Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ve lhůtě jednoho měsíce od jeho právní moci částku , částka, (výrok I.) a k rukám jejího právního zástupce poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.); a žalobu v rozsahu částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , úroku ve výši 5,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítl (výrok II.).2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku se žalobkyně žalobou podanou dne , datum, po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Podle jejích žalobních tvrzení její právní předchůdkyně, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalované na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr splácet s úrokem ve výši 5,5 % ročně v 60 měsíčních splátkách po , částka, a hradit poplatky podle smlouvy a sazebníku poplatků. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas a právní předchůdkyně žalobkyně jej tak zesplatnila k , datum, . Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o kontokorentu č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované kontokorentní úvěr do limitu , částka, . Žalovaná byla oprávněna čerpat peněžní prostředky na běžném účtu do debetního zůstatku až do úvěrového limitu s tím, že přečerpání této částky je porušením smlouvy. Nepovolený debet měl být úročen sazbou 25 % ročně. Žalovaná se zavázala kontokorentní úvěr splácet tak, že za období přechozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Žalovaná naposledy přečerpala povolený úvěrový limit , datum, a dostala se tak do nepovoleného debetního zůstatku, a to stržením částky , částka, za úrok z kontokorentu. Přečerpání povoleného rámce se pak dále navyšovalo. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku k , datum, zesplatnila a uplatnila právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Nepovolený debetní zůstatek ve výši , částka, převedla na úvěrový účet; šlo o úvěrový limit ve výši , částka, , úroky po splatnosti ve výši , částka, a poplatky po splatnosti ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila smlouvou ze dne , datum, žalobkyni. V té době pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru činila , částka, s příslušenstvím; žalovaná na jistinu uhradila , částka, . Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši , částka, , poplatku za upomínku z , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , smluvních úroků ve výši 5,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru činila , částka, . Žalobkyně se proto domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , tj. 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, , poplatku za upomínku ze dne , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku z částky , částka, v sazbě 25 % ročně za období od , datum, do , datum, , smluvních úroků ve výši 25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaná na tyto částky ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu.3. Soud I. stupně podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti žalované, která byla k jednání řádně a včas předvolána, a přesto se bez omluvy k jednání nedostavila.4. Z provedeného dokazování učinil soud I. stupně následující skutkový závěr: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne , datum, uzavřely smlouvu o úvěru, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala jej splácet s úrokem ve výši 5,50 % ročně v 60 splátkách po , částka, . RPSN činila 5,63 %. Celkem měla žalovaná splatit , částka, . Při prodlení žalované se splacením jakékoliv splátky byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit dosud nesplatné pohledávky za splatné, požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, v níž je žalovaná v prodlení a odeslat žalované písemnou upomínku za poplatek , částka, . Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, a to ani přes upomínku ze dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dále dne , datum, uzavřely smlouvu o kontokorentu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla na běžný účet kontokorent ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala splácet s úrokem ve výši 16,9 % ročně. Žalovaná se zavázala na účtu udržovat pravidelný kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu za období předchozích tří měsíců. Při prodlení žalované se splacením jakékoliv splátky nebo při přečerpání celkové výše kontokorentu byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit dosud nesplatné pohledávky za splatné, požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, v níž je žalovaná v prodlení a úroky z prodlení, odeslat žalované písemnou upomínku za poplatek , částka, a částku čerpaného kontokorentu převést na samostatný účet. Žalovaná na účtu pravidelně překračovala povolený zůstatek, a to i přes výzvu ze dne , datum, . V únoru 2024 činily pohledávky po splatnosti , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila. Obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná žalovanou částku žalobkyni neuhradila ani přes předžalobní výzvu.5. Zjištěný skutkový děj soud I. stupně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelkou.6. Soud I. stupně uzavřel, že podle zjištěného skutkového stavu věci nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, jak bylo její povinností, když se spokojila pouze s nedoloženými (a navíc zřejmě nevěrohodnými) tvrzeními žalované o výdajích. Skutečnost, že žalovaná po uzavření smlouvy úvěr po určitou dobu řádně splácela, nemůže zhojit pochybení žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti; k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy ostatně může podle Soudního dvora EU dojít dokonce i poté, co byl úvěr splacen zcela (rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , věc , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ani u jedné ze smluv nesplnila povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, a že obě smlouvy jsou tak absolutně neplatné. Neplatná jsou proto i ujednání zakotvující nárok žalobkyně na sjednané úroky nebo poplatky.7. