21 Co 97/2026-181 – Krajský soud v Praze

1. Ve shora označené věci soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala zamítnutí původní žaloby podané u ERÚ v rozsahu , částka, s příslušenstvím, nahrazení rozhodnutí ERÚ ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , nahrazení rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit účastnici , Jméno advokáta B, . náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce.2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku je předmětem řízení dílčí nárok účastnice vůči žalobkyni na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, konkrétně s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od , datum, do zaplacení, představující platbu na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, v řízení označovanou jako příspěvek na podporované zdroje energie. Tento nárok se vztahoval k elektřině, kterou žalobkyně jako výrobce elektřiny vyrobila dne , datum, ve výrobnách Teplárna , adresa, a Kogenerace , adresa, a která byla spotřebována v režimu vlastní, resp. lokální spotřeby bez využití distribuční soustavy účastnice. Nešlo přitom o celý původně uplatněný nárok ze žaloby podané dne , datum, u Energetického regulačního úřadu ve věci vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, -, č. účtu, -, Anonymizováno, , jíž se účastnice domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, nýbrž pouze o samostatně vyčleněnou část tohoto původního nároku, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto v jiném řízení. V řízení podle části páté občanského soudního řádu se žalobkyně domáhala, aby soud původní žalobu v tomto rozsahu zamítl a současně nahradil rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne , datum, , č. j. 08690-115/2018-ERU, která žalobkyni povinnost k úhradě uvedené částky s příslušenstvím uložila.3. Účastnice navrhovala zamítnutí žaloby a namítala zejména, že žalobkyně byla v rozhodném období povinna hradit příspěvek na podporované zdroje energie i z elektřiny vyrobené a spotřebované v režimu vlastní, resp. lokální spotřeby bez využití distribuční soustavy. Tvrdila, že tato povinnost vyplývala přímo ze zákona a že její výklad byl opakovaně potvrzen ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, zejména v rozhodnutích sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, . Dále uváděla, že mezi účastnicemi existoval potřebný soukromoprávní vztah umožňující účtování předmětného plnění, a to i přes absenci samostatné smlouvy o distribuci elektřiny, neboť tento rámec byl založen smlouvami o připojení a smlouvami o podpoře výroby elektřiny vztahujícími se k výrobnám žalobkyně. Námitky žalobkyně směřující proti platnosti, účinnosti či závaznosti těchto smluv považovala účastnice za účelové a opožděné, když žalobkyně podle těchto smluv po dlouhou dobu fakticky postupovala. Současně namítala, že nárok není promlčen, neboť jde o obchodněprávní vztah mezi podnikateli související s jejich podnikatelskou činností, na který dopadá čtyřletá promlčecí doba, a že jí náleží rovněž úrok z prodlení od , datum, , jelikož žalobkyně fakturované částky ve splatnosti neuhradila. Z těchto důvodů měla účastnice za to, že žaloba není důvodná a že správní rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně jsou věcně správné.4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně dne , datum, vyrobila elektřinu ve výrobně Teplárna , adresa, v množství 1 336,388 MWh a ve výrobně Kogenerace , adresa, v množství 63,13 MWh, tedy celkem , hodnota, MWh, a že tato elektřina byla spotřebována v režimu vlastní, resp. lokální spotřeby bez využití distribuční soustavy žalované. Dále soud zjistil, že žalovaná vystavila žalobkyni faktury zahrnující i příspěvek na podporované zdroje energie, se splatností dne , datum, , a že žalobkyně tuto část plnění neuhradila. Soud měl dále za prokázané, že mezi účastnicemi byly uzavřeny smlouvy o připojení výroben k distribuční soustavě a smlouvy o podpoře výroby elektřiny, a vycházel rovněž z toho, že výrobny žalobkyně byly v rozhodném období technicky připojeny k distribuční soustavě žalované. Současně vzal za prokázané, že žalobkyně vykazovala údaje o lokální spotřebě elektřiny v systému OTE, a že žalovaná žalobkyni již před zahájením sporu