22 Co 138/2025-40 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 2 995 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 995 Kč od 15. 11. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, částku 1 168 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 1 168 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, částku 2 995 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 995 Kč od 12. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovanému k úhradě částky 6 930 Kč, částky 3 920 Kč, částky 2 700 Kč (výrok II.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tvrzením, že s žalovaným uzavřela dne 11. 8. 2022 smlouvu o poskytování monitorovacích služeb, na základě které instalovala do vozidla žalovaného tov. zn. , Anonymizováno, , řada 1, VIN , VIN kód, , RZ , SPZ, , monitorovací zařízení a poskytla mu monitorovací služby tohoto vozidla. Žalovaný se zavázal za uvedené služby zaplatit odměnu 2 995 Kč ročně. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do konce kalendářního roku následujícího po uzavření smlouvy, tedy do konce roku 2023 s automatickou prolongací. Pro případ prodlení s úhradou faktury za služby byl ve Všeobecných obchodních podmínkách pro poskytování základních a volitelných monitorovacích služeb společnosti , právnická osoba, ., účinných od 1. 12. 2020, sjednán nárok žalobkyně na smluvní pokutu v částce 10 Kč za každý den prodlení. Poskytnuté služby žalobkyně vyúčtovala za období od 11. 8. 2022 do 10. 8. 2023 fakturou č. , hodnota, ze dne 4. 11. 2022, splatnou 14. 11. 2022, v částce 2 995 Kč, za období od 11. 8. 2023 do 31. 12. 2023 fakturou č. , hodnota, ze dne 31. 8. 2023, splatnou 11. 9. 2023 v částce 1 168 Kč a za období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 fakturou č. , hodnota, ze dne 1. 1. 2024, splatnou 11. 1. 2024, v částce 2 995 Kč. Za prodlení s úhradou faktury č. , hodnota, požadovala žalobkyně smluvní pokutu 10 Kč denně ode dne následujícího po splatnosti faktury (15. 11. 2022) do dne podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 22. 1. 2025 v částce 6 930 Kč, za prodlení s úhradou faktury č. , hodnota, požadovala žalobkyně smluvní pokutu 10 Kč denně ode dne následujícího po její splatnosti (12. 9. 2023) do dne podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 22. 1. 2025 v částce 3 920 Kč a za prodlení s úhradou faktury č. , hodnota, požadovala žalobkyně smluvní pokutu 10 Kč denně ode dne následujícího po její splatnosti (12. 1. 2024) do dne podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 22. 1. 2025 v částce 2 700 Kč.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud prvního stupně podle § 115a o. s. ř. věc projednal bez nařízení jednání.4. Soud prvního stupně vyšel za skutkových zjištění, že dne 11. 8. 2022 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytování monitorovacích služeb „Monitoring vozidel Aktiv“, předmětem které byl závazek žalobkyně poskytnout monitoring vozidla tov. zn. , Anonymizováno, řada 1, VIN , VIN kód, , RZ , SPZ, , zahrnující možnost poskytnutí informace o okamžité pozici vozidla v elektronické mapě, podrobné historii vozidla, užívání mobilní aplikace pro mobilní telefony a tablety s operačním systémem IOS nebo Android za cenu 2 995 Kč s DPH za rok. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do konce roku následujícího po uzavření smlouvy s automatickou prolongací na další rok. Podle textu smlouvy byly její přílohou a nedílnou součástí Všeobecné obchodní podmínky. Podle Všeobecných obchodních podmínek pro poskytování základních a volitelných monitorovacích služeb společnosti , právnická osoba, ., účinných od 1. 12. 2020, je v části nazvané „cena za služby“, vložen na konci tohoto článku ničím neodlišený text, podle kterého „v případě prodlení objednatele s úhradou faktury se zavazuje objednatel uhradit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 10 Kč za každý den prodlení s úhradou faktury“. Uvedené ujednání navazuje na ujednání o splatnosti faktur, doplatku ceny a prodloužení smlouvy. Fakturou č. , hodnota, ze dne 4. 11. 2022, splatnou 14. 11. 2022, byl vyúčtován monitorovací poplatek za období 11. 8. 2022 až 10. 8. 2023 v částce 2 995 Kč, fakturou č. , hodnota, ze dne 31. 8. 2023, splatnou 11. 9. 