21 Co 16/2026-210 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , Anonymizováno, (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, výrokem I. zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitostí, vyjmenovaných v tomto výroku a výrokem II. jí uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení 29 379 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobkyně se požadovaného určení domáhala s tím, že má naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě, neboť bez soudního určení je její vlastnické právo ohroženo a stav zápisu v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému právnímu stavu. Připomínala, že rozhodnutí soudu je způsobilým podkladem pro dosažení souladu mezi právním stavem a stavem evidovaným v katastru nemovitostí. Tvrdila, že žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník nemovitostí, vedených na LV , Anonymizováno, pro k.ú. , adresa, a na LV , Anonymizováno, pro k.ú. , adresa, , přestože tyto byly před jejich převodem ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že původně zamýšlela prostřednictvím , jméno FO, prodat pouze nemovitosti v k.ú. , adresa, za kupní cenu 6,5 mil. Kč. Kupní smlouvu podepsala v dobré víře, aniž by v ní byl uveden kupující, a následně zjistila, že nabyvatelem se stal žalovaný, s nímž má dlouhodobě špatné vztahy, a že mezi předmět převodu byly bez její vůle zahrnuty rovněž nemovitosti v k.ú. , adresa, . Tvrdila, že sjednaná kupní cena odpovídala toliko nemovitostem v k.ú. , adresa, a je zjevně neadekvátní hodnotě majetku převedeného v celém rozsahu, což vyvolává pochybnosti o poctivosti a férovosti právního jednání. Namítala, že po jejím podpisu došlo k manipulaci s obsahem smlouvy, zejména k dodatečnému rozšíření předmětu převodu bez jejího vědomí a souhlasu, když obsahové a formální nesrovnalosti listiny, včetně nejednotného členění stran a specifikace nemovitostí, tuto pochybnost podporují. Tvrdila, že její vůle směřovala výlučně k převodu nemovitostí v k.ú. , adresa, , nikoli nemovitostí v k.ú. , adresa, , a že byla uvedena v podstatný omyl ohledně obsahu smlouvy, případně byla oklamána lstí. Dovozovala, že právní jednání tak nemělo její vůli, odpovídající skutečně realizovanému převodu, že je proto neplatné a příčí se dobrým mravům.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně k prokázání svých tvrzení nepředložila žádné důkazy a brojí i proti té části kupní smlouvy, kterou sama zamýšlela prodat. Zdůrazňoval, že pravost a úplnost kupní smlouvy vylučuje notářský zápis notářky , tituly před jménem, , jméno FO, , že smlouva má úředně ověřený podpis žalobkyně, tři číslované strany a vykazuje pouze formální překlep v označení odstavců. Připomínal, že údaje o nemovitostech v k.ú. , adresa, na sebe logicky navazují a odlišné formátování je důsledkem kopírování či skenování. , jméno FO, , jméno FO, tvrdil, že byl žalobkyní vybaven plnou mocí, opravňující jej ke všem právním jednáním týkajícím se všech dotčených nemovitostí, včetně jejich bezúplatného převodu, což žalobkyně v žalobě účelově zamlčuje. Zdůrazňoval, že nemovitosti byly po generace majetkem rodiny žalovaného a žalobkyně je měla pouze spravovat v souladu s vůlí zůstavitele, což nečinila a že kupní cena jednoznačně neodpovídá hodnotě samotných nemovitostí v k.ú. , adresa, . Poukazoval rovněž na to, že žalobkyně jednala z vlastní iniciativy, svobodně a informovaně, že její tvrzení o podstatném omylu jsou nepravdivá a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, neboť nepostupovala s obvyklou mírou opatrnosti.4. Usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, , vyloučil soud prvního stupně část žaloby, která se týkala určení vlastnictví k nemovitostem v k.ú. , adresa, k samostatnému řízení.5. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a znaleckými posudky, z nich zjistil skutkový stav tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 6 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje.6. Prvostupňový soud se předně zabýval existencí naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení podle ust. , Anonymizováno, (dále jen „o.s.ř.“) a v odst. 10 odůvodnění napadeného rozsudku uzavřel, že tato podmínka je splněna, a to z důvodu jistoty právních vztahů, kdy v katastru nemovitostí je v současné době jako vlastník předmětných nemovitostí v k.ú. , adresa, zapsán žalovaný a žalobkyně jeho vlastnické právo zpochybňuje, tudíž spor mezi účastníky lze vyřešit toliko určovací žalobou.7. Poté odkázal na ust. , Anonymizováno, (dále jen „o.z.