vyzývala k úhradě příslušné části příspěvku na podporované zdroje energie.5. Soud prvního stupně věc právně posoudil tak, že žalobkyně byla v rozhodném období povinna uhradit žalované částku , částka, s příslušenstvím jako příspěvek na podporované zdroje energie i z elektřiny vyrobené a spotřebované v režimu vlastní, resp. lokální spotřeby bez využití distribuční soustavy žalované. Vycházel přitom zejména z § 28 odst. 1 a § 13 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., z § 50 energetického zákona a z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, především z rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, . Na tomto základě uzavřel, že povinnost podílet se na financování podpory elektřiny dopadala v rozhodném období i na lokální spotřebu výrobce, že mezi účastnicemi existoval soukromoprávní vztah umožňující realizaci této zákonné povinnosti, a to i bez samostatně uzavřené smlouvy o distribuci elektřiny, neboť takový rámec byl založen smlouvami o připojení a smlouvami o podpoře výroby elektřiny. Dále uzavřel, že uplatněný nárok není promlčen, neboť jde o obchodněprávní vztah mezi podnikateli, na který dopadá čtyřletá promlčecí doba, a že žalované náleží i úrok z prodlení od , datum, , jelikož žalobkyně fakturované plnění ve splatnosti neuhradila. Námitky žalobkyně, že předmětná platební povinnost nedopadala na vlastní spotřebu, že bez smlouvy o distribuci nemohlo být plnění účtováno, že smlouvy o připojení a smlouvy o podpoře nejsou způsobilé založit potřebný právní rámec, že nárok je promlčen a že žalované nenáleží úrok z prodlení, soud prvního stupně neshledal důvodnými. Další žalobkyní navržené důkazy, zejména fakturu z roku 2006, neprovedl pro nadbytečnost, neboť měl skutkový stav za dostatečně zjištěný a vycházel též ze skutkových zjištění správního orgánu podle § 250e odst. 2 o. s. ř. Z těchto důvodů žalobu zamítl.6. Proti tomu rozsudku podal odvolání žalobkyně, v němž namítala především, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí je v rozporu s ústavněprávními principy formulovanými v judikatuře Ústavního soudu. Tvrdila zejména, že v rozhodném období nebyl dán dostatečně určitý zákonný základ pro zatížení elektřiny spotřebované bez využití distribuční soustavy předmětnou platební povinností, a že soud prvního stupně nesprávně přijal závěr, podle něhož tato povinnost dopadala i na vlastní, resp. lokální spotřebu žalobkyně. Dále namítala, že bez uzavřené smlouvy o distribuci elektřiny podle § 50 odst. 6 energetického zákona nemohla vůči žalobkyni vzniknout povinnost hradit žalované složku ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny a že soud prvního stupně nepřípustně oddělil tuto složku ceny od samotné ceny za distribuci jako jejího zákonného „nosiče“. Žalobkyně rovněž vytýkala soudu prvního stupně, že odkázal na smlouvy o připojení a smlouvy o podpoře výroby elektřiny, aniž by je v řízení sám provedl jako důkaz, a že se nevypořádal s jejími námitkami týkajícími se jejich vzniku, obsahu, platnosti, závaznosti a účinků. Dále namítala, že soud prvního stupně neprovedl žalobkyní navržený důkaz fakturou z roku 2006, ačkoli tento důkaz měl podle jejího názoru prokazovat, že obdobné platby byly účtovány již před uzavřením smluv, o něž žalovaná a soud opírali své závěry. Významnou část odvolací argumentace žalobkyně tvořila též ústavněprávní argumentace, podle níž předmětné plnění představuje veřejnoprávní platební povinnost bez protiplnění, při jejímž výkladu je třeba postupovat zdrženlivě a respektovat čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, jakož i zásady předvídatelnosti, zákonnosti a in dubio mitius. Později žalobkyně tuto argumentaci dále rozvinula i odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, .7. Účastnice ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a namítala, že odvolání žalobkyně není důvodné. Uvedla zejména, že soud prvního stupně rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, podle níž v období od , datum, do , datum, dopadala povinnost podílet se na úhradě nákladů spojených s podporou elektřiny i na lokální spotřebu výrobců v areálu výroben připojených k distribuční soustavě. Odkázala přitom především na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová zna