23 Co 173/2024-115 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 5. 2024, č. j. 14 C 1/2023 – 89, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 640 Kč s 15 % úrokem z prodlení z této částky od 20. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu do částky 17 360 Kč s 15 % úrokem z prodlení z této částky od 20. 12. 2022 do zaplacení. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem IV. stanovil žalobkyni povinnost zaplatit České republice do pokladny soudu prvního stupně náklady státu v rozsahu 98 % těchto nákladů ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení bezdůvodného obohacení, spočívajícího v tom, že žalovaný užívá celou nemovitost zapsanou na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , jejímž vlastníkem je pouze v rozsahu 1/6 spoluvlastnického podílu (žalobkyně v rozsahu 5/6 spoluvlastnického podílu) s tím, že po soudem připuštěných úpravách žaloby (z původně uplatněného nároku ve výši 135 000 Kč bylo pro zpětvzetí žaloby do částky 115 000 kč řízení zastaveno) požadovala bezdůvodné obohacení za dobu 20 měsíců (od dubna 2021 do 31. 12. 2022) po 1000 Kč měsíčně, tj. 20 000 Kč. Soud prvního stupně shledal nárok žalobkyně důvodným za stavu, kdy od dubna 2021 je žalobkyně spoluvlastnicí 5/12 předmětných nemovitostí, od června 2022 pak 10/12 a žalovaný, který je vlastníkem spoluvlastnického podílu v rozsahu 1/6, užívá nemovitost v plném rozsahu. Bezdůvodné obohacení vzniklo dle závěru soudu prvního stupně žalovanému až od září 2022, kdy byl dopisem z 25. 8. 2022 žalobkyní vyzván k zpřístupnění nemovitosti a umožnění žalobkyni užívat její spoluvlastnický podíl. Při určení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud prvního stupně ze zprávy realitní kanceláře o výši případného nájemného (s přihlédnutím ke stavu domu, který je v havarijním stavu, bez elektřiny, bez možnosti vytápění, bez tekoucí vody) stanovené ve výši 4 000 Kč měsíčně. Z takto určené výše nájemného činí dle soudu prvního stupně částka odpovídající podílu žalovaného 660 Kč měsíčně a za dobu od září 2022 do 31. 12. 2022 činí celková výše bezdůvodného obohacení 2 640 Kč. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto za stavu, kdy v řízení v převážné míře úspěšnějšímu žalovanému dle soudu prvního stupně náklady řízení nevznikly. Náklady řízení za právní zastoupení soudem ustanoveného advokáta žalovanému posoudil soud prvního stupně jako náklady řízení státu a žalobkyni stanovil povinnost k úhradě těchto nákladů v poměru jejího neúspěchu ve věci.2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, a to proti části zamítavého výroku II., do částky 10 692 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Soudu prvního stupně vytýkala, že při stanovení výše bezdůvodného obohacení žalovaného vyšel nesprávně z výše jeho spoluvlastnického podílu (1/6) namísto výše spoluvlastnického podílu žalobkyně (5/6), v jehož rozsahu mu při užívání celé nemovitosti bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně vzniklo. Pokud tedy soud prvního stupně vycházel z výše nájemného 4 000 Kč měsíčně, stanovené realitní kanceláří, výše bezdůvodného obohacení žalovaného činí měsíčně částku 3 333 Kč (rovnající se výši spoluvlastnického podílu ve výši 5/6). Pokud soud prvního stupně shledal bezdůvodné obohacení žalovaného za dobu čtyř měsíců, při takto stanovené výši by měla mít žalobkyně nárok na částku 13 332 Kč. Vzhledem k již soudem prvního stupně přiznané částce 2 640 Kč požadovala vyhovění žalobě i v rozsahu částky 10 692 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení. Pokud jde o vznik bezdůvodného obohacení, poukazovala žalobkyně na to, že výzva většinového spoluvlastníka k umožnění užívání není pro jeho vznik potřebná. Nesouhlasila ani s nepřiznáním náhrady nákladů řízení žalobkyni v plném rozsahu, kdy soud měl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Navrhla tedy, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části výroku II. změnil a žalobě vyhověl v dalším rozsahu, a to do částky 10 692 