22 Co 130/2025-132 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 203 575,45 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 32 433,13 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 199 976,25 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 329,92 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 203 575,45 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že dne 12. 2. 2023 uzavřela s žalovaným elektronicky prostřednictvím SMS kódu smlouvu o úvěru, na základě které (ve znění pozdějších dodatků) poskytla žalovanému revolvingový úvěr s možností čerpání až do výše 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,18 % ze sjednaného úvěrového rámce. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy vyšla z příjmu žalovaného ve výši 40 000 Kč měsíčně, výdajů ve výši životního minima 4 860 Kč a součtu splátek jiných úvěrů 9 764 Kč měsíčně. Dále žalovaného prověřila v registrech SOLUS, NRKI a ISIR s negativním výsledkem. Žalovaný vyčerpal z úvěru částku 36 000 Kč bezhotovostně a částku 180 776,65 Kč prostřednictvím platební karty. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, na svůj závazek uhradil pouze částku 62 303 Kč, žalobkyně proto úvěr ke dni 13. 5. 2024 zesplatnila. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny 199 976,25 Kč, poplatku za pojištění 1 699,20 Kč, nákladů na vymáhání 900 Kč, smluvní pokuty 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku 32 433,13 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 329,92 Kč, dále žalobkyně požadovala úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 199 976,25 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 203 575,45 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení. Žalovaný přes výzvy žalobkyně svůj dluh neuhradil.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že ve smlouvě o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 2. 2023 a úvěrových podmínkách je obsažen závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr s výší úvěrového rámce 30 000 Kč. U podpisu žalovaného je uveden číselný kód. Dodatky k úvěrové smlouvě došlo k navýšení úvěrového rámce a tím i ke změně výše splátky, i v dodatcích je u podpisu žalovaného uveden opět číselný kód. Tento SMS kód spolu s telefonním číslem, ze kterého byl poslán, je uveden i v listině nazvané informace o činnosti klienta. Současně žalobkyně disponovala i kopií řidičského průkazu žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne 9. 3. 2023 částku 4 000 Kč a dne 13. 2. 2023 částku 30 000 Kč, dále dne 9. 3. 2023 zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 2 000 Kč. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad byla vyčerpána bezhotovostně a prostřednictvím plateb kartou celkem částka 216 776,65 Kč, z toho činí dlužná jistina částku 199 976,25 Kč, úrok z hotovostní transakce 8 750,83 Kč, úrok za pojistné 91,68 Kč, náklady na vymáhání 900 Kč, pojištění 1 699,20 Kč, smluvní pokuta 1 000 Kč, úrok 10 798,03 Kč, obchodní úrok 12 792,59 Kč a úrok z prodlení 6 329,92 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 62 303 Kč. Podle opisu výpisu karetních transakcí žalovaného č. , hodnota, byly čerpány finanční prostředky prostřednictvím karty. V potvrzení o provedení ověření bonity klienta jsou obsaženy údaje o úvěru a osobní údaje žalovaného, žalovaný je svobodný, bezdětný, bydlí v podnájmu, je zaměstnán s výší měsíčního příjmu 40 000 Kč (což bylo doloženo také výplatní páskou za leden 2023 s výši mzdy 40 939 Kč), měsíční výdaje domácnosti byly uvedeny v částce 24 500 Kč. Lustrací v příslušných registrech nebyly zjištěny o žalovaném žádné negativní informace. Žalovaný měl v té době celkem čtyři existující závazky, z toho tři splátkové, jeden nesplátkový, některé jeho žádosti o úvěr byly odmítnuty nebo odvolány. Žalovaný byl upomínán o zaplacení dluhu.5. Soud prvního stupně zjištěné skutečnosti posoudil podle § 2395, § 561, § 562, § 2991, § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 104, § 110 odst. 1, § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že smlouva nebyla uzavřena řádně v písemné formě, neboť neobsahovala vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného. Podle § 562 o. z. je sice v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis, ale pouze za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. I v případě závěru o uzavření smlouvy v elektronické podobě by smlouva nebyla platná, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ohledně příjmů a výdajů žalovaného uváděla pouze obecné skutečnosti, které nebyly doloženy. Na ústním jednání byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o své povinnosti prokázat svá tvrzení o řádném uzavření smlouvy elektronicky, předání kreditní karty i k doplnění tvrzení a důkazů k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru i jejích dodatků. Žalobkyně doplnila pouze tvrzení, že k navýšení úvěrového rámce došlo dle bodu 4.4 úvěrových podmínek, další relevantní skutečnosti v řízení neprokázala. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala pouze poskytnutí částky 36 000 Kč převodem na účet žalovaného, přičemž žalovaný zaplatil částku 62 303 Kč, v současné době tak žalobkyni nic nedluží. Z tohoto důvodu žalobu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly.7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm poukázala na rozhodovací praxi jiných soudů, které akceptují možnost podpisu smlouvy o úvěru i prostým elektronickým podpisem, tedy způsobem, který používá i žalobkyně. Tento způsob vytváření elektronických podpisů je přípustný a akceptovatelný ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení Směrnice 1999/93/ES (dále jen nařízení eIDAS). Soud prvního stupně neprovedl důkaz dotazem na telekomunikační společnost o majiteli telefonního čísla, ze kterého byl poslán SMS kód, tímto způsobem přitom mohl zjistit totožnost osoby, která telefonní číslo , tel. číslo, . Akceptaci smlouvy prokazuje i transakční historie, z níž je zřejmé, že smlouva byla uzavřena a bylo podle ní účastníky plněno, konečně i žalovaný zaplatil na svůj dluh částku 62 303 Kč. Za účelem prokázání poskytnutí kreditní karty žalobkyně předložila opis výpisu kreditních transakcí, přičemž soud prvního stupně tento důkaz sice provedl, ale neshledal jej dostatečným k prokázání čerpání prostředků, ačkoliv v jiném řízení byl shledán relevantním k prokázání poskytnutí a užívání karty. Nesouhlasila také se závěrem soudu prvního stupně o porušení své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně předložila lustraci žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR, výpis z bankovního účtu za tři měsíce, z něhož bylo možné ověřit jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. Jeho průměrný výdělek činil za tři měsíce 46 000 Kč, přičemž z rejstříku ani z výpisu z účtu nevyplývalo žádné jeho rizikové chování. Žalovaný přitom část svých výdajů nehradil z účtu ale jiným způsobem, zřejmě hotovostními platbami, neboť velkou část svých prostředků vybíral prostřednictvím bankomatu. Žalovaný by tak při omezení svých výdajů byl schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně byla obeznámena s dalšími úvěry žalovaného, a při posuzování jeho úvěruschopnosti počítala s jeho splátkovým zatížením, se znalostí těchto skutečností vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Dostatečně tak splnila své povinnosti a smlouva z tohoto důvodu nemůže být neplatná. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhoví.8. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.10. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a vyvodil z něho správné závěry, pokud jde obsah listin označených jako návrh smlouvy o úvěru, dodatky, zjištěné majetkové poměry žalovaného v době uzavření smlouvy, i žalovaným provedené úhrady, odvolací soud na tato zjištění odkazuje.11. Odvolací soud z důkazů provedených již soudem prvního stupně (k tomu srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1