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru (byť absolutně neplatné) žalované částku , částka, , z níž jí žalovaná vrátila , částka, . Soud I. stupně proto vyhověl žalobě pouze v rozsahu dosud nevrácené poskytnuté jistiny ve výši , částka, , o kterou se žalovaná ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z. na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Na základě (absolutně neplatné) smlouvy o kontokorentním úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši , částka, , přičemž žalovaná po posledním vyčerpání úvěrového limitu žalobkyni nevrátila nic; soud I. stupně proto žalobě vyhověl i v rozsahu této dosud nevrácené jistiny. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.8. Jde-li o žalobkyní požadované příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení, soud I. stupně uzavřel, že splatnost pohledávky dosud nenastala, neboť žalovaná je v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ povinna vrátit dosud nesplacenou jistinu úvěru v době přiměřené svým možnostem. V řízení nebylo zjištěno, že by mezi účastníky byla uzavřena dohoda o splatnosti. Splatnost proto určuje až soud v rámci tohoto řízení, a to na základě jemu dostupných informací. To s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v současnosti vylučuje nárok žalobkyně na úroky z prodlení.9. Pokud jde o splatnost pohledávky, žalovaná byla v řízení zcela pasivní, a při určení lhůty k plnění přiměřené jejím možnostem je tak soud podle názoru soudu I. stupně nucen vycházet pouze ze své úvahy. Za lhůtu přiměřenou možnostem žalované soud I. stupně považoval i s ohledem na výši dlužné částky lhůtu v délce 1 měsíce ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku tak, aby měla žalovaná dostatek času ke splnění své povinnosti.10. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 151 odst. l za použití ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy oba účastníci měli v řízení částečný úspěch. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu částky , částka, odpovídající 64 %, žalovaná v rozsahu částky , částka, včetně příslušenství odpovídající 36 %. Žalobkyně má tak právo na náhradu 28 % nákladů řízení (64 % - 36 %). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů zastoupení advokátem sestávající z odměny advokáta podle ust. § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, jednání dne , datum, ) po , částka, , tj. , částka, , 2 paušální náhrady výdajů po , částka, podle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění do , datum, a 2 paušální náhrady výdajů po , částka, podle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění od , datum, a 21 % DPH ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Celkem náklady řízení činí , částka, . Žalobkyně má nárok na náhradu 28 % z této částky, tedy , částka, . Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena 15denní, aby měla žalovaná dostatek času ke splnění své povinnosti, s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.).11. Proti části zamítavého výroku II., v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, podala odvolání žalobkyně. Uvedla v něm, že nenapadá právní závěr soudu I. stupně o neplatnosti smlouvy, nesouhlasí však s jeho názorem, že dosud nenastalo prodlení žalované a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky.12. Žalobkyně zdůraznila, že žalované nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale již před podáním žaloby na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu vůči novému věřiteli - žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , které jí bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí pracovní den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se dne , datum, žalovaná dostala do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení podle ust. § 1970 o.z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení.13. Žalovaná nadto v řízení před soudem I. stupně ani netvrdila, natož aby to prokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která jí byla žalobkyní poskytnuta. To již výslovně judikoval Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , kde uzavřel, že skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou ve prospěch spotřebitele, protože mají vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde tedy o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch. Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoli jeho věřiteli. Tedy břemeno tvrzení a důkazní ohledně možností žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a je na něm, aby je v rámci sporného řízení tvrdil a případně doložil. Navíc pokud je žalovaný v řízení aktivní a doloží, že nebyl s to vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, prospěje to jeho právnímu postavení. Soudu nenáleží bez reálných podkladů domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh. Věřitel musí unést pouze procesní břemeno ohledně prokázání skutečnosti, že žalovaného řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Nadto se jeví jako zjevně nepřiměřené požadovat po věřiteli znalost reálných majetkových poměrů nekontaktního dlužníka. Za těchto okolností nelze než dospět k závěru, že žalovaná se dostala do prodlení poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky.14. Žalobkyně dále tvrdila, že jí soud svým postupem uložil nepřiměřené břemeno jdoucí k její tíži, které je fakticky nesplnitelné, čímž došlo k neúnosnému zásahu do práv garantovaných stranám civilního procesu, když navíc ve skutkově obdobné věci Nejvyšší soud ČR k důkaznímu břemenu rozhodl přímo pro poměry zákona o spotřebitelském úvěru. Vše přitom vychází již z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , podle něhož je i institut důkazního břemene podřízen určitému ústavněprávnímu rámci vymezenému principy nestranného a spravedlivého procesu; soud proto nemůže některou z procesních stran zatížit důkazním břemenem bez dalšího a jednostranným způsobem, ale pouze v kontextu všech relevantních okolností případu.15. Žalobkyně rovněž poukázala na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v němž Ústavní soud připomněl obecné pravidlo rozdělení důkazního břemene v civilním sporném řízení, podle něhož procesní strana nese důkazní břemeno ohledně skutečností odpovídajících skutkovým znakům právní normy, která je jí příznivá, resp. právní normy, na jejímž základě uplatňuje své právo. Základní zásady spravedlnosti řízení, zejména principy rovnosti zbraní a kontradiktornosti, se nutně vztahují i na dokazování. Ústavní soud uzavřel, že v právu na spravedlivý proces obsažená zásada rovnosti zbraní v civilním řízení obecně zahrnuje též rovnost břemen, která jsou na účastníky řízení kladena a která nesmějí být nepřiměřená či fakticky nesplnitelná.16. Žalobkyně též poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, - pobočky v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dále na rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , v nichž odvolací soudy dovodily, že neprokáže-li spotřebitel své objektivní omezené možnosti vrátit jistinu, může se po výzvě věřitele dostat do prodlení s její úhradou.17. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náklady řízení před soudy obou stupňů.18. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje zákonem předepsané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 a § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.19. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným skutkovým závěrům. Odvolací soud proto při svých skutkových závěrech vychází z výsledků dokazování před soudem I. stupně tak, jak je tento soud ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na ně v těchto částech odkazuje.20. Soud I. stupně věc správně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní vztah mezi účastníky vznikl za jejich účinnosti. Dospěl i ke správným právním závěrům s výjimkou posouzení vzniku nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení.21. Podle ust. § 1970 o.z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, jestliže věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.22. Podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Podle ust. § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.24. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví zvláštní režim splatnosti nároku na vrácení jistiny poskytnuté na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smyslem této úpravy je ochrana spotřebitele před okamžitým a pro něj objektivně neúnosným požadavkem na vrácení celé jistiny, nikoli vytvoření stavu, v němž by se pasivní spotřebitel mohl bez jakéhokoli tvrzení o svých poměrech neomezeně vyhýbat následkům prodlení. Závěr soudu I. stupně, že splatnost pohledávky dosud nenastala jen proto, že soud sám neměl k dispozici podklady o možnostech žalované, proto odvolací soud považuje za nesprávný.25. Tento závěr odpovídá i rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž Nejvyšší soud ČR výslovně uzavřel, že skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou skutečnostmi ve prospěch spotřebitele, neboť mají vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde tedy o skutečnosti, kterých se spotřebitel jako dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy ve svůj prospěch. Je proto na spotřebiteli, aby ve sporném řízení skutkově tvrdil, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a aby k těmto tvrzením navrhl důkazní prostředky. Takové rozložení procesního břemene odpovídá povaze posuzovaných skutečností, které se zakládají na subjektivních poměrech spotřebitele, jež jsou známy právě jemu, nikoli věřiteli.26. Soud I. stupně v bodech 40. a 41. odůvodnění napadeného rozsudku (viz body 8. a 9. shora) uvedené rozložení procesních břemen nerespektoval a fakticky přenesl důsledky naprosté procesní pasivity žalované na žalobkyni. Takový postup není přijatelný. Žalobkyně unesla procesní břemeno ohledně skutečností, které tvrdit a prokazovat měla, tedy že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky, že žalovaná nevrátila dosud nesplacenou jistinu, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni a že žalovaná byla vyzvána k úhradě. Naproti tomu skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že nebylo v možnostech a schopnostech žalované vrátit jistinu v době po výzvě věřitele, se týkají výlučně jejích osobních, příjmových, sociálních a majetkových poměrů. Jde o skutečnosti jí vlastní, zpravidla věřiteli neznámé a bez její součinnosti prakticky nezjistitelné. Nelze proto po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby prokazovala negativní skutečnost, že u nekontaktní a procesně pasivní žalované neexistují okolnosti odůvodňující delší dobu k plnění.27. Odvolací soud zdůrazňuje, že ochranný účel ust. § 87 ZoSÚ neopravňuje soud k tomu, aby bez skutkového podkladu konstruoval ve prospěch spotřebitele okolnosti, které tento spotřebitel vůbec netvrdil. Povinnost soudu přihlížet k ochraně spotřebitele z úřední povinnosti neznamená oprávnění nahrazovat jeho procesní aktivitu tam, kde jde o individuální poměry známé právě spotřebiteli. Jestliže žalovaná zůstala po celé řízení zcela pasivní a netvrdila žádné skutečnosti o tom, že by jí její příjmové, sociální nebo majetkové poměry bránily vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, nelze z její pasivity dovozovat závěr o dosud nenastalé splatnosti pohledávky. Takový závěr by nedůvodně zvýhodňoval právě toho účastníka, který zůstal v řízení nečinný, a současně by ukládal věřiteli procesní břemeno, které je s ohledem na povahu posuzovaných skutečností fakticky nesplnitelné.28. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , na který soud I. stupně odkázal, nelze vykládat tak, že u zcela pasivního spotřebitele nemůže prodlení nikdy nastat dříve, než soud v rozsudku nově stanoví pariční lhůtu. Uvedené rozhodnutí pouze vylučuje mechanický závěr, že samotná výzva věřitele vždy a bez dalšího zakládá prodlení spotřebitele. Ve spojení se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , je však třeba uzavřít, že netvrdí-li spotřebitel žádné skutečnosti o svých poměrech a neprokazuje-li, že mu tyto poměry bránily ve vrácení jistiny v době po výzvě věřitele, nelze jeho procesní pasivitu vykládat k tíži věřitele. Opačný výklad by vedl k nepřiměřenému a neodůvodněnému vychýlení rovnováhy mezi stranami sporu.29. V projednávané věci byla žalovaná vyzvána k úhradě oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , které jí bylo téhož dne odesláno. Podle ust. § 573 o.z. se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy nejpozději dne , datum, . Žalované byla poskytnuta desetidenní lhůta k plnění, která marně uplynula dne , datum, . Protože žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že tato lhůta nebyla s ohledem na její možnosti přiměřená, dostala se dnem , datum, do prodlení s vrácením nesplacené jistiny ve výši , částka, . Od tohoto dne vznikl žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. nárok na zákonný úrok z prodlení.30. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil způsobem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku.31. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o.s.ř.), ale nově i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.).32. Předmětem řízení před soudem prvního stupně byla žalobou uplatněná jistina ve výši , částka, , zamítnutá jistina ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , tj. , částka, , a dále běžící úroky požadované žalobkyní do dne , datum, , kdy odvolací soud o odvolání žalobkyně rozhodl, ve výši , částka, , celkem tedy , částka, . Po změně provedené odvolacím soudem byla žalobkyně úspěšná v rozsahu jistiny ve výši , částka, a úroku z prodlení kapitalizovaného částkou , částka, , celkem v rozsahu částky , částka, , tedy v rozsahu 79,67 %. Rozdíl mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem je 59,34 % (79,67 % − 20,33 %). Má proto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. nárok na náhradu 59,34 % nákladů řízení. Ty tvoří odměna advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a kvalifikované výzvy a účast u jednání soudu) po , částka, podle ust. § 7 bodu 5. AT, 2 režijní paušály po , částka, podle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do , datum, a 2 režijní paušály po , částka, podle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od , datum, , a 21% DPH ve výši , částka, a zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , celkem , částka, . 59,34 % z této sumy představuje částku , částka, .33. Předmětem odvolacího řízení byl samostatný nárok na příslušenství, a to zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, což představuje ke dni rozhodování odvolacího soudu, tj. k , datum, , kapitalizovanou částku , částka, . Odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal v odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů v celkové výši , částka, , sestávající z odměny advokáta za 1 úkon právní služby - podání odvolání ve výši , částka, podle ust. § 7 bodu 5. AT, 1 režijního paušálu ve výši , částka, podle ust. § 13 odst. 4 AT, 21% DPH ve výši , částka, podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši , částka, .34. Náklady řízení před soudy obou stupňů činí částku (po zaokrouhlení) , částka, .35. Při vyhlášení rozsudku došlo ve výroku II. ke zjevné početní nesprávnosti, neboť namísto správné celkové výše nákladů řízení před soudy obou stupňů , částka, byla vyhlášena částka , částka, . Jelikož šlo o zřejmou nesprávnost v počtech ve smyslu ust. § 164 o.s.ř., odvolací soud ji opravil tak, že ve výroku II. tohoto rozsudku je již uvedena správná částka , částka, .36. Náklady řízení před soudy obou stupňů je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám advokáta, který ji v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) v zákonné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud neshledal důvod pro určení delší pariční lhůty, neboť žalovaná nevyužila dobrodiní poskytnutého soudem I. stupně, v prodloužené pariční lhůtě žalobkyni ničeho neuhradila a neučinila tak ani později.