcích kontroly KHS (Krajské hygienické stanice, v dalším textu jen „KHS“) v prostorách školy, přičemž uvedla lživé údaje s cílem očernit provozní zaměstnankyni paní , jméno FO, , kdy uvedla údaje, které jsou v rozporu se zápisem KHS;3. Rodičům poskytla lživé informace o paní , jméno FO, , především že je na dovolené, na kterou nemá nárok, a kterou jí pan ředitel proplatí, ačkoliv věděla, že paní , jméno FO, je na OČR s nemocným synem;4. , právnická osoba, od žalobkyně získali informace, že ředitel , adresa, přikázal přijímat děti učitelek i když jsou nemocné, a že ředitel zakázal dávat dětem odklady nebo že zakázal ve školce topit;5. Před rodiči snižuje kvalifikaci svých spolupracovnic, kdy se o asistentce paní , jméno FO, pohrdlivě vyjádřila, že má „jenom maturitu“ a o učitelce slečně Zemancové, že je to „jenom servírka“ a vyzvala rodiče k podání podnětu na inspektorát práce a prošetření údajné nekvalifikovanosti svých kolegyň;6. Do vnitřních prostor školky bez vědomí ředitele školy vpustila rodiče – paní , jméno FO, a paní , jméno FO, – kterým ukazovala místa, kde byly nedostatky v úklidu a společně s učitelkou paní , jméno FO, rodičům poskytla fotodokumentaci s plísní v rohu místnosti, přestože jí bylo známo, že „výskyt plísně v mateřské škole je dlouhodobý problém, který se řeší společně s obcí“;7. Dne , datum, se nevhodně chovala v šatně MŠ, kdy před přítomnými rodiči ostře, až nepříjemně arogantně křičela na svou nadřízenou paní , jméno FO, , že jí děti ve třídě dělají „bordel“ a že si je má zklidnit;8. Dne 22. 3. 2023 nezapsala docházku dětí do třídní knihy;9. Dne 28. 3. 2023 v prostorách jídelny MŠ zkonzumovat oběd, který údajně neměla objednaný, a tudíž ani uhrazený, a tento oběd zkonzumovala před dětmi, které na svůj oběd stále čekaly;Rozdávala dětem sáčky s bílým krystalickým cukrem, což je nepřijatelné jednání, které není v souladu s výživovými normami;V pracovní době, ve dnech , datum, kdy se měla věnovat pedagogické činnosti s dětmi, se věnovala úklidu, který dočasně vykonávala na základě Dohody o provedení práce.2. Žalobkyně se žalobou domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru u žalované ze dne 4. 5. 2023 pro opakované méně závažné porušení pracovních povinností. Nesouhlasila s jednotlivými ve výpovědi vytýkanými skutky s tím, že žádný nedosahuje ani minimální intenzity porušení pracovních povinností, a u některých z uvedených důvodů není naplněna podmínka konkrétnosti a identifikovatelnosti vytýkaného jednání.3. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“ shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) určil, že „rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované výpovědí ze dne 28. 4. 2023 dle § 22 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb. v platném znění, zákoník práce, je neplatné“ (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 49 432 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.) a ve stejné lhůtě žalované uložil zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi na nákladech řízení státu 1 580 Kč (výrok III.).4. Soud prvního stupně poté, co shledal, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, konstatoval, že v případě ve výpovědi z pracovního poměru žalobkyni vytýkaného skutku, označovaného číslem 8, je mezi účastníky nesporné, že se ho žalobkyně nedopustila. Dále po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že skutky označované čísly 3 – 6 „pro svou časovou neurčitost nesplňují základní náležitosti výpovědního důvodu“ a žalovaná navíc „tato provinění v řízení neprokázala“; v případě skutku označovaného číslem 1 „v řízení nebylo prokázáno tvrzené provinění žalobkyně“; v případě skutku označovaného číslem 2 shledal „pravdivost tohoto tvrzeného porušení pracovních povinností žalovanou za neprokázanou, respektive i za de facto nelogickou“; v případě skutku označovaného číslem 7 konstatoval, že „v řízení bylo pouze prokázáno, že došlo k situaci, kdy žalobkyně požádala paní , jméno FO, o zklidnění dětí, které byly pod jejím dozorem“ a současně vzal za prokázané, že „chování žalobkyně vůči její nadřízené nebylo vhodné“, žalobkyně „skutečně nejednala vůči paní , jméno FO, profesionálně, její ″upozornění″ nebylo adekvátní“ a tento skutek soud vyhodnotil jako prokázané porušení pracovních povinností; v případě skutku označovaného číslem 9 vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně v převážné většině nehradila obědy přivážené třetí osobou, naproti tomu nebylo prokázáno „tvrzené provinění žalobkyně“, že žalobkyně označeného dne zkonzumovala oběd předtím, než byl oběd vydán přítomným dětem, a to na jejich úkor. Konstatoval, že „z provedeného dotazování je zjevné, že žalobkyně si byla vědoma, že zkonzumované obědy je povinna zaměstnavateli uhradit, a také, že je povinna předem tyto obědy objednat“, a tudíž lze „zčásti považovat dané provinění žalobkyně za prokázané“, současně však poukázal na to, že nebylo prokázáno, „že by žalobkyně daného dne , datum, , a ani v jiných dnech, postupovala při odebrání oběda a jeho konzumaci k možné újmě dětí školky a školy“, a tak celkově soud prvního stupně vyhodnotil „toto tvrzené porušení pracovních jako nedůvodné, neprokázané“. Dále se soud prvního stupně zabýval skutky, které nebyly ve výpovědi označeny žádným číslem, kdy v případě rozdávání dětem sáčků s bílým krystalickým cukrem vzal za „jednoznačně“ prokázané, že se „jednalo o zcela výjimečný krok, kdy předmětný cukr nebyl ani majetkem žalované, ale žalobkyně a její kolegyně“ a uzavřel, že s ohledem na okolnosti, za nichž se tak stalo „nelze považovat daný krok žalobkyně za porušení pracovní kázně“. Naproti tomu v prokázaném a žalobkyní nepopíraném skutku, že se v pracovní době, kdy se měla věnovat pedagogické činnosti s dětmi, věnovala úklidu, který dočasně souběžně s pracovním poměrem vykonávala na základě dohody o provedení práce shledal porušení pracovních povinností žalobkyně, když nepřijal její vysvětlení a omluvu, že si opakovaně ,,neuvědomila‘‘, kdy jí končí pracovní doba. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná neprokázala, že by se žalobkyně v uvedeném období dopustila nejméně tří porušení pracovní kázně, která nedosahují intenzity zvlášť hrubého nebo závažného porušení pracovních povinností, a mezi nimiž je přiměřená časová souvislost.5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně, že přestože převážnou většinu navržených důkazů provedl, nedostatečně a chybně je vyhodnotil a dospěl k nesprávným závěrům, přičemž nedostatečně vysvětlil, zda a jaká zjištění z některých provedených důkazů učinil a proč na jejich základě nevzal tvrzení žalované za prokázaná. Výslovně pak vytýkal závěr o nevěrohodnosti svědků , jméno FO, a , jméno FO, , ač oba na výslovný dotaz soudu konstatovali, že proti žalobkyni nechovají žádnou zášť. Vytýkala soudu prvního stupně rozporuplnost hodnocení výpovědního důvodu č. 9, kde soud dospěl k názoru, že toto tvrzené porušení pracovních povinností hodnotí jako nedůvodné a neprokázané, neboť nebylo žalovanou prokázáno, že by žalobkyně daného dne , datum, postupovala k možné újmě dětí školky, ač má současně za prokázané, že žalobkyně v převážné většině nehradila obědy, které konzumovala, a to přesto, že si byla zjevně vědoma své povinnosti obědy si předem objednat a tyto zaměstnavateli řádně uhradit. Žalovaná poukazovala na to, že povinnost předem objednat hradit obědy vyplývá mimo jiné z vnitřního řádu školní jídelny, který je závazný pro všechny osoby, které se v jídelně stravují, dále ze směrnice FKSP a předložených dokladů ohledně úhrady obědů konzumovaných zaměstnanci žalované. Podle žalované, skutečnost, zda mohlo v důsledku jednání žalobkyně dojít k možné újmě dětí školky, je tedy pouze dokreslující pro hodnocení míry závažnosti porušení, avšak není určující pro posouzení, zda se jedná o porušení pracovních povinností či nikoli. Dále namítala, že u výpovědního důvodu č. 7, a dalšího porušení shledávaného v rozdávání krystalického cukru dětem se soud prvního stupně uchýlil spíše k morálnímu hodnocení situace než právnímu hodnocení, zda došlo k porušení pracovních povinností či nikoli. Poukazovala na to, že rozdávání sáčků s krystalickým cukrem s tím, že si ho děti odnesou domů, proběhlo naprosto nest