22 Co 98/2025-76 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 175 630,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 17. 11. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu do částky 49 302,40 Kč, úroku ve výši 7,19 % ročně z částky 224 941 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 224 941 Kč od 1. 9. 2023 do 16. 11. 2023 a z částky 49 302,40 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 33 144,90 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta v , adresa, (výrok III.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovanou byla dne 19. 12. 2019 uzavřena smlouva o úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem č. , č. účtu, , ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 400 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 4,8 % ročně a poté 7,19 % ročně v měsíčních splátkách po 2 823 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr, vycházela přitom z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, které ověřila z výpisu z účtu, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací, registru CCB a svých interních systémů. Výši běžných měsíčních výdajů žalované pak stanovila na základě statistických údajů a normativních nákladů na bydlení po zohlednění sděleného počtu vyživovaných osob a způsobu bydlení. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, právní předchůdkyně žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a v souladu s článkem 10 odst. 1 písm. b) smlouvy požadovala jeho okamžitou úhradu ke dni 31. 8. 2023. Žalobkyně v řízení nárokovala zaplacení dlužné jistiny 224 941 Kč, smluvního úroku z úvěru ve výši 7,19 % ročně z částky 224 941 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 224 941 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 19. 12. 2019 smlouvu o úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem č. , č. účtu, , ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 400 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splácet s úrokem ve výši 4,85 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 823 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky. Dne 18. 12. 2019 (ještě před uzavřením smlouvy) právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, přičemž vyšla z toho, že žalovaná je zaměstnána u společnosti Magna Exteriors s. r. o. s čistým měsíčním příjmem kolem 31 000 Kč, který ověřila z výpisů z běžného účtu za období od 2. 12. 2018 do 30. 11. 2019. Má čtyři další úvěry ve výši přesahující 380 000 Kč, které splácí ve splátkách v celkové výši 8 617 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla výdaje 0 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně proto vycházela ze statistických údajů. Žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 320 000 Kč a do 31. 8. 2023 uhradila celkem částku 144 361,40 Kč. Dopisem ze dne 10. 7. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 5 286 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, žalované bylo oznámeno postoupení pohledávek dopisem ze dne 2. 11. 2023, následně byla opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2023.5. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěné skutečnosti posoudil podle § 2395, § 580 odst. 1, § 588 a § 2993, 1879, 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 občanský zákoník (dále jen o. z.) a podle § 2 odst. 1 a § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru o spotřebitelském charakteru smlouvy, neboť na rozdíl od právní předchůdkyně žalobkyně, žalovaná při uzavření smlouvy nejednala v rámci své podnikatelské činnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla jako poskytovatel úvěru v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna před uzavřením smlouvy pod sankcí její neplatnosti posoudit s péčí řádného hospodáře schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet a úvěr žalované poskytnout pouze tehdy, pokud neměla o její úvěruschopnosti pochybnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost nesplnila, neboť ke dni poskytnutí úvěru neměla dostatečné informace o poměrech žalované, zejména o jejích běžných, pravidelně se opakujících výdajích. Z bankovního účtu žalované ověřila pouze její příjem, kromě úvěrových splátek se nezabývala jejími dalšími skutečnými výdaji např. na bydlení nebo vyživovací povinností. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že má výdaje ve výši 0 Kč, což samo o sobě vyvolává pochybnosti. Na základě těchto neúplných informací právní předchůdkyně žalobkyně nemohla bez pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet úvěr žalované poskytnout. Toto pochybení poskytovatele úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení spočívajícího v rozdílu mezi poskytnutou částkou 320 000 Kč a zaplacenou částkou 144 366,40 Kč, tedy na částku 175 638,60 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v návaznosti na výzvu věřitele k zaplacení ze dne 9. 11. 2023. Ve zbytku pak žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na poměrný úspěch žalobkyně ve věci.6. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá nesprávnost závěru soudu prvního stupně, že její právní předchůdkyně řádně a s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z tvrzení žalované, které následně ověřila. Z předložených výpisů z běžného účtu žalované vyplýval stabilní příjem v dostatečné výši, žalovaná měla na účtu dlouhodobě kladný zůstatek v řádu desítek tisíc korun. Na žalovanou nebylo vedeno insolvenční řízení, z bankovního registru klientských informací byla ověřena existence dalších závazků, na které splácela celkem 9 551 Kč měsíčně (po zohlednění splátky z tohoto úvěru pak 12 377 Kč měsíčně) a byla zohledněna její předchozí dobrá platební morálka. Běžné výdaje pak byly stanoveny podle statistických údajů o aktuálních životních nákladech a normativních nákladech na bydlení v obvyklé výši v částce 10 100 Kč. Soud prvního stupně také pominul, že účelem poskytnutého úvěru bylo dofinancování koupě a rekonstrukce vlastního bydlení. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyšla z příjmů žalované ve výši 31 000 Kč měsíčně, nákladů na splátky (včetně splátky z tohoto úvěru) ve výši 12 377 Kč, přičemž ke krytí dalších nákladů měla stačit částka 18 623 Kč měsíčně. Na základě takto zjištěných příjmů a výdajů žalované právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná je schopna nový úvěr splácet. Pokud následně došlo ke zhoršení majetkové situace žalované, nemělo to žádný vliv na již uzavřenou smlouvu. Poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, podle kterého otázku řádného posouzení úvěruschopnosti nelze posuzovat formalisticky, ale je nutno uplatnit materiální přístup. Ani případné pochybení poskytovatele úvěru při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele automaticky nevede k neplatnosti smlouvy, ale podstatné je, zda existovaly důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen úvěr splácet. Závěr soudu prvního stupně, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti nemá oporu v provedeném dokazování ani ve stávající judikatuře, se kterou se soud prvního stupně ani nevypořádal. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 302,40 Kč s úrokem ve výši 7,19 % ročně z částky 224 941 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 224 941 Kč od 1. 9. 2023 do 16. 11. 2023 a z částky 49 302,40 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení a přizná žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. v napadených výrocích II. a III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.9. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, vyvodil z něho správné závěry, pokud jde o uzav