Kč.3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, kdy zdůraznil, že částka 4 000 Kč měsíčně, ze které soud prvního stupně jako tržního nájemného při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel, neodpovídá faktickému stavu nemovitosti. Poukázal na to, že se jedná o nemovitost v havarijním stavu, bez elektrické energie, která byla odpojena již v roce 1997. Nemovitost je nevytápěná, vlhká, bez zavedené vody. Pro většinu osob je tedy neobyvatelná. I když soud prvního stupně nesprávně počítal bezdůvodné obohacení z 1/6 a nikoliv z 5/6 tvrzeného nadužívání spoluvlastnického podílu, žalovaný především namítá nesprávně stanovenou výši tržního měsíčního nájemného ve výši 4 000 Kč měsíčně. I přes chybný výpočet soudu prvního stupně byl žalovaný ochoten akceptovat částku 2 640 Kč a z tohoto důvodu se proti rozsudku soudu prvního stupně neodvolal. Nesouhlasil ani s námitkou žalobkyně, pokud jde o rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, když poukázal na převážný neúspěch žalobkyně (vzhledem ke zpětvzetí žaloby v rozsahu 115 000 Kč). Za tohoto stavu, kdy i ona sama připouští částečný neúspěch ve věci nemůže mít právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil.4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.5. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden ve výroku I., kterým bylo žalobě vyhověno v částce 2 640 Kč a v části výroku II., kterým byla žaloba zamítnuta do částky 6 668 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky. V tomto rozsahu tedy rozsudek soudu prvního stupně nabyl samostatně právní moci. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byla část zamítavého výroku II., pokud jím byla žaloba zamítnuta do částky 10 692 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky a nákladové výroky III. a IV.6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z těchto skutkových zjištění: Žalovaný je spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , a to v rozsahu 1/6 spoluvlastnického podílu, které však užívá v plném rozsahu. Žalobkyně je spoluvlastnicí předmětné nemovitosti od dubna 2021 v rozsahu 5/12 (na základě kupní smlouvy uzavřené dne 25. 2. 2021 mezi žalobkyní, jako kupující a , jméno FO, , jako prodávající) a od června 2022 v rozsahu dalších 5/12 předmětných nemovitostí (na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní, jako kupující a , jméno FO, , jako prodávající dne 19. 5. 2022). Dopisem z 25. 8. 2022 žalobkyně žalovaného vyzvala ke zpřístupnění nemovitostí a umožnění užívání žalobkyní v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu. Nemovitost je v havarijním stavu, bez elektřiny, bez možnosti vytápění, bez tekoucí vody, se suchou toaletou nacházející se mimo dům. S přihlédnutím ke stavu nemovitosti bylo tržní nájemné realitní kanceláří , Anonymizováno, stanoveno ve výši 4 000 Kč měsíčně.7. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil.8. Soud prvního stupně právně věc posoudil podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že za stavu, kdy žalovaný jako spoluvlastník předmětné nemovitosti v rozsahu 1/6 spoluvlastnického podílu, užíval nemovitost v celém rozsahu, se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, která je spoluvlastnicí nemovitosti v rozsahu 5/6 (respektive 5/12 od 10. 3. 2021 do 27. 5. 2022), neboť užíval společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu. V řízení nebylo prokázáno (žalovaný to ani netvrdil), že by v takovém rozsahu užíval nemovitost na základě některého z právních důvodů, kterým může být například dohoda spoluvlastníků, účinné rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo rozhodnutí soudu o úpravě poměrů spoluvlastníků. Vztah z bezdůvodného obohacení je zákonem i konstantní judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu chápán jako objektivní a jeho vznik tedy nemůže být založen na subjektivních okolnostech. Za tohoto stavu se tedy odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení až v závislosti na výzvě žalobkyně k zpřístupnění předmětné nemovitosti. Žalobkyně má tedy nárok na vydání