23 Co 144/2025-162 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení neplatnosti okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou – zaměstnankyní dne 9. 5. 2024 (doručené žalobkyni 10. 5. 2024). Pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2018. Žalovaná pracovala na pozici administrativní pracovnice. Zároveň je společníkem žalobkyně. Jednatelem žalobkyně je její bratr. Okamžité zrušení bylo odůvodněno nevyplacením náhrady mzdy za leden a únor 2024. Žalobkyně však nesouhlasí, že by žalované na výplatu náhrady mzdy za tyto měsíce vznikl nárok. Žalovaná opustila pracoviště žalobkyně dne 18. 12. 2023 a do práce se již nedostavila. Od tohoto dne neplnila žalovaná své pracovní povinnosti vůči žalobkyni. Sbalila si veškeré věci a odešla s tím, že už u žalobkyně pracovat nechce. Žalovaná tím reagovala na odebrání některých svých dosavadních kompetencí (zúžení přidělovaných pracovních úkolů). Žalobkyně však byla nadále připravena žalované práci přidělovat. Žalobkyně na to reagovala postupným odebráním přístupů (před Vánoci 2023 do účetního a kamerového systému, v ledu do e-mailu a v únoru došlo k výměně zámků). Žalobkyně měla podezření, že žalovaná získané informace nevyužívá ve prospěch žalobkyně, nýbrž ve prospěch konkurenčních společností.2. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl žalobu na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalované ze dne 9. 5. 2024 je neplatné (výrok I.) a uložil žalobkyni nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 26 318 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).3. Napadený rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je rodinnou firmou, v níž je žalovaná minoritním společníkem s podílem o velikosti 25 %. Její bratr je jednatelem a majoritním společníkem žalobkyně. Žalovaná u žalobkyně pracovala v pracovním poměru na pozici administrativní pracovnice. Obsah její práce však byl širší. Měla na starosti komunikaci se zákazníky, s dodavateli, vyřizování zakázek a navštěvování zákazníků a dodavatelů. K plnění těchto pracovních úkolů měla k dispozici služební vozidlo a mobilní telefon. Pro zákazníky byla rovněž kontaktní osobou, neboť její telefonní číslo bylo uvedeno na webových stránkách žalobkyně. Mezi žalovanou a jednatelem žalobkyně se postupně objevily neshody, které vyústily 18. 12. 2023 v opuštění pracoviště žalovanou. Do Vánoc roku 2023 byl žalované znemožněn přístup do kamerového a účetního systému. V lednu 2024 jí byl odebrán přístup do služebního e-mailu a v únoru 2024 do společnosti. Odebráno jí bylo rovněž služební vozidlo a tankovací karta. Po 18. 12. 2023 se již žalovaná fyzicky na pracoviště nikdy nedostavila. Za měsíc leden a únor 2024 nebyla žalované vyplacena žádná mzda, ani náhrada mzdy. Žalovaná i nadále v omezeném rozsahu konala pro žalobkyni práci. Komunikovala se zákazníky (např. , Anonymizováno, , , jméno FO, ) a zaměstnanci žalobkyně prostřednictvím SIM karty, kterou měla nadále od žalobkyně k dispozici. Žalobkyně neučinila žádné kroky, kterými by žalované v konkurenčním jednání zabránila. Žalobkyně mohla instruovat své zaměstnance, aby s žalovanou nesdíleli pracovní úkoly, ale neučinila tak. Žalobkyně tvrdila, že u žalované nastaly neomluvené absence, neučinila však žádný formální právní krok směřující k ukončení pracovního poměru. Není důležité, z jakého impulzu žalovaná dne 18. 12. 2023 fyzicky pracoviště opustila. Ihned po opuštění pracoviště žalovanou žalobkyně znepřístupnila žalované systémy a prostředky, které byly pro výkon její práce nezbytné, čímž žalované znemožnila vykonávat práci pro žalobkyni v dohodnutém rozsahu. Žalovaná v rámci zachovaných přístupů pokračovala ve výkonu práce. Byla tak připravena a ochotna práci pro žalobkyni vykonávat. Žalobkyně porušila svou povinnost přidělovat žalované práci v rozsahu sjednané pracovní smlouvy, čímž založila překážky na své straně. Samotný počátek vzniku překážek lze shledat již v období od 19. 12. 2023. Tento stav trval i v měsících leden a únor 2024. Žalovaná byla povinna nastoupit do práce až poté, co by k tomu byla žalobkyní vyzvána, což se nestalo. Dobu, po kterou se žalovaná nedostavila na pracoviště z důvodu překážek na straně žalobkyně, nelze považovat za neomluvené absence. Na tom nic nemění, že žalovaná byla od 1. 2. 2024 zaměstnána u společnosti , právnická osoba, I přes tuto skutečnost stále mohla vykonávat práci pro žalobkyni. Žalované tak vznikl nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Žalobkyně se dostala do prodlení s výplatou mzdy. Náhrada mzdy nebyla vyplacena ani po uplynutí patnácti dnů od její splatnosti. Žalovaná oprávněně využila svého práva a okamžitě zrušila pracovní poměr.4. Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž navrhla jeho změnu a vyhovění žalobě. Soud prvního stupně se nesprávně vypořádal s otázkou důvodů nepřítomnosti žalované v práci. Stěžejní spornou otázkou bylo, zda nepřítomnost žalované v práci byla neomluvenými absencemi, nebo překážkami v práci na straně žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že primárním důvodem nepřítomnosti žalované v práci byl konflikt na pracovišti dne 18. 12. 2023 a emotivní sdělení žalované, že do práce již chodit nebude. Žalovaná si sbalila své věci, z práce odešla a do práce se již nevrátila. Jednalo se o výhradní rozhodnutí žalované, což ani žalovaná v řízení nesporovala. Konflikt byl vyvolán tím, že žalovaná vyčítala svému bratrovi, že neřídí žalobkyni dle jejích představ. Naopak bratr žalované vyslovil podezření, že se žalovaná dopouští vůči žalobkyni konkurenční činnosti. Konflikt tak byl spíše na úrovni společensko-rodinného sporu než sporu pracovněprávního. K omezení dálkových přístupů do systému došlo až následně po odchodu žalované a jednalo se o postupná a dílčí omezení. Pokud by žalovaná do práce chodila, její přístupy by nebyly jakkoli omezené (a to včetně jejího přístupu do e-mailu). Byť byly v únoru 2024 vyměněny zámky, jiní zaměstnanci by žalovanou do práce pustili. Nikdy se nestalo, že by se žalovaná do práce dostavila a práce by jí nebyla přidělena. Žalobkyně omezením vzdálených přístupů sledovala legitimní cíl a souvisel se snahou zamezit možnému konkurenčnímu jednání žalované. Základním principem pracovněprávního vztahu je, že zaměstnanec koná dle pokynů zaměstnavatele práci, která je mu přidělována. Nelze souhlasit se žalovanou, že pokud jí není umožněna práce na dálku, není povinna docházet na pracoviště a práci pro žalobkyni vykonávat vůbec. Žalovaná se fakticky rozhodla, co, kde a jak bude konat. K žádné překážce v práci na straně žalobkyně nedošlo. Překážka v práci na straně zaměstnavatele je možná pouze tehdy, pokud je zaměstnanec připraven, ochoten a schopen práci pro zaměstnavatele konat, a zaměstnavatel mu ji nepřiděluje. Žalovaná však v důsledku své nepřítomnosti na pracovišti nebyla připravena, ani ochotna práci konat. Je těžko představitelné, jak by žalovaná vykonávala práci pro žalobkyni v , Anonymizováno, a pro společnost , právnická osoba, , která je navíc k žalobkyni v soutěžním vztahu, na , Anonymizováno, . Počínání žalované vůči žalobkyni bylo nemorální. Je pravdou, že jednání žalobkyně vůči žalované bylo zdrženlivé, neboť mělo osobní přesah. Jednatel nechtěl poškodit vztahy v rodině. I přes sporné vztahy žalobkyně umožnila žalované převod služebního čísla, které užívala i jako soukromé. Napadený rozsudek je rozporný v tom, že soud prvního stupně na jednu stranu uzavřel, že žalobkyně znemožnila žalované výkon práce a na druhou, že žalovaná i po svém odchodu nějakou práci vykonávala. Činnost žalované měla fakticky charakter zaslání několika zpráv nebo přeposlání e-mailů. Nadto tato činnost byla konána spíše v rozporu se zájmy žalobkyně.5. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání plně ztotožnila se závěry soudu prvního stupně a navrhla jeho potvrzení. Před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že by žalobkyně po 18. 12. 2023 žalované práci přidělovala. Naopak bylo prokázáno, že uvedeného dne byl žalované odebrán služební vůz a tankovací karta. Mezi 19. a 22. 12. 2023 došlo k odebrání klíčových pracovních nástrojů žalované (účetního a kamerového systému) a počátkem ledna i přístup do služebního e-mailu. Následně došlo na pracovišti k výměně zámků. Nejpozději ke dni 22. 12. 2023 tak došlo ke vzniku fatálních překážek v práci na straně žalobkyně. Odebrané přístupy potřebovala žalovaná i pro pracovní náplň, kterou v řízení tvrdila žalobkyně. Žalobkyně nijak nedemonstrovala žalované, že je připravena jí práci přidělovat, tj. že by došlo k opětovnému vytvoření pracovních podmínek. Ani nezaslala oznámení o připravenosti práci přidělovat spolu s výzvou k návratu na pracoviště, popř. vytčení absencí na pracovišti. Tvrzení žalobkyně, jaké povinnosti měla žalovaná porušit, se proto jeví jako účelové a nepodložené. Pro rozhodnutí ve věci je bez významu, z jakého důvodu se žalobkyně