27 Co 158/2025-188 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 2. 2025, č. j. 19 C 320/2024-128 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 718 957, 59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % p. a. z částky 16 287 Kč od 1. 1. 2024 do 1. 5. 2024 a z částky 718 957, 59 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 47 680, 60 Kč s úrokem ve výši 3, 89 % p. a. z částky 779 812, 96 Kč od 26. 7. 2023 do 25. 1. 2024 a z částky 766 638,19 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % p. a. z částky 763 525,96 Kč od 1. 1. 2024 do 25. 1. 2024, z částky 750 351,19 Kč od 26. 1. 2024 do 1. 5. 2024 a z částky 47 860,60 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení (výrok II.). Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 89 178 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Soud prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tím, že z listiny, která má zachycovat obsah smlouvy o úvěru, nevyplývá skutkové zjištění, že by k ní byla připojena data v elektronické podobě jako elektronický podpis žalovaného. K takovému skutkovému zjištění nevede ani vlastní záznam právní předchůdkyně žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru, protože mu význam pouhého skutkového tvrzení, odhlédnuto od toho, že ani z tohoto záznamu nevyplývá, že by žalovaný v prostředí mobilní aplikace připojil ke smlouvě o úvěru elektronický podpis. Jiné důkazní prostředky o skutkovém tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně nenavrhla ani přes poučení postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když v podání ze dne 15. 12. 2024 pouze zopakovala skutková tvrzení o tom, že žalovaný podepsal smlouvu o úvěru elektronickým podpisem. Věc posoudil podle § 2991 odst. 1, 2, § 2293, § 1958 odst. 2, § 1879 o. z. a uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem 799 738, 36 Kč, a měla proto v této výši za žalovaným pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení. Věřitelkou této pohledávky se v důsledku jejího postoupení stala žalobkyně. Se zřetelem k tomu, že žalovaný až do postoupení pohledávky zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 80 780,77 Kč, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu za období od 22. 4. 2022 do 26. 3. 2024, nabyla žalobkyně pohledávku ve výši 718 957, 59 Kč na jistině. Jejím příslušenstvím je úrok z prodlení ve výši 14, 75 % p.a. z částky 16 287 Kč od 1. 1. 2024 do 1. 5. 2024 a z částky 718 957, 59 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů). Její splatnost se v rozsahu 16 287 Kč pojí s výzvou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ze dne 11. 11. 2023, ve které žalobkyně určila žalovanému lhůtu do 31. 12. 2023, jinak s výzvou zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 25. 4. 2024. Soud prvního stupně naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalovanému domáhala částky převyšující 799 738, 36 Kč s příslušenstvím, tj. co do 47 680, 60 Kč s úrokem ve výši 3, 89 % p.a. z částky 779 812, 96 Kč od 26. 7. 2023 do 25. 1. 2024 a z částky 766 638, 19 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % p.a. z částky 763 525, 96 Kč od 1. 1. 2024 do 25. 1. 2024, z částky 750 351, 19 Kč od 26. 1. 2024 do 1. 5. 2024 a z částky 47 860, 60 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když v projednávané věci nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek. Žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 94 % a žalovaný v rozsahu 6 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 718 957, 59 Kč s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky v celkové výši 47 860, 60 Kč s příslušenstvím, a proto postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil tak, že žalobkyni přísluší ve výši 88 %. Náklady řízení přitom činí 101 339 Kč a žalobkyni pak náleží náhrada jejich poměrné části, tj. 89 178 Kč.3. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Nesouhlasila se závěrem soudu, že nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, a proto uplatněný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení. Soud prvního stupně zcela pominul, že žalobkyně spolu se žalobou předložila smlouvu o úvěru ve formě elektronického dokumentu obsahujícího elektronický podpis společnosti , právnická osoba, . (dále jen „, Anonymizováno, “) i žalovaného. Tento podpis je nutné považovat nejméně za tzv. prostý elektronický podpis dle čl. 3 odst. 10 eIDAS. Toto nařízení upravuje účinky prostého elektronického podpisu v svém čl. 25 odst. 1 tak, že mu zaručuje jak funkci právní relevance (elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky) tak funkci důkazní (nesmí být odmítán jako důkaz). Na úrovni vnitrostátního českého práva je pak zmíněné nařízení eIDAS prováděno zák. č. 297/2016 Sb. a zák. č. 250/2017 Sb., přičemž ust. § 7 zák. č. 297/2016 Sb. výslovně stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít i tzv. prostý elektronický podpis, který je zmíněným nařízením eIDAS definován jako „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“. Dle doktrinálního výkladu definici prostého elektronického podpisu splňuje například i jen uvedení jména a příjmení na konci e-mailu, naskenování vlastnoručního podpisu a jeho připojení k dokumentu, označení souhlasového políčka, samotné použití e-mailové adresy, pokud z jejího znění lze identifikovat podepisující osobu. Zmíněný druh podpisu je tedy zákonodárcem pro případ soukromoprávních jednání shledán jako přípustný a platný. V této souvislosti odkazujeme na závěry Městského soudu v Praze obsažené v jeho rozhodnutí ze dne 10. 9. 2024 ve věci vedené sp. zn. 54 Co 217/2024–259. Byl též prokázán postup, jakým žalovaný svůj elektronický podpis ke smlouvě připojil, jak je popsáno v čl. 10.16. smlouvy o úvěru. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví provozovaného společností , právnická osoba, . Jednotlivé kroky podepisování žalobkyně v průběhu řízení popsala a prokázala dokumentem souhrn procesu elektronického podpisu, který byl připojen k podání ze dne 13. 11. 2024 a proveden jako důkaz. Soud prvního stupně dále při hodnocení důkazů stran uzavření smlouvy o úvěru pominul důkazy týkající se následného chování stran při plnění závazků vyplývajících z předložené smlouvy o úvěru, především o prokázané poskytnutí úvěru, tzn. Převody finančních prostředků odpovídajících sjednanému úvěru na účty žalovaného nebo subjektům spojených s žalovaným, a opačně též splácení úvěru ze strany žalovaného. Její právní předchůdkyní byla též řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy se nespolehla pouze na žalovaným uvedené údaje, ale přihlížela též k tomu co bylo zjištěno z příslušných evidencí. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ve kterém byla zdůrazněna materiální stránka hodnocení úvěruschopnosti spotřebitele. V projednávané věci bylo doloženo, že žalovaný úvěr splácel a byl tedy v době uzavření smlouvy úvěruschopný. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě ve zbytku zcela vyhověl a žalovanému uložil nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů v plné výši.4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a neshledal odvolání žalobkyně nedůvodným.6. Žalobě částečně vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, nabyl samostatně právní moci a nebyl předmětem přezkumu odvolacím soudem (srov. § 206 o.s.ř.).7. Odvolací soud zopakoval podle § 213 odst. 2 o.s.ř. část listinných důkazů předložených žalobkyní, neboť z nich bylo možno učinit částečně jiná a další skutková zjištění než která učinil soud prvního stupně, vzhledem k tomu, že zaměřil svoji pozornost primárně na jiné právní otázky než soud odvolací. Soud prvního stupně jinak učinil správná zjištění o tom, že podle nabídky na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 22. 4. 2022 měl žalovaný , právnická osoba, ., IČO , IČO, , nabídnout