22 Co 200/2025-51 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost do čtyřiceti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 500 Kč od 3. 2. 2025 do zaplacení (výrok I.), co do částky 2 500 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 1. 2025 do 27. 4. 2025, úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 4. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 1. 2025 do 2. 2. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 500 Kč od 3. 2. 2025 do zaplacení, částky 2 012 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 056 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 079 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobou podanou u soudu dne 3. 3. 2025 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 34 865 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž částku 27 500 Kč převedla na účet žalovaného a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 46 000 Kč včetně úroků ve výši 27,28 % ročně ve 40měsíčních splátkách po 1 150 Kč, splatných vždy do 20. dne v měsíci, přičemž první splátka měla být uhrazena dne 20. 11. 2024. Žalovaný však své splátky nehradil řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 26. 1. 2025, o čemž žalovaného písemně informovala. Předtím mu zaslala upomínky dne 26. 11. 2024 a 25. 12. 2024. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena na základě údajů, které jí žalovaný poskytl, a dále na základě informací získaných z veřejně dostupných rejstříků, jako je centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr REPI a další. Žalobkyně rovněž ověřila příjmy a výdaje žalovaného a dospěla k závěru, že je schopen úvěr splácet. Žalobkyně se domáhá zaplacení zesplatněné jistiny ve výši 28 564 Kč, dluhu na jistině ve výši 1 436 Kč, dlužných úroků ve výši 2 012 Kč, úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč za období od 27. 1. 2025 do 27. 4. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 4. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od 27. 1. 2025 do zaplacení, smluvních pokut za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč (3×499 Kč), smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 32 012 Kč od 27. 1. 2025 do 28. 2. 2025 ve výši 1 056 Kč a nákladů na upomínky ve výši 300 Kč (3×100 Kč). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 26. 1. 2025, která byla součástí oznámení o zesplatnění úvěru, žalovaný však ničeho neuhradil.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Ve věci byl dne 7. 3. 2025 vydán elektronický platební rozkaz č. j. EPR , č. účtu, -5, kterým bylo žalobě vyhověno. Usnesením ze dne 2. 4. 2025, č. j. EPR , č. účtu, -7 byl platební rozkaz zrušen z důvodu, že se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. Následně soud prvního stupně nařídil na den 5. 6. 2025 jednání, z něhož se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti; žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.5. Soud prvního stupně na základě provedených listinných důkazů vyšel ze skutkových zjištění, že žalobkyně je nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a to na základě povolení České národní banky. Mezi účastníky byla dne 2. 10. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, z něhož fakticky žalovanému vyplatila částku 27 500 Kč a částku 2 500 Kč si vyplatila sama sobě jako provizi za poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 27,28 % ročně ve čtyřiceti pravidelných měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že žije sám, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Jeho čistý měsíční příjem činí 46 000 Kč, výdaje pak odhadl na částku 10 750 Kč, z čehož 7 350 Kč připadá na výdaje spojené s bydlením a 3 400 Kč na splátky úvěru. Žalobkyně sama před poskytnutím úvěru zjistila, že žalovaný měl čtyři úvěry u společnosti , Anonymizováno, , na kterých mu zbývá doplatit částku 64 375 Kč, přičemž všechny měl zaplatit během měsíce října 2024. Stran výdajů žalobkyně vycházela mimo jiné též ze životního minima, dále ze skutečnosti, že žalovaný hradil výživné stanovené soudem ve výši 2 100 Kč, pojistné ve výši 1 300 Kč a splátky úvěru u společnosti Proficredit a , právnická osoba, ve výši 3 400 Kč. Žalovaný měl příjem od zaměstnavatele společnosti , právnická osoba, . za období od května do srpna 2024 v průměrné výši 45 229 Kč. Pokud jde o výši plnění za bydlení, zjistila žalobkyně, že bydlí u otce své přítelkyně, , jméno FO, , kterému přispívá na bydlení částkou 7 350 Kč měsíčně. Z výpisu o provedení transakcí soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně zaslala na účet uvedený ve smlouvě o úvěru částku 27 500 Kč, na účet vedený na jméno , jméno FO, pak 2 500 Kč, to vše 8. 10. 2024. Žalovaný na předmětný úvěr nesplatil ničeho s výjimkou ověřovací platby ve výši 1 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 26. 11. 2024 a ze dne 25. 12. 2024, kterými byl zároveň upozorněn na možnost zesplatnění úvěru v případě neuhrazení dlužných splátek. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 26. 1. 2025 z důvodu prodlení žalovaného s plněním splátek a vyzvala jej k zaplacení částky 32 012 Kč do 7 dnů od doručení dopisu.6. Zjištěné skutečnosti soud prvního stupně právně posoudil podle § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), podle § 2 odst. 1, § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, a dospěl k závěru o spotřebitelském charakteru smlouvy, neboť na rozdíl od žalobkyně, žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně řádně a s odbornou péčí neposoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně sice prověřila příjmy žalovaného, nezabývala se však dostatečně hodnocením jeho výdajů. Žalobkyně ověřila toliko výdaje žalovaného za bydlení, na ostatní výdaje žalovaného se žalobkyně dle předložených listinných důkazů ani nedotazovala a rovnou vycházela z částky životního minima. Částka životního minima však neodráží skutečné výdaje žalovaného. Žalobkyně si měla vyžádat příslušné doklady od žalovaného. Dále pak ze skutkových zjištění vyplynulo, že žalovaný měl v průběhu října 2024 splatit na úvěry od společnosti Microfinance celkem částku 64 375 Kč. Je tedy evidentní, že se žalovaný ocitl v dluhové pasti, poskytnutý úvěr měl sloužit k uhrazení jiných dluhů žalovaného, což měla žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zohlednit a patřičně vyhodnotit. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná, přičemž k této neplatnosti přihlédne soud i bez návrhu. Pokud žalovaný převzal úvěr na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení, které soud prvního stupně vyčíslil na částku 27 500 Kč, kterou žalovaný prokazatelně obdržel od žalobkyně v souvislosti s úvěrem. Žalobkyni vznikl též nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, co uplynula lhůta, v níž byl vyzván žalovaný k úhradě dlužné částky, tj. od 3. 2. 2025 do zaplacení. V této části tedy soud prvního stupně žalobě vyhověl, přičemž stanovil lhůtu k plnění v délce čtyřiceti dnů od právní moci rozsudku, kterou shledal s ohledem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přiměřenou. Protože nebyla platně sjednána smlouva o úvěru, nebylo platné ani ujednání o úrocích a poplatcích a smluvní pokutě, a proto co do částky ve výši 2 500 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 1. 2025 do 27. 4. 2025, úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 4. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 1. 2025 do 2. 2. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 500 Kč od 3. 2. 2025 do zaplacení, částky 2 012 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 056 Kč soud prvního stupně žalobu zamítnul.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 079 Kč, přičemž tato částka představuje 48,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,18 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,82 %). Při určení úspěchu ve věci soud p