25 Co 214/2025-173 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne ze dne 14. 5. 2025, č. j. 216 C 102/2024-139, Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 94 665 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 94 665 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 79 775 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Předmětem řízení byl regresní nárok žalobkyně dle § 10 odst. 1 písm. e) zákona 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v platném znění (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), na zaplacení částky, kterou žalobkyně za žalovanou plnila jako pojistné plnění poškozené , jméno FO, v souvislosti s pojistnou událostí ze dne 12. 8. 2022. Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba je důvodná a nárok žalobkyně oprávněný. Právně věc posoudil dle ust. § 2 písm. d), e) a f), § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 a § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., a dále dle § 2910, § 2927 odst. 1, § 2929, § 2216 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), Anonymizováno2. Proti rozsudku soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu podala včasné odvolání žalovaná. Uvedla, že považuje za nesprávný závěr soudu prvního stupně, že žalovaná jako provozovatel vozidla neprokázala, že by dne 12. 8. 2022 bylo předmětné vozidlo , jméno FO, použito bez jejího vědomí nebo proti její vůli. Žalovaná je přesvědčena, že z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že jmenovaný v inkriminované době použil vozidlo bez vědomí provozovatele. Tímto se ve smyslu § 2929 o. z. jedná o výjimku z pravidla uvedeného v § 2927 odst. 1 o. z., které uvádí, že osobou, která je objektivně odpovědná za újmu způsobenou provozem dopravních prostředků je zásadně provozovatel dopravního prostředku, a to i tehdy, jestliže jej v okamžiku vzniku újmy sám neřídil. V daném případě tedy došlo k přesunu odpovědnosti za vzniklou újmu na jiný subjekt - řidiče vozidla. Žalovaná měla v postavení provozovatele vozidla v daném případě navíc opodstatněný důvod, proč nedostála informačním povinnostem vyplývajícím ze zákona č. 168/1999 Sb., když žalobkyně současně netvrdila a neprokázala, že právě porušením povinnosti bylo šetření ztíženo, tj. v jakém směru konkrétně nemohl pojistitel průběh nehody řádně vyšetřit, tedy nárok na regresní úhradu v daném případě pojistiteli nevznikl. V inkriminované době bylo vozidla , právnická osoba, , a to na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2022. Žalovaná odkázala na článek II odst. 1 nájemní smlouvy, kde stojí, že nájemce - podnikatelský subjekt musí předložit občanský průkaz nebo pas a řidičský průkaz řidiče. Pronajímatel a nájemce si v daném případě ujednali, kdo je fyzickou osobou oprávněnou na straně nájemce - právnické osoby předmětné vozidlo užít (řídit). Tímto člověkem byla osoba, která za nájemce smlouvu uzavřela. , jméno FO, to nebyl. Při absenci výše uvedených smluvních ujednání o oprávněném řidiči by platilo, že pokud je věc pronajatá právnické osobě, oprávněným uživatelem je právě tato právnická osoba, tedy subjekt, který nájemní smlouvu uzavřel. V praxi to znamená, že věc může užívat prostřednictvím svých statutárních orgánů, zaměstnanců nebo jiných osob, které k tomu zmocní. Žádnou takovou osobou , jméno FO, nebyl. Žalovaná v tomto směru odkázala na výpověď jednatelky a společnice firmy , právnická osoba, . , jméno FO, a písemné vyjádření zmocněnce této firmy , jméno FO, , založené ve spise Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 19 C 70/2024. Je tak namístě závěr, že , jméno FO, v daném případě použil dopravní prostředek proti vůli provozovatele. Jmenovaný tak ve smyslu § 2929 o. z. hradí škodu místo provozovatele, v daném případě též současně jako přímý škůdce podle § 2910 o. z. Takto je , jméno FO, ve smyslu ustanovení § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb. pojištěným, osobou povinnou k náhradě újmy (§ 6 zákona č. 168/1999 Sb.) a současně osobou zavázanou ke splnění informačních povinností (§ 8 zákona č. 168/1999 Sb.). Podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb., účinného v době předmětné nehody, platilo, že nesplnění předepsaných informačních povinností samo o sobě postižní nárok