25 Co 118/2025-521 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 10. 5. 2024, č. j. 34 C 398/2019-454, rozhodl Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 828 390 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 828 390 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 245 194,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Dále bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Praha–východ plnou náhradu nákladů řízení, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením. Usnesením ze dne 21. 2. 2025, č. j. 34 C 398/2019-483, soud prvního stupně rozhodl, že výše nákladů státu, které je žalobce na základě výroku III. citovaného rozsudku povinen zaplatit České republice, činí 9 152,50 Kč. Takto stanovené náklady státu je žalobce povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Praha-východ ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Předmětem žaloby byl nárok žalobce na náhradu újmy v podobě nároku na bolestné ve výši 80 200 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 147 000 Kč, nemajetkové újmy za duševní útrapy ve výši 202 000 Kč, nákladů léčení v celkové výši 181 000 Kč a náhrady za ztráty na výdělku v částce 218 190 Kč. Tato újma měla dle žalobního tvrzení žalobci vzniknout v důsledku fyzického napadení ze strany žalovaného dne 18. 12. 2016. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že se skutek odehrál tak, jak jej popisoval (v části, kdy mělo dle tvrzení žalobce dojít ke vzniku jeho zranění), a neprokázal, že je tak žalovaný odpovědný za újmu, která měla žalobci vzniknout. Z uvedeného důvodu žalobu zamítl. Pokud jde o právní hodnocení věci, soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 2910, § 2958, § 2960, § 2963 odst. 1 a § 2971 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řízení, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).2. Proti tomuto rozsudku ve spojení se samostatným usnesením soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalobce. Uvedl, že civilnímu řízení předcházelo trestní stíhání žalovaného, při kterém orgány činné v trestním řízení mimo jiné provedly dne 26. 8. 2018 rekonstrukci útoku z pohledu žalobce, žalovaného a jejich manželek. Žalobce považuje za zcela klíčový posudek znalce, ve kterém bylo konstatováno, že je nepravděpodobné, že by žalobce byl schopen s úplně přetrženým předním křížovým vazem v koleni takto chodit bezprostředně po útoku. Znalec tedy dovodil, že v důsledku útoku muselo být koleno žalobce poškozeno méně vážně, než co odhalila následná lékařská vyšetření. To policii umožnilo překvalifikovat útok žalovaného na pouhý přestupek. Navíc správní orgány v roce 2019 podnět policie k vyřízení útoku jako přestupku odložily pro promlčení činu žalovaného. Žalobce namítal, že znalecký závěr , jméno FO, byl zcela nesprávný, jak sám znalec přiznal při výslechu před soudem. Policejní znalec tak po letech vyvrátil své znalecké závěry, na základě nichž bylo v roce 2019 trestní stíhání žalovaného ukončeno. Policie přitom přibrala k posouzení složitých otázek z oblasti ortopedie znalce , jméno FO, , který ortopedii vůbec nerozumí a na základě jeho nesprávného názoru bylo trestní stíhání žalovaného ukončeno. Na jeho obnovení už bylo v době, kdy naprosté selhání znalce , jméno FO, vyšlo v roce 2023 před soudem najevo, bohužel pozdě. Verze žalovaného a jeho manželky uvedená při rekonstrukci je dle žalobce smyšlená verze. Neozbrojený žalobce si bezprostředně po ukončení léčby rakoviny (chemoterapií a ozařováním) údajně obul blíže neurčené „boty na podpatcích“ a šel beze zbraně napadnout žalovaného útokem zepředu. Naopak ve videu z rekonstrukce, kde skutečný průběh útoku popsali žalobce a jeho manželka, vede žalovaný svůj útok teleskopickým obuškem, jehož kovový lesknoucí se konec je jasně patrný také na videozáznamu těsně po útoku, který pořídila manželka žalobce. Žalovaný po chvíli přetahování o obušek strhne žalobce směrem dolů a do strany tak, že došlo k rotačnímu zkroucení jeho nohy pod vahou obou těl. Tento průběh incidentu je z hlediska okolností mnohem pravděpodobnější než verze žalovaného. Verze žalobce je rovněž objektivně jediná možná z hlediska znalců. Verzi žalovaného šlo pak vyvrátit mnohem rychleji a jednodušeji než prostřednictvím znaleckého posudku znalce jmenovaného soudem, a to zpochybněním svědecké výpovědi manželky žalovaného. Tu