105 Co 12/2026-370 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a to ohledně pozemků parc. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . č, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsaných na LV č. , hodnota, , u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -, Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , a pozemků parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, , zapsaných na LV č. , hodnota, , u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -, Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (výrok I.), rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům náhradu nákladu řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit ČR na účet Okresního soudu v , adresa, náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .2. Soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu po právní stránce věc hodnotil podle zákona č. 229/1991 Sb, o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) a podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o Státním pozemkovém úřadu“). Uvedl, že poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem žalovaného a struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. , Jméno žalovaného, má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Pokud žalovaný nedostál své povinnosti uspokojit restituční nároky nabídkou v takové kvalitě a kvantitě, aby odpovídala skutečné výši restitučních nároků, dopouští se ve svém postupu při uspokojování restitučních nároků liknavosti, což umožňuje oprávněným osobám uplatnit svůj nárok u soudu žalobou na vydání konkrétních pozemků.3. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle § 4 zákona o půdě, kterým vzniklo právo na poskytnutí náhradních pozemků. Pokud jde o charakter a ocenění odňatých pozemků, soud prvního stupně konstatoval, že pozemek , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, o výměře 2 870 m2 přešel na stát v roce 1987 a 1988. Pozemek byl částečně zastavěn rodinnými domy, na jeho části se nachází sportovně rekondiční areál včetně chodníku s veřejným osvětlením a na části komunikacemi s uloženou technickou infrastrukturou pro rodinné domy, a proto nemohl být právnímu předchůdci žalobců , Jméno žalobce A, , r. č. , RČ, , vydán (§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě). , Jméno žalobce A, , r. č. , RČ, , tak vznikl nárok na náhradu za nevydané odňaté pozemky (§ 14 odst. 1 věta druhá zákona o půdě) buď poskytnutím jiného pozemku (§ 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě), nebo formou peněžité náhrady (§ 16 zákona o půdě). Jelikož , Jméno žalobce A, , r. č. , RČ, , dne , datum, zemřel, přešel jeho nárok děděním na žalobkyni a , Jméno žalobce A, , r. č. , RČ, , jehož nárok přešel rovněž děděním na žalobce. Pozemek byl znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, oceněn částkou , částka, (ve výměře 2 794 m2 jako pozemek stavebního charakteru). Soud prvního stupně tak vycházel ze znaleckého posudku předloženého žalobci, který reflektoval stavební charakter pozemků. Žalobci a jejich předchůdci sami vyhledali podklady k ocenění odňatých pozemků, zajistili vypracování znaleckého posudku a od července 2015 (nesouhlas , Jméno žalobce A, , r. č. , RČ, s přeceněním pozemku) a dále i od prosince 2021 (žalobkyně) se domáhají přecenění svého restitučního nároku, přičemž jejich požadavek soud shledal důvodným, neboť ocenění odňatých pozemků žalovaným nebylo provedeno správně (cena odňatých pozemků mnohonásobně převyšuje ocenění provedené žalovaným). Žalovaný i po doložení podkladů od žalobců setrval na tom, že pozemky přeceňovat nebude, a na svém postoji nic nezměnila ani v tomto řízení. Tím, že žalovaný odmítá přecenit špatně oceněný restituční nárok, postrádá účast žalobců ve veřejných nabídkách smysl, neboť veškerá jejich účast by byla shledána neplatnou. Jednání žalovaného vůči žalobcům a jejich předchůdcům v rámci vydávání náhradních pozemků tak s ohledem na nekonání v otázce přecenění restitučního nároku soud prvního stupně hodnotil jako liknavý a svévolný postup s tím, že žalobci skutečně nemají jiný prostředek obrany proti libovůli státu, než se domáhat vydání náhradních pozemků žalobou před soudem. Tak se již více nezabýval tím, zda se žalobci účastnili veřejných nabídek či zda byly nabídky adekvátní restitučnímu nároku. Dovodil, že za aktivní přístup žalobců a jejich předchůdců lze pokládat i jejich snahu docílit správnosti ocenění jejich nároku včetně obstarání relevantních listin a důkazů k tomuto ocenění.4. Soud prvního stupně dále uzavřel, že zde není žádná zákonná překážka pro vydání požadovaných náhradních pozemků, a mohou být převedeny na oprávněné osoby. Všechny požadované pozemky jsou ve výlučném vlastnictví žalované, nejsou na nich evidována žádná omezení vlastnického práva, jsou součástí zemědělského půdního fondu a v katastru nemovitostí jsou evidovány jako orná půda., právnická osoba, námitce promlčení nároku žalobců soud prvního stupně odkázal na ustálenou judikaturu, dle které požadavek na přecenění hodnoty nevydaného pozemku podle zákona o půdě nepodléhá promlčení (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, z , datum, , sp. zn. , spisová značka, z , datum, ).6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.“). Žalobci byli podle soudu prvního stupně plně úspěšní, proto jim přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Vyšel z toho, že řízení o vydání náhradních pozemků je řízením, kde způsob vypořádání vyplývá z právního předpisu, ve kterém soud není vázán žalobním petitem. Předmětem řízení je penězi ocenitelné plnění, byla zjištěna hodnota vydávaných náhradních pozemků , částka, , proto při stanovení výše tarifní hodnoty vyšel z § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Soud prvního stupně přiznal žalobcům odměnu za právní zastoupení za 5 úkonů právní služby dle § 7 AT, když jeden úkon ve věci – převzetí a příprava zastoupení byl učiněn do , datum, . Další úkony ve věci – dvě vyjádření ve věci a dvakrát účast na jednání soudu podle byly učiněny po , datum, . Soud prvního stupně podle novelizovaného § 12 odst. 4 AT krátil plnou odměnu o aritmetrický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení v závislosti na počtu účastníků, tj. o 10 %., a tak dle soudu prvního stupně náleží za každý z těchto úkonů žalobcům odměna , částka, . Dále soud prvního stupně přiznal žalobcům náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 AT 1 x , částka, za úkon učiněný do , datum, a 4 x , částka, za úkony učiněné po , datum, , náhradu cestovného dle § 13 odst. 1 AT v částkách , částka, a , částka, a náhradu za promeškaný čas dle § 14 AT za 8 započatých půlhodiny po , částka, , tj. , částka, a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobců a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.7. O nákladech řízení státu soud prvního stupně rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil ve věci neúspěšné žalované povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši , částka, .8. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Odmítl, že by vůči žalobcům bylo postupováno liknavě a svévolně. Namítal, že nejsou splněny podmínky pro výjimečnou možnost domáhat se převodu náhradních pozemků i mimo veřejnou nabídku podáním žaloby o nahrazení projevu vůle. Upozornil na skutečnost, že žalobci se mohli účastnit veřejných nabídek a v tomto směru nebyli dostatečně aktivní. Nabídku pozemků ve veřejných nabídkách považoval za dostatečnou a adekvátní. Žalobci tak neprojevili trvalou snahu o uspokojení svého nároku stanoveným způsobem, až do roku 2024, kdy se začali domáhat přecenění nároku a převodu pozemků, byly zcela pasivní. Dále uvedl, že nárok žalobců oceňuje správně na základě objektivních skutečností v souladu se zákonem a judikaturou. Na části odňatého pozemku byla realizována pouze výstavba čtyř rodinných domů, lze proto uvažovat pouze o ocenění části odňatého pozemku jako stavebního, v daném případě o výměře 316 m2, kterou však ve svém znaleckém posudku jako stavební ocenila znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Rovněž samotnou délku řízení nelze dle žalovaného považovat za liknavost. Nelze dovozovat, že by žalovaný nesprávným oceněním bezdůvodně a protizákonný