2023, byl vyúčtován monitorovací poplatek za období 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 v částce 2 995 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky předžalobní upomínkou ze dne 11. 5. 2023.5. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěné skutečnosti posoudil podle § 1746 odst. 2, § 2048 odst. 1 a § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena nepojmenovaná smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému službu spočívající v monitoringu vozidla žalovaného za úplatu ve výši 2 995 Kč ročně. Žalovaný neprokázal, že by uvedenou částku zaplatil nebo jeho závazek zanikl jiným způsobem, z tohoto důvodu soud prvního stupně přiznal žalobkyni částku 7 158 Kč jako úplatu za poskytnuté služby včetně úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur. Nárok na smluvní pokutu naopak soud prvního stupně neshledal oprávněným. Poukázal na spotřebitelský charakter smlouvy, přičemž ujednání o smluvní pokutě bylo vtěleno do přílohy smlouvy – Všeobecných obchodních podmínek, do části označené „cena za služby“, kde běžný spotřebitel sankční ujednání neočekává. Není přitom podstatné, že i všeobecné obchodní podmínky byly žalovaným podepsány. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3126/2020, podle kterého všeobecné obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách by měly obsahovat pouze všeobecné ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, které není nutno zapracovávat individuálně do smluv. Nesmějí sloužit k tomu, aby v často nepřehledné a složitě formulované, malým písmem psané formě byla skryta ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a u nichž se předpokládá, že pozornosti spotřebitele uniknou. Pro spotřebitelské smlouvy platí zákaz nerovnováhy v právech a povinnostech k újmě spotřebitele pod sankcí absolutní neplatnosti, včetně ujednání, s nimiž neměl spotřebitel možnost se seznámit před uzavřením smlouvy. V rozporu s § 1811 o. z. tak nebylo sdělení o smluvní pokutě vůči spotřebiteli dostatečně srozumitelné. Současně poukázal na nepřiměřenou výši sjednané smluvní pokuty, která sjednanou cenu hlavního závazku podle smlouvy významně převyšovala. Takto sjednaná smluvní pokuta neplní svou preventivní funkci a nárok na ni zamítl. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly.6. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání. Poukázala na to, že smluvní pokuta byla sjednána přímo v textu smlouvy, nikoliv v její příloze, neboť součástí tohoto textu byly také všeobecné obchodní podmínky. Skutečnost, že se žalovaný s nimi seznámil, potvrdil svým podpisem přímo na jejich textu. Smlouva spolu se všeobecnými obchodními podmínkami byla koncipována jako jeden dokument, skládala se ze šesti stran textu, členěného do tří částí, žalovaný svůj podpis připojil na každou stranu. Jeho souhlas zahrnoval také Všeobecné obchodní podmínky. Odmítla, že by text o smluvních pokutách byl nepřehledný nebo že by smluvní pokuta nemohla být obsažena ve všeobecných obchodních podmínkách. Název „cena za služby“ se vztahuje k ujednání o všech platebních povinnostech žalovaného včetně smluvní pokuty. Soud prvního stupně přiznal žalovanému nepřiměřenou ochranu a svůj závěr řádně neodůvodnil. Žalovaný byl uvědomen o smluvních podmínkách včetně smluvní pokuty, text takto podepsal. V případě, že soud prvního stupně dospěl k závěru o nepřiměřené výši smluvní pokuty, měl v souladu s pravidly formulovanými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, zkoumat konkrétní nárok na smluvní pokutu a případně ji moderovat podle § 2051 o. z. Soud prvního stupně tak ale neučinil a rovnou ji nepřiznal. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že přizná žalobkyni nárok na smluvní pokutu a současně jí přizná také právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. v napadených výrocích II. a III. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Výrok I. nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci.8. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a vyvodil z něho správné závěry, pokud jde o obsah smlouvy, zařazení ujednání o smluvní pokutě do všeobecných obchodních podmínek i vyúčtování ceny služeb označenými fakturami.9. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uz