“), ust. , Anonymizováno, , ust. § 551 o.z. a ust. § 552 o.z. a o nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 o.s.ř.8. Soud prvního stupně konstatoval, že žaloba není důvodná, když bylo prokázáno, že kupní smlouva nebyla po podpisu žalobkyně nijak doplňována či měněna. Zdůraznil, že se účastníci řádně dohodli na podstatných náležitostech smlouvy, tedy přesné specifikaci převáděných nemovitostí a kupní ceně 6,5 mil. Kč. Žalobkyně projevila svou vůli vážně a jednoznačně, smlouvu si před podpisem přečetla a podepsala, když současně podepsala plnou moc, která výslovně zahrnovala i nemovitosti v k. ú. , adresa, , což potvrzuje její úmysl tyto nemovitosti převést. Prvostupňový soud akcentoval, že tedy nejednala v rozhodující okolnosti v omylu a nebyly splněny podmínky ust. , Anonymizováno, a že neshledal ani rozpor právního jednání s dobrými mravy, takže kupní smlouvu považoval za platnou. Uvedl, že nesprávné uvedení nacionálů žalovaného nepovažoval za rozhodné, když žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení, neboť neuvedla relevantní skutková tvrzení, která by odůvodňovala provedení jí navržených důkazů. Zdůraznil, že bez splnění povinnosti tvrdit nelze provádět dokazování a žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, což vedlo k zamítnutí žaloby v celém rozsahu.9. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání oba účastníci řízení.10. Žalobkyně své odvolání směřovala proti oběma jeho výrokům a soudu prvního stupně vytýkala neprovedení navržených důkazů, nesprávná skutková zjištění a vadné právní posouzení. Předně poukazovala na to, že jejím záměrem byl výhradně prodej nemovitostí v k.ú. , adresa, , nikoli v k.ú. , adresa, a že jednala v důvěře k , jméno FO, , který měl prodej pouze zprostředkovat. Zdůrazňovala, že smlouvu i plnou moc podepisovala těsně před odletem do zahraničí, v časovém stresu a bez reálné možnosti se s obsahem listin seznámit. Prvostupňovému soudu vytýkala, že se nezabýval okolnostmi podpisu smlouvy, neprovedl klíčové důkazy (zejména její výslech a výslechy , jméno FO, a dalších svědků) a bez dalšího uzavřel, že její vůle byla vážná a jednoznačná. Konstatovala, že tím opomenul posoudit, zda skutečný obsah smlouvy odpovídal jejímu skutečnému úmyslu, a otázku nedostatku vážnosti vůle ponechal zcela bez hodnocení, čímž zatížil rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti. Dále mu vytýkala, že se nedostatečně vypořádal s otázkou kupní ceny, když bez provedení důkazů uzavřel, že nízká cena je ospravedlnitelná rodinným vztahem účastníků, aniž by zohlednil její tvrzení, že mezi účastníky dlouhodobě neexistují dobré vztahy a že by žalovanému nikdy nemovitosti dobrovolně nepřevedla, natož hluboko pod cenou. Připomínala, že navrhovala provedení znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který stanovil obvyklou hodnotu nemovitostí na cca 97,27 mil. Kč, zatímco kupní cena činila pouze 6,5 mil. Kč a že tento extrémní nepoměr soud prvního stupně zcela pominul, ačkoliv naplňuje znaky lichvy a sám o sobě vyvolává pochybnosti o poctivosti právního jednání. Dovozovala, že neprovedení tohoto zásadního důkazu vedlo k neúplnému zjištění skutkového stavu. Prvostupňovému soudu dále vytýkala, že se nevypořádal s tvrzením, že jednala ve stavu tísně a rozrušení, což mělo být zneužito k převodu veškerého jejího nemovitého majetku a že tím porušil povinnost hodnotit všechny rozhodné okolnosti a zkoumat absolutní neplatnost právního jednání z úřední povinnosti. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo jej změnil tak, aby bylo žalobě vyhověno11. Žalovaný své odvolání směřoval toliko proti výroku II. o náhradě nákladů řízení s tím, že prvostupňovému soudu vytýkal nesprávný výpočet jejich výše s tím, že neměl postupovat podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT. Zdůrazňoval, že v řízení o žalobě na určení vlastnictví k nemovité věci je vlastnické právo k předmětným nemovitostem zcela zřejmě penězi ocenitelné a soud prvního stupně měl postupovat podle ust. § 8 odst. 1 písm. a) AT a rozhodnout na základě ceny nemovitostí, stanovené ve znaleckém posudku, na který v řízení odkazovala sama žalobkyně, tedy z částky 97 280 000 Kč. Navrhl, aby byl k řízení o odvolání vyžádán od , Anonymizováno, předmětný znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , který určuje hodnotu nemovitých věcí, o jejichž určení vlastnického práva v řízení jde a aby byl proveden