21 Co 56/2026-233 — Krajský soud v Praze

1. Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným rozsudkem určil, že kupní smlouva o prodeji nemovitosti, tj. pozemku parc. č. st. 18, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je č. p. 85, objekt občanské vybavenosti, a pozemku parc. č. 447, ostatní plocha, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , uzavřená mezi žalovanou a , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, , ze dne , datum, , je vůči žalobkyni neúčinným právním jednáním (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 49 952 Kč (výrok II.).2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku je předmětem řízení odpůrčí žaloba na určení neúčinnosti právního jednání, konkrétně kupní smlouvy ze dne , datum, , na jejímž základě , jméno FO, převedl na žalovanou nemovitosti v k. ú. , adresa, . Žalobkyně tvrdila, že tímto převodem bylo zkráceno uspokojení její vykonatelné pohledávky z vypořádání společného jmění manželů ve výši 3 359 500 Kč a že , jméno FO, činil kroky směřující k vyvedení majetku a zmaření uspokojení jejího nároku, přičemž žalovaná o tomto úmyslu věděla.3. Žalovaná namítla zamítnutí žaloby s tím, že převod nemovitostí nebyl učiněn v úmyslu zkrátit věřitele a že žalovaná o takovém úmyslu nevěděla ani vědět nemohla. Tvrdila, že kupní cena byla uhrazena řádně, převážně započtením existujících a za úplatu nabytých pohledávek, zejména směnečné pohledávky 7 000 000 Kč a pohledávky 700 000 Kč, jejichž existenci považovala za doloženou. Současně odmítla, že by šlo o fiktivní nebo účelově vytvořené pohledávky, a namítala, že vědomost o pohledávce žalobkyně nelze dovozovat jen z toho, že , tituly před jménem, , jméno FO, vedla účetnictví více subjektům, protože nebyla statutárním orgánem a byla vázána mlčenlivostí.4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně má vůči , jméno FO, vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím, přičemž po nesplnění první splátky se stal splatným celý dluh, a že , jméno FO, v květnu 2023 nejprve převedl svůj obchodní podíl v žalované společnosti na společnost , právnická osoba, , téhož dne přestal být jednatelem žalované a následně dne , datum, převedl na žalovanou i předmětné nemovitosti za kupní cenu 7 900 000 Kč. Tato kupní cena však nebyla reálně uhrazena, nýbrž byla téměř celá započtena proti pohledávkám, které žalovaná krátce předtím nabyla. Soud I. stupně se podrobně zabýval zejména pohledávkou ve výši 7 000 000 Kč ze směnky a pohledávkou ve výši 700 000 Kč. Ve vztahu ke směnečné pohledávce soud I. stupně shledal závažné rozpory v listinách, nejasnosti ohledně výstavce směnky i remitenta a rovněž skutečnost, že samotná směnka nebyla soudu předložena. Z provedených důkazů podle soudu I. vyplynulo, že šlo o pohledávku velmi nevěrohodnou, přičemž sám , jméno FO, uvedl, že částku 7 000 000 Kč ve skutečnosti nikomu nedlužil. Také pohledávka 700 000 Kč nebyla podle soudu doložena přesvědčivě, zejména s ohledem na vadné pokladní doklady, které neobsahovaly zákonné náležitosti.5. Za významné soud I. stupně považoval i postavení , tituly před jménem, , jméno FO, , která dlouhodobě vedla účetnictví žalované i dalších společností spojených s , jméno FO, , měla přehled o jeho majetkových poměrech a o řízení o vypořádání společného jmění manželů a současně se podílela na transakcích souvisejících s převodem obchodního podílu, pohledávek a nemovitostí. Soud I. stupně z časové návaznosti jednotlivých kroků, jejich obsahu a personální propojenosti dovodil, že šlo o koordinovaný postup směřující k vyvedení majetku dlužníka tak, aby žalobkyně nemohla dosáhnout uspokojení své pohledávky.6. Po právní stránce soud I. stupně uzavřel, že jsou splněny podmínky odpůrčí žaloby podle , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Převod nemovitostí objektivně zkrátil možnost uspokojení vykonatelné pohledávky žalobkyně, dlužník jednal v úmyslu zkrátit věřitelku a tento úmysl byl žalované znám, popřípadě jí musel být znám. Žalovaná přitom z odporovaného právního jednání přímo nabyla prospěch, a proto bylo možné domáhat se neúčinnosti právě vůči ní.7. Soud I. stupně proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil, že kupní smlouva ze dne , datum, je vůči žalobkyni neúčinným právním jednáním. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 49 952 Kč, zatímco žalobkyně je povinna nahradit žalované částku 9 140 Kč za zmařené jednání dne , datum, .8. Proti tomu rozsudku podala odvolání žalovaná, ve kterém namítla, že soud I. stupně podle jejího názoru dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Za stěžejní považuje především otázku, zda jí lze přičítat vědomost o údajném úmyslu , jméno FO, zkrátit žalobkyni jako věřitelku. Nesouhlasí se závěrem soudu, že takovou vědomost bylo možné dovodit prostřednictvím , tituly před jménem, , jméno FO, . Zdůrazňuje, že , tituly před jménem, , jméno FO, byla pouze prokuristkou společnosti , právnická osoba, , tedy společníka žalované, nikoli statutárním orgánem žalované, a nebyla proto osobou, jejíž vědomost či jednání by bylo možné bez dalšího přičítat přímo žalované. Podle žalované soud I. stupně ani konkrétně nevyložil, jakým způsobem měla , tituly před jménem, , jméno FO, žalovanou fakticky řídit nebo za ni jednat.9. Žalovaná dále namítá, že soud I. stupně nepřípustně vybudoval závěr o její vědomosti na tom, že , tituly před jménem, , jméno FO, dlouhodobě vedla účetnictví dlužníka. Takový závěr považuje za spekulativní, neboť účetní je vázána mlčenlivostí, nepřísluší jí hodnotit obchodní kroky klienta ani zkoumat jeho soukromoprávní motivaci. Podle žalované nelze rozumně dovozovat, že by účetní musela mít vědomost o soukromoprávním závazku dlužníka vůči bývalé manželce. Současně žalovaná vytýká soudu I. stupně, že tuto otázku uzavřel, aniž provedl navržený důkaz výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, .10. Dále žalovaná brojí proti závěru, že dlužník umožnil postoupení pohledávky ve výši 7 000 000 Kč na žalovanou. Tvrdí, že tuto pohledávku nabyla řádně od třetí osoby, společnosti , právnická osoba, , na základě smlouvy o postoupení pohledávky, a dlužník se tohoto převodu nijak neúčastnil. Podle žalované proto neodpovídá skutkovým zjištěním, pokud soud I. stupně spojoval postoupení pohledávky přímo s jednáním dlužníka. Zároveň uvádí, že za postoupenou pohledávku byla sjednána úplata 6 000 000 Kč, kterou žalovaná postupně splácí. Ve vztahu ke směnečné pohledávce žalovaná nesouhlasí ani se závěrem soudu I. stupně o zásadních rozporech v označení výstavce směnky. Připouští, že v notářském zápisu ze dne , datum, byla jako výstavce chybně uvedena žalovaná namísto společnosti , právnická osoba, , avšak trvá na tom, že šlo pouze o písařskou chybu. Za podpůrný argument uvádí, že žalovaná společnost v době vystavení směnky v únoru 2014 ještě ani neexistovala, takže z povahy věci nemohla být jejím výstavcem. Podle žalované proto nelze z této nesprávnosti vyvozovat nedůvěryhodnost celé pohledávky.11. Žalovaná rovněž zpochybňuje hodnocení účetních a pokladních dokladů. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně dovodil jejich nedostatečnost podle zákona o účetnictví, aniž žalovanou předtím vyzval k doplnění podkladů. Tvrdí, že předložené listiny představovaly účetní záznamy, na něž navazují řádné účetní doklady v jejím účetnictví, a pokud měl soud za to, že je třeba doložit úplné doklady, měl postupovat podle § 118a o. s. ř. a vyzvat ji k jejich předložení. K odvolání proto pro ilustraci připojuje další pokladní doklad k prokázání svých tvrzení.12. Konečně žalovaná namítá i nesprávné vymezení předmětu řízení. Podle jejího názoru nemohla být zkracujícím právním jednáním samotná kupní smlouva ze dne , datum, , protože v ní byla sjednána kupní cena 7 900 000 Kč, která nebyla zpochybněna jako nepřiměřená, a dlužník měl na jejím základě právo tuto cenu obdržet. Pokud mělo ke zkrácení žalobkyně dojít až následným zápočtem kupní ceny, pak podle žalované mělo být žalobou napadeno až ujednání obsažené v notářském zápisu ze dne , datum, , nikoli kupní smlouva jako taková. Z toho důvodu měla být podle žalované žaloba zamítnuta již pro nesprávné vymezení žalobního nároku.13. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.14. Žalobkyně považuje odvolání žalované za nedůvodné. Uvádí, že , tituly před jménem, , jméno FO, měla o majetkových poměrech dlužníka i o jeho závazku vůči žalobkyni prokazatelnou vědomost, neboť se podílela na podkladech pro znalecké posudky v řízení o vypořádání SJM a jednala ve prospěch žalované. Dále namítá, že rozpory v notářských zápisech ke směnce nejsou pouhou písařskou chybou, ale zpochybňují samu existenci a věrohodnost směnečné pohledávky. K námitce ne