nezakládá. Především se tak musí stát bez zřetele hodných důvodů, jinými slovy má-li k tomu provozovatel vozidla opodstatněné důvody, nemusí své povinnosti dostát bez rizika postihu. Pokud by žalovaná jako provozovatel vozidla byla v postavení pojištěného ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., měla důvody zřetele hodné k nesplnění informačních povinností. Žalovaná se o tom, že došlo k nehodě dozvěděla s několikaměsíčním odstupem, stejně jako o tom, kdo byl pachatelem nehody. Motivací žalované nebylo chránit pachatele. Žalovaná totiž řidiče neznala a o nehodě nevěděla. Za dané situace je paradoxní uzavřít, že ačkoliv provozovatel o nehodě neví, přesto jedná protiprávně, pokud neinformuje pojistitele. Jestliže řidič, který způsobil nehodu, užil vozidlo bez vědomí provozovatele, je nevědomost o dopravní nehodě a o totožnosti řidiče podle názoru žalované důvodem zřetele hodným pro nesplnění oznamovací povinnosti. Žalovaná dále tvrdí, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a neprokázala, že došlo ke ztížení možnosti šetření dopravní nehody a pojistné události. Z dokladů, kterými byl proveden důkaz, vyplývá, že důvodem, který bránil včasné likvidaci pojistné události, byla nespolupráce poškozené, která až do února 2023 nedoložila faktury autoservisu, rozpočet a nesdělila své bankovní spojení. Kvůli tomu žalobkyně neukončila šetření v zákonné lhůtě. Ze zápisu o prohlídce motorového vozidla likvidátorem Global Expert s.r.o. vyplývá, že vozidlo provozované žalobkyní bylo likvidátorem ohledáno dne 10. 11. 2022. Tvrzení žalobkyně, že neměla možnost zhlédnout vozidlo žalované, je tak třeba hodnotit jako vyvrácené a nepravdivé. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že se v proběhlém řízení naopak nepodařilo zjistit, jak se , jméno FO, dostal k vozidlu žalované. Z výslechu svědkyně , jméno FO, jednatelky , právnická osoba, . (nájemce) bylo zjištěno, že jednatelka nemá vůbec žádné povědomí o tom, co se děje v její společnosti, natož aby byla schopna uvést, jak se vozidlo dostalo k , jméno FO, . Z výslechu jednatele žalované , jméno FO, bylo zjištěno, že žalovaná provozuje autodopravu, autopůjčovnu a prodej užitkových vozů. S nájemcem vozidla žalovaná neřešila, kdo bude řidičem aut, ani jména řidičů oprávněných užívat vozidlo žalované. Žalobkyně v tomto směru odkazuje na nájemní smlouvu, která je poměrně neurčitá a v podstatě ponechává nájemci volnou ruku k dispozici s vozidlem. Žalovanou coby provozovatelku vozidla tíží objektivní odpovědnost ve smyslu § 2927 a následující o. z., a proto lze rozumně očekávat, že učiní všechna možná opatření, která lze po ní spravedlivě požadovat, aby předešla tomu, že její vozidlo bude volně dostupné v podstatě komukoliv. Žalovaná přenechala vozidlo nájemci k užívání, aniž by si s ním jednoznačně smluvně ošetřila podmínky užívání vozidel. Nájemci tak nechala zcela volnou ruku v tom, jak bude nakládat s vozidlem žalované a komu bude vozidlo zapůjčovat. V řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že by ze strany nájemce došlo k nějakému excesu. Postavení provozovatele se nezprostí ten, kdo svěří vozidlo jiné osobě. Žalovaná byla stále provozovatelkou vozidla a jako taková je objektivně odpovědná za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná měla povinnost písemně oznámit žalobkyni, že došlo ke škodné události, popsat skutkový stav této škodní události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny žalobkyně. Nic z toho však žalovaná neučinila. Není pak pravdou tvrzení žalované, že o dopravní nehodě nevěděla. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že Magistrát města Kladna přípisem ze dne 26. 9. 2022 informoval žalovanou o tom, že došlo k dopravní nehodě a kdo je osobou podezřelou ze zavinění dopravní nehody. Tento přípis byl žalované doručen dne 3. 10. 2022. Nejpozději uvedeného dne tedy žalovaná s jistotou věděla o tom, že její vozidlo bylo účastno dopravní nehody a že podezřelým ze zavinění dopravní nehody je , jméno FO, , který měl toto vozidlo řídit. Žalobkyně přitom skončila šetření pojistné události až dne 27. 2. 2023. Žalovaná měla dobu takřka pěti měsíců na to, aby splnila své zákonné povinnosti ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 168/1999 S