26 Co 253/2024-100 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen soud prvního stupně) v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a spolu s úrokem ve výši 29,55 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II.); povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce (výrok III.) a uložil povinnost žalobkyni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně nedoplatek soudního poplatku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.).2. Předmětem řízení byl uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným, a na základě které byla žalovanému poskytnuta částka , částka, . Soud prvního stupně došel ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . dne , datum, převedla na účet ve vlastnictví žalovaného částku ve výši , částka, . Dne , datum, zástupce právního předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů po obdržení dopisu a zároveň oznámil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Tvrzená pohledávka byla postoupena na žalobkyni dohodou ze dne , datum, . Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že strany uzavřely distančním způsobem smlouvu o úvěru dne , datum, , pak toto tvrzení neměl soud prvního stupně za v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „návrh na uzavření smlouvy“, ani z jiných listinných důkazů (dodatek k návrhu smlouvy, oznámení ze dne , datum, ; interní listiny právního předchůdce zachycující elektronickou komunikaci, hodnocení klienta, záznam SOLUS a NRKI, oznámení o schválení úvěru, informační dokument k pojištění) dle soudu prvního stupně neplyne skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem.3. Soud prvního stupně věc posuzoval za použití zejména § 2991 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen,, o. z.“), § 1879 o. z. a § 1970 o. z. a dospěl k závěru, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat její tvrzení, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Uzavřel, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k žalobkyni tvrzené úvěrové smlouvě uzavřené distančním způsobem soud prvního stupně uvedl, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků, avšak i v takovém případě je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. , právnická osoba, může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu prvního stupně žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní. Na druhou stranu měl soud prvního stupně v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně odeslal žalovanému na jeho účet částku , částka, , přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má právní předchůdce žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně právního předchůdce žalobkyně a kauzální nexus. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo taktéž prokázáno. Soud prvního stupně proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, . Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud prvního stupně posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od , datum, , a to pouze v rozsahu přiznané částky. Vyšel přitom, pokud jde o datum splatnosti, z výzvy učiněné žalobkyní k zaplacení ze dne , datum, s určením data splatnosti , datum, . O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch v částce , částka, (69 %), naopak v částce , částka, úspěch neměla (31 %). Přísluší jí tedy náhrada nákladů v rozsahu 38 %, a proto soud prvního stupně přiznal žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši , částka, .4. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, kterým brojí toliko proti zamítnuté části jí uplatněného nároku. Neztotožňuje se se závěrem soudu prvního stupně, že by předloženými důkazy neprokázala dostatečně, jakým způsobem došlo k písemnému uzavření smlouvy o úvěru, a že to byl žalovaný, kdo předloženou smlouvu prostředky komunikace na dálku podepsal. Namítá, že pokud měl soud prvního stupně za to, že tvrzení žalobkyně nejsou provedenými důkazy prokázána, nebyla následně řádně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a § 119a odst. 1 o. s. ř., neboť soud prvního stupně poučil zástupce žalobkyně tak, že nemá za prokázané, že byla uzavřena smlouva o úvěru se žalovanou v tvrzeném rozsahu, což je poučení velmi obecné, nebyla uvedena žádná konkrétní tvrzení a důkazy, která soud postrádá. Žalobkyně má za to, že kontraktační proces se žalovaným řádně popsala a prokázala, takto uzavřená smlouva splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Uvedla, že samotný kontraktační proces je zaznamenán v informačním elektronickém systému provozovaném právním předchůdcem žalobkyně a je chráněn pomocí softwarových nástrojů, čímž splňuje podmínky § 562 o. z. Žalovaná strana byla zcela nečinná, k žalobě se nevyjádřila, ničeho nesporovala ani se neúčastnila nařízeného jednání. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a zároveň přizná žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil, a i v odvolacím řízení zůstal zcela pasivní. Až po jednání odvolacího soudu byl soudu doručena omluva žalovaného z jednání z důvodu , podezřelý výraz, . Odvolací soud proto ve věci jednal a rozhodl ve smyslu ust. § , právnická osoba, . ř. v nepřítomnosti žalovaného.6. Výroky I. a IV. rozsudku soudu prvního stupně nebyly odvoláním žalobkyně dotčeny, nabyly tak samostatně právní moci a nejsou předmětem přezkumu odvolacím soudem (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 21 a § 212a odst. 1 a 5 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o. s. ř.), a odvolání žalobkyně neshledal důvodným.8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jin