25 Co 22/2025-189 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zastavil řízení co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 800 € za období od , datum, do , datum, (výrok I.), zamítl žalobu co do nároku na zaplacení 800 € se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 800 € od , datum, do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení 11 788 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Soud prvního stupně uzavřel po právní stránce jednání mezi účastníky jako smlouvu o dílo, kterou si účastníci dojednali opravu nefunkčního pohonu garážových vrat. Žalovaný ji provedl a žalobkyně mu zaplatila 800 €. Soud neshledal na straně žalovaného vůči žalobkyni bezprávné výhrůžky a konstatoval, že žalobkyně provedené dílo žalobce nijak nereklamovala, netvrdila jeho vady a nezpochybnila uzavření smlouvy o dílo samé. Soud prvního stupně tak jednání účastníků posoudil jako jednání o dvou samostatných smlouvách o dílo. S ohledem na žalobní tvrzení na vrácení částky za osazení novým pohonem vrat hodnotil pouze závazkový vztah, a to smlouvu o dílo na provedení opravy funkce garážových vrat. Nárok žalobkyně neshledal důvodným, neboť neshledal odpovědnost žalovaného za nefunkčnost původního pohonu garážových vrat. Pokud žalovaný dodal žalobkyni nový pohon garážových vrat, vzniklo mu právo na úhradu nového výrobku včetně služeb s montáží spojených.2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, a to výlučně proti výrokům II. a III. Mimo jiné vznesla námitku podjatosti rozhodujícího soudce, který si v rámci odůvodňování rozsudku neodpustil osobní poznámku k žalobkyni, zejména k jejím osobnostním rysům. Žalobkyně v odvolání shrnula svá skutková a právní tvrzení a zopakovala, že po zkratu původního elektromotoru žalovaný deinstaloval nový přijímač, nesdělil jí, jaký druh nového přijímače instaloval, avšak nestačil deinstalovat kabely jím připojené k původnímu elektromotoru pro jeho propojení s novým přijímačem. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí znehodnotil její původní elektromotor a tím jí způsobil škodu odpovídající hodnotě původního elektromotoru, původního přijímače a výši nákladů, které byla nucena vynaložit, aby uvedla vrata do funkčního stavu, včetně jejich ovládání. Žalobkyně namítala nesprávné posouzení věci soudem prvního stupně při vyložení obsahu prohlášení ze dne , datum, tak, že žalovaný osobně potvrdil, že zkrat nastal, ale nevyslovil za něj svoji osobní odpovědnost. Nebyla-li by škoda žalovaným způsobena a nepřijal-li by svojí osobní odpovědnost, těžko by dobrovolně a vlastnoručně s ohledem na jeho obsah žalobkyni prohlášení podepsal. Žalovaný se zavázal shora uvedeným prohlášením škodu nahradit uvedením vrat do původního stavu, respektive dodáním nového elektromotoru. Zaplacená částka 800 € žalobkyní žalovanému je majetkovým prospěchem na jeho straně bez právního důvodu a tedy bezdůvodným obohacením žalovaného. Žalobkyně zdůraznila, že podpisem zálohové faktury žalovanému potvrdila, že s provedeným způsobem náhrady souhlasí a předala mu zálohu 800 €. Žalobkyně poukázala na ustanovení § 557 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého lze-li použít právní jednání různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první. Soud prvního stupně veškeré důkazní prostředky vyložil výhradně v neprospěch žalobkyně. Soud prvního stupně pochybil, pokud k předchozímu řádnému procesnímu návrhu nezadal zpracování znaleckého posudku. Z jeho závěru by totiž nepochybně vyplynul závěr o tom, že posouzení věci žalovaným bylo od počátku nesprávné, že do původního elektromotoru, tedy původního přijímače, nebylo třeba vůbec zasahovat, že žalovaný uvedl žalobkyni v souladu v souvislosti s uzavřením smlouvy o dílo v omyl a smlouva o dílo tak byla od počátku relativně neplatným právním jednáním. Pokud tomu tak bylo, jen stěží mohl žalovaný na základě takového jednání žalobkyni oprávněně fakturovat a pak si nárokovat úhradu peněžní částky. Dle žalobkyně byl proti ní soudce soudu prvního stupně zaujatý, o čemž svědčí mimické a jiné výrazy soudce v průběhu celého řízení těžko doložitelné (ale i osobní a nadbytečná poznámka, která je doložitelná, neboť je na hlasovém audiozáznamu). Soudce prvního stupně uvedl, že s žalobkyní by jakkoli obchodovat nechtěl. Rozsudek tak dle žalobkyně vydal nikoliv nepodjatý soudce, což ji vede k závěru o nesprávnosti rozsudku. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.3. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že věc se po celou dobu řízení překrucuje a účelově zatemňuje a má za to v souladu s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyně je svéprávnou osobou nadanou předpokládaným rozumem průměrného člověka, aby mohla posoudit skutkový a právní dopad svých postojů v řízení. Žalobkyně se pokusila o dehonestaci osoby žalovaného s nepravdivým nařčením, že na ni měl vyvíjet psychický nátlak a pronášet výhrůžky, které ani neprokázala, což lze posoudit jako počínání v rozporu s dobrými mravy urážející obyčejné lidské cítění, tak jak je vymezeno § 2 o. z. Žalobkyně si žalovaného natáčela bez jeho souhlasu na video prostřednictvím svého mobilního telefonu. Dodatečně žalovaný zjistil z různých zdrojů, že v minulosti vedla řadu dalších podobných soudních sporů, ve kterých uplatňovala obdobné metody s cílem získat pro sebe bezdůvodné obohacení. Při posouzení žalobou uplatněného nároku je možno vycházet jen z listinných důkazů, které předložila sama žalobkyně, a ze kterých dle žalovaného mimo vší pochybnost vyplývá, že se účastníci daného řízení s ohledem na technickou zastaralost původního pohonu garážových vrat dohodli na instalaci díla nového kvalitního pohonu značky , Anonymizováno, , a to v částce 19 800 Kč, o čemž bez diskuze svědčí prohlášení žalobkyně na daňovém dokladu, že předmět díla převzala a souhlasí. Jedná se tak o její svobodný projev vůle, smlouva byla řádně uzavřena a pokud si to žalobkyně následně rozmyslela a obrátila se na soud, je na ní, aby relevantní skutečnosti tvrdila a prokázala, čemuž nedostála. Výklad souhlasného prohlášení učiněných žalobkyní považuje žalovaný za nesprávný a absurdní. Jeho předmětem byla ústní dohoda o překódování dálkového ovladače ke garážovým vratům v domě žalobkyně, z něhož je odvolatelkou dovozována skutečnost, že svým neodborným počínáním zapříčinil zkrat. Po předání nového ovladače žalobkyni, aby jí dílo žalovaný předvedl a sama si vyzkoušela jeho funkčnost, došlo shodou okolností k poruše, což je v praxi naprosto běžné a následně se písemně účastníci dohodli, jak budou dále postupovat. Dle žalovaného žalobkyně neprokázala, že by se pohon garážových vrat stal nefunkčním jeho přičiněním, neboť nebylo prokázáno jakékoliv protiprávní jednání či profesně vadný postup jeho osoby. Rovněž úvahy žalobkyně o tom, že částka 800 € byla poskytnuta jenom jako zálohové plnění, které ve skutečnosti představuje majetkový prospěch na straně žalovaného, je tvrzením dle něho absurdním, neboť prokázaný skutkový děj této námitce nenasvědčuje. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek v napadeném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné.5. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napadena a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).6. Odvolací soud se nejdříve zabýval žalobkyní vznesenou námitkou podjatosti vůči rozhodujícími soudci. Tvrdila, že byl vůči ní osobně zaujatý, což mělo plynout nejen z jeho osobní poznámky při odůvodnění rozsudku, kdy zpochybnil osobnostní a charakterové rysy žalobkyně a dodal, že by s ní osobně nikdy obchodovat nechtěl.7. Podle § 14 odst. 1 a 4 o. s. ř. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.8. Podle § 15 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni. Účastník je povinen námitku podjatosti soudce uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce, o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů poté, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen te