21 Co 146/2026-145 – Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, rozhodl tak, že výrokem I. připustil změnu žaloby, „kterou se žalobce domáhá dle podání založeného při jednání na č.l. 104 uložení povinnosti žalovanému uzavřít s ním dohodu o vydání daru – spoluvlastnického podílu o velikosti jedné ideální poloviny p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v obci , adresa, a k.ú. , adresa, “. Výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobcem dohodu o vydání daru spoluvlastnického podílu o velikosti ideální jedné poloviny vzhledem k celku k pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v obci , adresa, a k.ú. , adresa, , zapsané dosud u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , na , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Výrokem III. uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému na nákladech tohoto řízení částku , částka, k rukám jeho právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.2. Žalobce ve své žalobě tvrdil, že účastníci uzavřeli dne , datum, darovací smlouvu, kterou daroval žalovanému uvedený spoluvlastnický podíl, ale po obdržení daru se k němu začal žalovaný chovat, zvlášť v posledních letech, způsobem hrubě porušujícím dobré mravy. Dále tvrdil, že toto chování vyvrcholilo dne , datum, fyzickým napadením žalobce žalovaným a způsobením zranění, s jehož následky se žalobce potýká do současné doby, když za toto jednání byl žalovaný i odsouzen a bylo mu uloženo nahradit žalobci škodu. Žalobce dále tvrdil, že ani v průběhu , podezřelý výraz, řízení žalovaný své chování nezměnil, na potkání ho slovně napadal a urážel a dne , datum, mu bezdůvodně zaslepil přívod ze společné přípojky pro odběr labské vody, a to bez předchozího upozornění. Z tohoto důvodu mu žalobce dne , datum, zaslal výzvu k vrácení daru, avšak k uzavření dohody o vydání daru pro nevděk nedošlo. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobce, i v průběhu , podezřelý výraz, řízení, následky vzájemné „strkanice“ zveličoval a poukazoval na to, že vzájemné vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě konfliktní. Za příčinu tohoto stavu označil nešťastné rozdělení rodinného majetku, kdy oběma účastníkům rodiče odkázali jednotlivé pozemky způsobem, který je zdrojem nesvárů, neboť tyto na sebe nenavazují, a v podstatě jde o mozaikovité rozvržení. Tvrdil, že ke konfliktním jednáním dochází naopak i ze strany žalobce a že předmětný dar byl ve své podstatě směnou, kdy obdobně žalovaný daroval žalobci polovinu jiného pozemku, byť s určitým časovým odstupem. Uvedl, že žalovaný nadto provedl na předmětném pozemku investice a vrácením daru by došlo na jeho úkor ke vzniku bezdůvodného obohacení a dalšímu sporu.3. Výrok I. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ust. § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).4. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy vyšel z nesporných tvrzení a provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 5 a 6 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, uvedenému tamtéž.5. Prvostupňový soud uvedl, že po právní stránce hodnotil předmětný spor podle ust. § 628 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, účinného do , datum, (dále jen „obč. zák.“), ust. § 630 obč. zák., a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. , spisová značka, ze dne , datum, . O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 9 odst. 4 písm. b), ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, (dále jen „SAT“), a podle ust. § 9 odst. 4 písm. a), ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném po , datum, (dále jen „AT“), a to za úkony podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) SAT a AT, včetně paušálních náhrad výdajů podle ust. § 13 odst. 4 SAT a AT a cestovné podle vyhl. č. 398/2023 Sb. a vyhl. č. 573/2025 Sb.6. Konstatoval, že důvodem zamítnutí jsou formální důvody, spočívající v nesprávně zvoleném žalobním návrhu, kterým se žalobce domáhal vrácení daru. Připomněl, že se žalobce domáhal nejprve vydání daru, a to ideální jedné poloviny pozemkové parcely, kdy k úkonu darování došlo v roce 2007 a k tzv. nemravnému jednání obdarovaného za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Uvedl, že žalobce návrh změnil na nahrazení projevu vůle, přičemž ani tato úprava žalobního petitu není pro tento typ řízení odpovídající, a to vzhledem k hmotněprávnímu základu uplatněného nároku. Zdůraznil, že vrácení daru je založeno podle ust. § 630 obč. zák. na jednostranném právním úkonu dárce a darovací vztah zaniká okamžikem, kdy tento projev vůle dárce o odvolání daru dojde obdarovanému, k čemuž v tomto případě došlo dne , datum, a tento úkon nebyl ani součástí žaloby. Uzavřel, že tímto zanikl darovací vztah a odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . Konstatoval, že tento vztah již proto nelze nahrazovat jiným právním jednáním a protože předmětem darování byla nemovitá věc, zapsaná v katastru nemovitostí, žalobce v tomto sporu nemůže být úspěšný, pokud nedojde současně i ke změně vlastnických vztahů v této evidenci. Poukázal na to, že jediným přípustným typem žaloby je určovací žaloba a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . Konstatoval, že poučení žalobce soudem není přípustné jiné, než v mezích ust. § 5 o.s.ř., případně při jednání podle ust. § 118a o.s.ř. a v tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání s tím, že není v souladu se zákonem, je zatížen vadami řízení a je nepřezkoumatelný. Prvostupňovému soudu vytýkal, že zamítl žalobu z formálních důvodů, aniž posoudil její obsah, čímž porušil ust. § 41 odst. 2 o.s.ř. a jeho postup označil za rozporný s jím citovanou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, podle níž se návrh posuzuje podle obsahu a formalismus nesmí bránit přístupu k soudu. Dále mu vytýkal porušení poučovací povinnosti podle ust. § 118a o.s.ř. s tím, že navrhl změnu petitu na nahrazení projevu vůle žalovaného při vrácení daru, soud prvního stupně tuto změnu připustil, ale bez poučení žalobu zamítl, aniž by ho upozornil na nutnost úpravy petitu. Dovozoval, že tím porušil ust. § 118a o.s.ř. i judikaturu Nejvyššího soudu ČR, když odkaz prvostupňového soudu na nález Ústavního soudu sp. zn. I, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, označil za nepřípadný, neboť se týká hmotného práva, nikoli procesních náležitostí. Prvostupňovému soudu dále vytýkal, že navíc neprovedl dokazování, nezjistil skutkový stav a porušil právo na soudní ochranu a že nesprávně dovodil, že věc je po odvolání daru vyřešena doručením projevu vůle. Ve svém odvolání dále konstatoval, že prvostupňový soud přiznal žalovanému plnou náhradu, přestože žaloba byla zamítnuta z procesních důvodů způsobených soudem a nebylo rozhodováno ve věci samé a dovozoval, že to odporuje judikatuře Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu, jíž citoval. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení.8. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného a odvolání označil za nedůvodné. Připomínal, že na konci ústního jednání, při němž bylo řízení přerušeno, prvostupňový soud výslovně upozornil právní zástupkyni žalobce, že žalobní petit je nesprávně formulován a že jde o nemovitost. Žalobce následně navrhl změnu petitu a soud prvního stupně tuto změnu připustil. Vyslovil názor, že prvostupňový soud splnil poučovací povinnost nad její rámec, když konkrétně uvedl, v čem je nesprávnost, ale nemohl ovlivnit podobu změny žaloby. Zdůraznil, že další poučování by bylo nad rámec povinností, zvláště když je žalobce zastoupen advokátkou. Poukazoval na to, že soud nemůže poučovat o hmotném právu, neboť takový postup by překročil jeho pravomoc a znevýhodnil druhou stranu, když i poskytnuté poučení bylo na hraně. Ve svém vyjádření dále vyslovil názor, že žalobce ve svém odvolání směšuje procesní a hmotněprávní stránku věci, neboť je rozdíl mezi „posouzením žalobního návrhu“ a „nezhojitelnou vadou žalobního návrhu“, která je zde dána. Nesouhlasil ani s tvrzením žalobce, že prvostupňový soud nesprávně vyložil účinky jednostranného odvolání daru, zejména když tvrdí, že je nesprávný názor soudu, že dosavadní vztah zanikl v okamžiku, kdy projev vůle došel obdarovanému a že odmítnutím vrácení daru obdarovaným vznikl spor, který musí rozhodnout soud. Podle žalovaného je judikatura ustálená, zejména u nemovitostí, a potvrzuje postup, kdy se vlastnictví řeší určovací žalobou, nikoli žalobou na neplatnost smlouvy, obdobně jako u kupních a jiných smluv.9. Krajský