žalobce zpochybnil navrženými důkazy, a to videem z policejní rekonstrukce, z něhož jsou evidentní velmi špatné výhledové poměry z okna kuchyně manželky žalovaného, respektive velmi omezený výhled na přístupovou cestu k domu, kde údajně konflikt začal. Navíc byla na parapetu umístěna řada květin v květináčích, které výhled stěžovaly. Ve verzi žalovaného začíná konflikt za rohem kuchyně mimo zorné pole okna. Manželka žalovaného tak nemohla vidět, že se žalobci údajně při couvání vyzuly boty na podpatcích, jak detailně popisovala. Pohled na přístupovou cestu zároveň blokuje živý plot neopadavých buxusů. Manželka žalovaného dále do nejmenších podrobností líčila pád žalovaného na záda, při kterém se žalovaný údajně uhodil do temene hlavy. Soud při hodnocení výpovědi zcela ignoroval, že by si takto žalovaný musel nutně rozbít hlavu a přivodit otřes mozku, k čemuž však objektivně nedošlo, jak je vidět na videozáznamu. Žalobce proto z opatrnosti navrhl k provedení dva situační náčrty ohledně výhledových poměrů manželky žalovaného. Pokud jde o místo údajného dopadu těla žalobce a žalovaného, bylo to mezi oběma auty žalobce, kde však nebyla ani zdaleka dostatečná vzdálenost na to, aby se do ní oba robustní muži vměstnali způsobem, který verze žalovaného prezentuje. Není náhodou, že při rekonstrukci musel policejní orgán použít výrazně menší auta a zaparkovat je dále od sebe, aby žalovaný s figurantem vůbec mohli verzi žalovaného předvést. Žalobce dále navrhoval fotografie teleskopických obušků, fotografie mycích souprav, jež by vyvracely verzi žalovaného. Rovněž poukazoval na charakteristický postup při skládání dutého obušku, což dokládal internetovými odkazy na veřejně přístupné instruktážní videozáznamy profesionálů na sebeobranu. Stejné charakteristické pohyby doprovázené zvuky obušku dělal žalovaný na videozáznamu opakovaně. Všechny navržené důkazy směřovaly k prokázání nejen toho, že žalovaný na žalobce zaútočil smrtící zbraní, a že žalovaný i jeho manželka v tomto podstatném aspektu opět nemluvili pravdu, ale zcela vyvraceli výpověď manželky žalovaného i celou verzi žalovaného. Jelikož zároveň oba znalci dospěli k závěrům potvrzujícím pravdivost verze žalobce, měl ji soud prvního stupně po právu považovat za prokázanou a žalobě vyhovět. Namísto toho soud prvního stupně všechny žalobcem navržené důkazy zcela opomněl a pouze velmi stručně a obecně uvedl, že některé důkazy neprovedl, protože je nepovažoval za podstatné. Takové hodnocení je nepřezkoumatelné a nesprávné. Pokud jde o verzi žalovaného, znalec , jméno FO, k ní uvedl, že by při ní mohlo ke zranění kolene žalobce dojít pouze tehdy, pokud by se při ní tělo žalobce dostalo do rotace při zároveň fixované spodní části nohy. K tomu však ve verzi žalovaného vůbec nedošlo, neboť žalobce prý padal přes patu přímo na záda. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku bohužel vycházel i z následující spekulace znalce , jméno FO, ohledně pohybů na zemi, takové pohyby ve svědecké výpovědi žalovaného ani jeho manželky nezazněly. Naopak , jméno FO, při své svědecké výpovědi k verzi žalovaného dodal, že při obyčejném pádu dozadu k tomu dojít nemůže. Pokud jde o verzi žalobce, , jméno FO, uvedl, že typu zranění žalobce v důsledku útoku žalovaného odpovídá spíše verze žalobce. V ní je totiž fixace bérce do plotu a následný rotační pohled těla zcela jasně patrný. Rovněž znalec , jméno FO, označil verzi žalobce za pravděpodobnou příčinu vzniku takového úrazu. Znalec , jméno FO, měl v rámci trestního řízení příležitost prozkoumat celou zdravotní dokumentaci žalobce a na základě tohoto jednoznačně konstatoval na straně 8 svého posudku, že k závažnému poranění kolene došlo při útoku žalovaného. , jméno FO, ošetřující lékař žalobce, byl následně předvolán jako svědek, kde opět potvrdil, že pro účely trestního řízení připravil podrobnou zprávu o zdravotním stavu žalobce. Rovněž znalec , jméno FO, měl příležitost prozkoumat kompletní zdravotní dokumentaci žalobce za dobu 10 let před útokem žalovaného. Uzavřel pak, že v této dokumentaci není zpráva o tom, že by byl levý kolenní kloub v předchorobí úrazu poškozen jiným předcházejícím úrazem. Rovněž uzavřel, že pád 18. 12. 2016 způsobil s pravděpodobností hraničící s jistotou rovněž úplné přerušení - přetržení předního zkříženého vazu. Soud prvního stupně však výše uvedené zá