23 Co 232/2025-135 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaných domáhala zaplacení částky 6 157,93 EUR s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 5 528,90 EUR od 26. 4. 2023 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že dne 8. 9. 2021 bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení na dlužníky , Jméno žalobkyně B, a , Jméno žalobkyně C, . O úpadku dlužníků bylo rozhodnuto dne , datum, a bylo povoleno řešit úpadek oddlužením. Žalobkyně byla jmenována jejich insolvenčním správcem. Zaměstnavatelem dlužníka , Jméno žalobkyně B, byla ještě před zahájením insolvenčního řízení společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dále jen „zaměstnavatel“). Po zahájení insolvenčního řízení bylo pokračováno v provádění exekuce formou srážek ze mzdy dlužníka , Jméno žalobkyně B, v Rakousku. Žalovaným jakožto oprávněným věřitelům z exekuce bylo takto po zahájení insolvenčního řízení vyplaceno celkem 6 157,93 EUR. Výkon exekuce srážkami ze mzdy dlužníka , Jméno žalobkyně B, po zahájení insolvenčního řízení byl nezákonný. Neoprávněným přijetím těchto srážek vzniklo na straně žalovaných bezdůvodné obohacení, které jsou povinni vydat do majetkové podstaty dlužníků. Žalovaní byli před podáním žaloby vyzváni k vydání žalované částky.2. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit do majetkové podstaty dlužníků částku ve výši 6 157,93 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 528,90 EUR od 26. 4. 2023 do zaplacení do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), uložil žalovaným zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 41 054 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.) a uložil žalovaným zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi soudní poplatek ve výši 7 729 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).3. Napadený rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalovaní si nemohou ponechat vymožené plnění z exekuce probíhající v jiném členském státě (Evropské unie) získané po zahájení insolvenčního řízení, a jsou proto povinni ho vydat insolvenčnímu správci, tj. žalobkyni. Žalovaní jsou v řízení pasivně věcně legitimovaní, neboť jsou věřiteli vyplacené pohledávky. Výdaje žalovaných na jejich právní zastoupení související s exekučním řízením nelze na majetkové plnění vymožené v exekuci započíst, neboť i to náleží do majetkové podstaty dlužníků. Nelze ho proto v neprospěch majetkové podstaty krátit. Nebylo rovněž přihlíženo k námitce žalovaných, že v období od června 2022 do září 2022 byli v dobré víře ohledně toho, že insolvenční řízení bylo zastaveno, neboť v tomto období žádné srážky ze mzdy neprobíhaly (probíhaly od září 2021 do března 2022). Výzvou ze dne 17. 4. 2023 byli žalovaní vyzváni k úhradě dlužné částky ve výši 5 528,90 EUR ve lhůtě do 25. 4. 2023, ode dne následujícího se žalovaní ocitli s touto částkou v prodlení. Žalovaným proto bylo uloženo uhradit úrok z prodlení z této částky. Nárok na úhradu úroku z prodlení nelze považovat za rozporný s dobrými mravy, neboť žalovaní mohli dlužnou částku k výzvě uhradit.4. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku podali žalovaní včasné odvolání. Navrhli zrušit napadený rozsudek a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí, popř. aby byl napadený rozsudek změněn, žalobkyni přiznán nárok maximálně co do částky 2 030,43 EUR bez příslušenství a ve zbylém byl nárok zamítnut. Žalovaní příkazem k úhradě ze dne 2. 5. 2025 zaplatili na jistinu 6 157,93 EUR, čímž se snažili předejít vzniku dalších nákladů. Žalovaní namítli, že podstatná část předmětných finančních prostředků ve výši 4 127,50 EUR byla vynaložena zcela oprávněně na náklady právního zastoupení v exekučním řízení v Rakousku. Tato částka by proto měla být na tvrzený nárok započtena. Pokud by žalovaní tyto finanční prostředky nevynaložili, žádné exekuční řízení by nebylo zahájeno. Finanční prostředky by ani nemohly být zahrnuty do majetkové podstaty dlužníků. Nárok žalobkyně by tak činil maximálně 2 030,43 , právnická osoba, právní úpravy nevyplývá, že by žalovaní vedle částky, kterou nabyli v rámci exekuce, měli hradit i úrok z prodlení. Žalovaní se o žádné úroky z prodlení neobohatili. V tomto směru ani z majetkové podstaty nic neubylo. V době, kdy docházelo ke srážkám