23 Co 190/2024-170 — Krajský soud v Praze

1. Žalobci se žalobou domáhali určení svého vlastnického práva ve společném jmění manželů k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, s tím, že nemovitosti nabyli do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy uzavřené dne , datum, . Následně, při uzavírání kupní smlouvy mezi účastníky dne , datum, žalovaný zneužil svého postavení a uvedl žalobce v omyl, což má za následek relativní neplatnost smlouvy. Dále tvrdili svůj naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva s poukazem na rozpor mezi zápisem v katastru nemovitostí a skutečným právním stavem.2. Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) žalobu „na určení vlastnického práva žalobců k nemovitostem – pozemku p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rod. dům a pozemku p. č. , Anonymizováno, , vše v k. ú. a obci , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, “, zamítl (výrok I.) a uložil žalobcům zaplatit žalované společně a nerozdílně na nákladech řízení 13 715 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného (výrok II.).3. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobci v žalobě sice „vylíčili alespoň takové skutečnosti, aby vymezili předmět řízení po skutkové stránce“, avšak „neuvedli dostatečná tvrzení týkající se vylíčení všech rozhodných skutečností tak, aby unesli břemeno tvrzení, a nedoložili, případně nenavrhli, relevantní důkazy“. Poukázal na to, že poté, co neakceptoval žádost žalobců o odročení ústního jednání, se tito bez omluvy k ústnímu jednání, konanému dne 18. 4. 2024, nedostavili, a nemohli být proto soudem poučeni k doplnění skutkových tvrzení, případně k navržení důkazů v tom směru, „jaký byl úmysl a vůle obou smluvních stran při uzavírání kupní smlouvy ze dne , datum, , že při uzavírání kupní smlouvy jednali v omylu, jakého konkrétního jednání se žalovaný dopustil, a to v přímém či nepřímém úmyslu, aby u žalobců vyvolal lstí omyl, nebo v čem omyl žalobců spočíval a z jakých okolností dovozují, že je omluvitelný, kdy se o něm dozvěděli apod., nebo v jakých konkrétních skutečnostech spatřují nevýhodné podmínky ve smluvním vztahu z kupní smlouvy uzavřené s žalovaným, na základě jakých konkrétních skutečností mají na požadovaném určení vlastnického práva konkrétní naléhavý právní zájem“. Neúplnost skutkových tvrzení pak vedla k tomu, že soud prvního stupně žalobu zamítl „pro nedostatek neunesení břemene tvrzení, a v té souvislosti i pro nedostatek důkazního břemene“.4. Proti tomuto rozsudku podali žalobci v zákonné lhůtě odvolání. Namítali, že řízení před soudem prvního stupně je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, kdy soudu prvního stupně vytýkali, že jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, aniž by jim poskytl poučení ve smyslu ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“). Poukazovali na to, že oba jsou právními laiky a právu nerozumí, navíc jsou cizinci a v daném právním poměru vystupují jako spotřebitelé, čili slabší smluvní strana. Žalobci byli původně ve věci právně zastoupeni, toto právní zastoupení však bylo ukončeno, o čemž byl informován i soud, a pro žalobce bylo nemyslitelné, aby se soudního řízení účastnili sami, bez náležité právní pomoci. Průběžně, po celou dobu od ukončení svého právního zastoupení, se pokoušeli najít zastoupení jiné, s ohledem na složitost věci a časové hledisko se jim to ale do termínu nařízeného jednání nepodařilo. O těchto skutečnostech informovali soud a požádali o odročení ústního jednání, nařízeného na den 18. 4. 2024. S poukazem na „ustálenou judikaturu“ poukazovali na to, že jedná-li soud v nepřítomnosti účastníka, který požádal z důležitého důvodu o odročení jednání, nelze mít za to, že to byl účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo, a že tedy účastník svou neúčastí při jednání dobrodiní poučení podle § 118a o. s. ř. pozbyl. Žalobci jsou přesvědčení, že požádali o odročení jednání z důležitého důvodu a že se tedy i na jejich případ uplatní citované judikaturní závěry. Dále uvedli, že kromě tohoto řízení o určení vlastnictví, probíhalo u téhož soudu prvního stupně rovněž řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy, kde bylo rovněž nařízeno jednání, a to na den 16. 4. 2024. I v řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy žalobci požádali o odročení jednání, nicméně jednání, konaného dne 16. 4. 2024 se z opatrnosti účastnili. „Žalobci jako právní laici ovšem nebyli dostatečně schopni rozlišit předmět a význam obou řízení, když celý problém pro ně, laicky, splývá v jedno. Jednání konaného dne 18. 4. 2024 se tedy žalobci nezúčastnili nikoliv svévolně a bezdůvodně, ale proto, že nejsou přesně orientování v právu a především v procesních pravidlech a neuvědomili si, že se jedná o dvě rozdílná řízení.“ V dalším obsahu se žalobci obsáhle vyjadřovali k věci samé, podrobně líčili okolnosti, za nichž došlo k uzavření kupní smlouvy ze dne , datum, s žalovaným, co uzavření smlouvy předcházelo a následovalo, v čem spatřují hrubý nepoměr vzájemných plnění vedoucí žalobce k přesvědčení, že uvedená smlouva má znaky smlouvy lichevní, v čem žalobci spatřují tíseň a rozrušení, pod jejichž tlakem k uzavření smlouvy přistoupili. Navrhovali, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání odvolací argumentaci žalobců odmítl a navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Z obsahu soudního spisu se podává, že žalobci, zastoupení advokátkou, podali dne 19. 9. 2023 u soudu prvního stupně žalobu na určení svého vlastnického práva k nemovitostem specifikovaným v odstavci 2 odůvodnění tohoto rozsudku, kdy svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení dovozovali z rozporu mezi zápisem v katastru nemovitostí a právním stavem, jak ho vnímají žalobci. K věci pak tvrdili, že vlastnictví k předmětným nemovitostem nabyli kupní smlouvou ze dne 14. 6. 2017 a současně, že kupní smlouva ze dne , právnická osoba, . 2022, podle které měl tyto nemovitosti nabýt žalovaný, je neplatná, neboť žalobci „byli při uzavírání této smlouvy uvedeni v omyl a žalovaný zneužil svého postavení“, bez bližšího rozvedení těchto tvrzení. K žalobě připojili obě odkazované kupní smlouvy. Žalovaný k žalobě podal vyjádření, v němž obsáhle oponoval žalobním tvrzením, s poukazem na jejich nedostatečnost. Dále pak z jím vylíčených okolností uzavření kupní smlouvy dovozoval, že se smlouva mezi účastníky nepříčí dobrým mravům, nelze ji označit za lichevní, a že žalobci nebyli uvedeni v omyl. Soud prvního stupně dne 19. 2. 2024 nařídil ve věci jednání na 18. 4. 2024, k němuž předvolal oba žalobce i jejich tehdejší zástupkyni, jíž bylo současně dne 22. 2. 2024 doručeno i vyjádření žalovaného k žalobě. Dne 25. 3. 2024 zástupkyně žalobců soudu prvního stupně sdělila, že ke dni 21. 3. 2024 ukončila zastupování žalobců. Dne 12. 4. 2024 žalobci požádali soud o odročení jednání nařízeného na 18. 4. 2024 z důvodu, že „nejsou osobami dostatečně erudovanými v oboru práva a v současné době si hledají nového zástupce, který by je mohl ve věci kvalifikovaně zastoupit“. Na toto podání soud prvního stupně reagoval hned následující pracovní den sdělením, že žádost o odročení neakceptuje; tento přípis byl žalobcům doručen vhozením do jejich poštovní schránky dne 17. 4. 2024. K jednání, které proběhlo dne 18. 4. 2024 v době od 12:00 do 12:30 hodin, se žalobci nedostavili.8. Vzhledem k tomu, že žaloba byla soudem prvního stupně zamítnuta především pro neunesení břemene tvrzení, a protože podstatná část odvolání žalobců obsahuje nová, v řízení před soudem prvního stupně žalobci neuplatněná, tvrzení o okolnostech uzavření kupní smlouvy ze dne , datum, , zabýval se odvolací soud především zkoumáním toho, zda se jedná o přípustné „novoty“ ve smyslu § 205a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení, skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro