23 Co 183/2025-84 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 4. 2025, č. j. 18 C 28/2025 – 55, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 1 419 264 Kč spolu s úrokem ve výši 12,21 % ročně z částky 1 032 192 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 1 032 192 Kč od 22. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 387 072 Kč od 17. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 133 355,42 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení žalované částky jako plnění ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , jejímž je žalovaný jednatelem, a to vůči žalovanému jako ručiteli, když tento se písemným ručitelským prohlášením zavázal k úhradě dluhu dlužníka pro případ, že nebude žalobci splněn. Na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 21. 11. 2023 byla dlužníku poskytnuta částka 1 032 192 Kč, kterou se dlužník zavázal vrátit do 21. 1. 2024. Zápůjčka ze strany dlužníka v termínu splatnosti uhrazena nebyla, nebyla uhrazena ani žalovaným jako ručitelem po výzvě žalobce. Za tohoto stavu shledal soud prvního stupně nárok žalobce v plném rozsahu důvodným a úspěšnému žalobci přiznal i náhradu všech účelně vynaložených nákladů, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení. Soud prvního stupně se nezabýval námitkou započtení uplatněnou žalovaným, neboť ze strany žalovaného byla uplatněna až po koncentraci řízení, která nastala uplynutím koncentrační lhůty poskytnuté soudem prvního stupně po prvním jednání ve věci, tedy dnem 10. 4. 2025. Soud prvního stupně navíc i pro případ, že by námitka byla uplatněna včas shledal námitku jako nejistou či neurčitou, tedy takovou, která není způsobilá k započtení ve smyslu ustanovení § 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). Námitka uplatněná žalovaným nebyla řádně specifikována, navíc dle tvrzení žalovaného ji měl nabýt od společnosti , Anonymizováno, podzim roku 2024, přestože uvedená společnost již v červenci 2024 z úředního rozhodnutí zanikla a její majetek přešel na „, adresa, , Anonymizováno, ). Soud prvního stupně neshledal důvodnou ani námitku žalovaného spočívající v procesním pochybení soudu prvního stupně, kdy mu žaloba a předvolání k jednání nebyly řádně doručeny, neboť dle tvrzení žalovaného mu výzvy i zásilky byly vloženy blíže nejasným způsobem do boxu určeného pro doručování balíků, v němž není ani žádná škvíra pro vhoz korespondence. Soud prvního stupně uzavřel, že dle obsahu doručenky, která byla provozovatelem poštovních služeb vrácena, a která se považuje za veřejnou listinu, byl shledán správný postup doručování v souladu s ustanovením § 49 o. s. ř., a pravost údajů na ní uvedených nebyla žalovaným popřena.2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který soudu prvního stupně vytýkal postup, kdy jednal (v případě prvního jednání ve věci) v nepřítomnosti žalovaného, a při tomto jednání došlo ke koncentraci řízení a (v případě druhého jednání) rozhodl rozsudkem, již za účasti žalovaného. Při druhém jednání žalovaný kromě námitky zániku žalobního nároku započtením soudu sdělil, že předvolání k prvnímu jednání mu nebylo poštou řádně doručeno, zejména proto, že mu nebylo doručeno oznámení o uložení soudní zásilky. Vadným postupem pošty tedy bylo žalovanému znemožněno uplatnění námitky započtení před koncentrací řízení. V případě v pořadí druhého jednání žalovaný požádal soud o odročení jednání do návratu jeho zástupce ze zahraniční pracovní cesty, čemuž však nebylo vyhověno. Žalovaný tedy neměl čas potřebný k tomu, aby zjistil a soudu sdělil vyjádření poštovního přepravce. Podstatou tohoto zjištění byla skutečnost, že v oblasti bydliště žalovaného v rozhodné době došlo ke změně doručovací pošty a docházelo k vadám při doručování různým adresátům (i on sám nalezl v boxu pro doručování balíků listovní zásilku soudu prvního stupně určenou adresátovi odlišného od osoby žalovaného). Žalovaný byl postupem soudu omezen ve svém základním právu na řádné projednání věci ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Postupem soudu nebylo žalovanému umožněno uvést podrobnější tvrzení a k námitce započtení a navržení důkazů k prokázání jeho obranných tvrzení. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.3. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a neshledal odvolání žalovaného důvodným.4. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou procesního pochybení soudu prvního stupně, kdy bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného (jednání dne 27. 3. 2025), respektive nebylo vyhověno žádosti žalovaného o odročení jednání (jednání dne 15. 4. 2025). Z obsahu spisu soudu prvního stupně se podává, že žalobce podal k soudu k soudu prvního stupně žalobu dne 30. 1. 2025 s návrhem na vydání platebního rozkazu. Soudem prvního stupně nebyl platební rozkaz vydán, žalobce byl výzvou ze dne 3. 2. 2025 vyzván k doplnění žalobních tvrzení. Jednání bylo soudem prvního stupně nařízeno na 27. 3. 2025 (referát předsedkyně senátu z 25. 2. 2025) a usnesením ze dne 25. 2. 2025, č. j. 18 C 28/2025 – 17, byl žalovaný vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení se písemně vyjádřil k žalobě, která je připojena a dále byl vyzván k označení a předložení listinných důkazů s tím, že originály bude třeba předložit při jednání soudu. Dle údajů doručovací pošty v místě bydliště žalovaného nebyl adresát zastižen a zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 5. 3. 2025 a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Vzhledem k tomu, že adresátem nebyla v úložní době zásilka vyzvednuta, byla dne 20. 3. 2025 vhozena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky. Jednání, při kterém bylo provedené dokazování a dáno poučení o koncentraci řízení ve smyslu ustanovení § 118b o. s. ř., bylo odročeno na 15. 4. 2025 v 15:00 hodin a žalobci poskytnuta koncentrační lhůta v délce 14 dnů k doplnění potřebných tvrzení a důkazů. Žalovaný byl o odročení jednání vyrozuměn tak, že zásilka byla vzhledem k tomu, že nebyl zastižen, vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky dne 2. 4. 2025 ve 12 hodin 24 minut, jak vyplývá z údajů doručovací pošty v místě bydliště žalovaného na dodejce. Podáním došlým soudu prvního stupně dne 12. 4. 2025 požádal zástupce žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, (plnou moc udělenou žalovaným dne 11. 4. 2025 k podání přiložil) o odročení jednání z důvodu, že zplnomocnění převzal s ohledem na skutečnost, že s žalovaným spolupracuje mnoho let, přestože je na pracovní cestě v Japonsku, ze které bude zpět v České republice dne 1. 5. 2025. Vzhledem k státnímu svátku dne 8. 5. 2025 žádal o odročení po datu 11. 5. 2025. Přípisem ze dne 14. 4. 2025 byl zástupce žalovaného uvědoměn o tom, že jednání nebude odročováno, neboť žalovanému bylo předvolání doručeno již 2. 4. 2025 a převzetí zastoupení bylo učiněno za situace, kdy byl již termín jednání znám.5. Předvolání k (v pořadí prvnímu) jednání bylo soudem prvního stupně žalovanému doručováno spolu s usnesením s výzvou k vyjádření a žalobou do vlastních rukou zcela v souladu s ustanovením § 49 o. s. ř. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručení, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu (odst. 4). Soud při průkazu doručení vychází z údajů uvedených na doručence, jejíž náležitosti jsou upraveny ustanovením § 50g o. s. ř. Doručenka je považována za veřejnou listinu a popření pravosti, tedy pravosti údajů na ní uvedených, musí prokázat ten, kdo vadu namítá. V daném případě soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že dle údajů uvedených na doručence, která se vrátila soudu prvního stupně jako soudu odesílacímu jsou uvedeny veškeré náležitosti a na základě nich učinil správně závěr o řádném doručení předvolání žalovanému, a to rovněž (v pořadí druhém jednání), kdy předvolání by