v rámci exekuce, probíhalo v insolvenci řízení o neschválení oddlužení, kterému bylo nejprve vyhověno. Žalovaní byli do doby, kdy odvolací soud rozhodl o zrušení tohoto rozhodnutí, v dobré víře, že insolvenční řízení bylo zastaveno. Žalovaní i nadále usilují o zrušení schváleného oddlužení pro nepoctivý záměr dlužníků.5. Žalobkyně k odvolání žalovaných uvedla, že bylo na rozhodnutí žalovaných, zda využijí právních služeb k zahájení a vedení exekuce v Rakousku. Tyto prostředky proto byly vynaloženy v jejich zájmu. Nejednalo se však o účelně vynaložené náklady, neboť insolvenční zákon vylučuje provedení exekuce postihující majetkovou podstatu dlužníků. Nemůže se tak ani jednat o účelně vynaložené náklady. Právo na náhradu nákladů řízení má svůj podklad v procesním právu. Pro započtení tak nemohou postačovat předložené faktury. Vynaložením nákladů na právní zastoupení nevzniká žalovaným pohledávka vůči dlužníkům, kterou by mohly započíst. Nelze ani částku ve výši 4 127,50 EUR považovat za zhodnocení majetkové podstaty. Žalovaní byli vyzváni k vydání dlužné částky. Právní úprava neuvádí lhůtu, ve které mají být prostředky vráceny, a proto by měly být vráceny bezodkladně po výzvě. V případě opožděného vydání finančních prostředků se uplatní obecná právní úprava o úrocích z prodlení. Do doby vrácení finančních prostředků jsou poškozeni ostatní věřitelé přihlášení do insolvenčního řízení, kterým by jinak získané finanční prostředky byly vyplaceny. Žalovaní nebyli ani v dobré víře. Je vyloučeno, aby exekuce byla provedena od zahájení insolvenčního řízení bez ohledu na to, zda oddlužení je nebo není schváleno. Navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.6. Žalovaní při jednání u odvolacího soudu dne 9. 12. 2025 vzali své odvolání směřující proti výroku I. napadeného rozsudku v rozsahu přiznané jistiny ve výši 6 157,93 EUR zpět a navrhli v tomto rozsahu odvolací řízení zastavit. Odvolací soud proto v souladu s § 207 odst. 2 o. s. ř. v této části odvolací řízení zastavil.7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání do věci samé není důvodné.8. Důkazy provedenými před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že dlužník , jméno FO, byl v období od března 2021 do března 2022 zaměstnán v Rakousku. Dne 28. 7. 2021 podali žalovaní prostřednictvím svého zástupce (advokáta , tituly před jménem, , právnická osoba, ) k rakouskému soudu návrh na zahájení exekučního řízení proti dlužníkovi , Jméno žalobkyně B, pro pohledávku ve výši 1 733 739,80 Kč. Dne 6. 8. 2021 vydal rakouský exekuční soud oprávnění k provedení exekuce na majetek dlužníka , Jméno žalobkyně B, . V období od září 2021 do března 2022 bylo strženo celkem 6 157,93 EUR ve prospěch žalovaných (platby byly připsány na zahraniční bankovní účet , tituly před jménem, , právnická osoba, ). Na účet žalovaných byla přeposlána částka v celkové výši 2 235,96 EUR. , tituly před jménem, , právnická osoba, vyfakturoval za své právní služby celkem 4 127,50 EUR. Dne 8. 9. 2021 bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníků , Jméno žalobkyně B, a , Jméno žalobkyně C, . Dne 22. 9. 2021 bylo vydáno usnesení, kterým byl zjištěn úpadek dlužníků a kterým bylo povoleno řešit jej oddlužením. Insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně. Žalovaní svoji pohledávku přihlásili do insolvenčního řízení dlužníků dne 22. 10. 2021. Dne 24. 2. 2023 bylo vydáno usnesení, kterým bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty s tím, že do majetkové podstaty náleží i finanční prostředky sražené ze strany rakouského zaměstnavatele. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě částky 5 528,90 EUR dopisem doručeným žalovaným dne 20. 4. 2023, ve lhůtě do 25. 4. 2023. Žalovaní odmítli platbu uhradit s tím, že částky jim byly vyplaceny po právu.9. Odvolací soud dokazování doplnil o potvrzení, dle kterého žalovaní dne 2. 5. 2025 zaslali na účet žalobkyně částku 6 157,93 EUR. Účastníci shodně uvedli, že téhož dne žalobkyně tuto částku i obdržela.10. Odvolací soud považuje takto zjištěný skutkový stav za dostatečný pro rozhodnutí ve věci.11. Dle článku 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015, o insolvenčním řízení /přepracované znění/ (dále jen „nařízení“), soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka,